Česká měna je letos nejméně výkonnou měnou regionu. Zatímco maďarský forint si od počátku roku připsal zisk téměř deseti procent a polský zlotý si polepšil o více než šest procent, letošní zhodnocení koruny pouze lehce přesáhlo jedno procento. Důvod je zřejmý. Od konce loňského roku je česká ekonomika v recesi, na což centrální banka reagovala uvolňováním měnové politiky.
V tomto týdnu kurz české měny atakoval hodnotu 25,50 koruny za euro, což znamená, že za necelý měsíc ztratila více než tři procenta své hodnoty.
Za těmito ztrátami stálo mimo jiné rozhodnutí centrální banky z počátku listopadu snížit svou klíčovou úrokovou sazbu na v podstatě nulovou úroveň. Tím se zároveň tento nástroj vyčerpal a tím, co může zmírnit měnové podmínky v případě potřeby, je slabší měna.
A tato potřeba je zřejmá, což potvrdila i v minulém týdnu zveřejněná data poukazující na pokračující snižování domácí poptávky – slábnout ovšem začíná i ta zahraniční. Pro další vývoj kurzu může být významným faktorem první odhad hrubého domácího produktu za třetí čtvrtletí zveřejněný už dnes. My očekáváme mezičtvrtletní stagnaci (v meziročním vyjádření pokles o 1,0 procenta y/y), a jsme tak mírně optimističtější než medián trhu. Tržní konsenzus se totiž nachází na -0,1 procenta q/q. Podstatnější ovšem je, že ještě optimističtější je prognóza centrální banky s odhadem +0,2 procenta q/q. Právě ta představuje z pohledu hráčů na trhu důležitý benchmark. Pokud výsledek zklame, z pohledu centrální banky to bude významný protiinflační faktor indikující prostor pro uvolnění měnové politiky. Jediným možným kanálem by byl slabší kurz. Z technického pohledu sice nebude jednoduché zdolat technickou rezistenci v okolí kurzu 25,50 koruny za euro. Pokud však čísla HDP tento impulz přinesou, prostor pro oslabení směrem ke 26,00 bude otevřen.
Autor je hlavním ekonomem Komerční banky
