První čtvrtletí zřejmě bylo v eurozóně velmi úspěšné, když se v podstatě všechny předstihové indikátory zlepšovaly a k optimismu nás vybízela i měsíční data z reálné ekonomiky jako průmyslová výroba.
Hlavně ale nejen Německo profitovalo z poklesu ceny ropy a ropných produktů, značného oslabení kurzu eura a zahájení „plné“ verze kvantitativního uvolňování ze strany ECB, což se projevilo v poklesu tržních úrokových sazeb a výnosů státních dluhopisů v řadě případů na historická minima. V mnoha státech se výnosy dokonce dostaly do záporných hodnot.
Ekonomika se tak dostala do vzestupné fáze hospodářského cyklu. Podle našich prognóz by si eurozóna měla za první čtvrtletí zapsat růst HDP v reálném vyjádření o 0,4 procenta oproti předchozímu čtvrtletí. Znovu tak byl poskytnut čas k řešení strukturálních problémů. A znovu byl promarněn. Stačí se podívat na přístup Řecka. Není tedy divu, že se znovu začínají objevovat signály neudržitelnosti vzestupu z prvního čtvrtletí.
Prvním varováním byl německý ZEW index očekávání investorů za duben. Poprvé po šesti měsících zaznamenal pokles. Nikoli ve složce aktuálních podmínek, ale právě ve výhledu na nadcházející půlrok. Co to znamená pro finanční trhy? Vzhledem k pokračování kvantitativního uvolňování ECB výnosy státních dluhopisů nestoupnou. Pro investory na evropských akciových trzích se ale jedná o zvednutý varovný prst.
Autor je hlavní ekonom Komerční banky
Čtěte také:
