Česká republika by měla volit obezřetný přístup v poskytování azylu uprchlíkům a udělovat trvalý pobyt či státní občanství pouze těm, kteří prokážou, že jsou skutečně součástí české společnosti. Myslí si to europoslanec a první místopředseda ODS Jan Zahradil.
Česká republika před touto vážnou situací rozhodně nezavírá oči. ODS, tedy strana, kterou reprezentuji, dává, zejména v případě uprchlíků před válečným konfliktem v Sýrii, přednost řešení přímo na místě. V Turecku je v tuto chvíli v současné době milion a půl uprchlíků, v Libanonu to je zhruba jeden milion. Aniž bych to chtěl jakkoli snižovat, tak několik desítek uprchlíků, které Česko přijme, představuje pouze symbolickou pomoc.
Daleko více proto podporuji záměr vlády vyčlenit 100 milionů korun na logistickou a humanitární pomoc v uprchlických táborech v konkrétních lokalitách a regionech. Zdá se mi to smysluplnější, než přivézt sem několik desítek imigrantů s nejistou perspektivou, zda tu budou moci zůstat či ne.
V blízkosti hranic EU se v současnosti nacházejí miliony uprchlíků a situace si žádá řešení. V České republice je diskuse o imigraci a přijímání uprchlíků teprve v počátku. Proč bychom neměli před problémem zavírat oči?
Na druhou stranu, během minulého režimu získalo mnoho lidí z Československa azyl v některé ze západních zemí. Proč bychom neměli dát i těmto uprchlíkům podobnou možnost? Kvůli tomu, že pocházejí z příliš odlišné kultury?
To byla ovšem imigrace zcela jiného charakteru. Zde se jedná o skutečně velkou migrační vlnu z oblastí, které jsou od Evropy kulturně i civilizačně velmi odlišné. Tak to zkrátka je a nemůžeme si politicky korektně namlouvat, že tomu tak není. Mnoho uprchlíků, kteří najdou trvalý azyl na území EU, může v budoucnu, třeba i v druhé či třetí generaci, působit ve společnosti problémy a rozdělovat ji, jak nyní vidíme například ve Francii či Německu.
Česká republika by v tomto měla zůstat velmi opatrná a ostražitá. Určitě je nezbytné poskytovat humanitární a lékařskou pomoc v oblastech postižených válečným konfliktem, či možnost krátkodobého pobytu v Česku. Ale nemyslím si, že by občanská válka měla zakládat právo uprchlíků na získání přechodného či trvalého pobytu v České republice či dokonce českého občanství.
Z nedávných událostí, jako byl teroristický útok v Paříži či bezpečnostní zásah policie v islamistické buňce v Bruselu, vidíme, že integrace muslimů se v řadě evropských zemí mnohdy nedaří. Jaká by tedy měla být česká imigrační politika, aby u nás k takovýmto problémům v budoucnu nedocházelo?
Česká republika by měla zůstat v přijímání uprchlíků spíše rezervovaná, a to zejména v otázce udělování trvalého pobytu či občanství. Řeknu vám jeden konkrétní příklad. Vedle mě sedí má asistentka, která je původem z Vietnamu. Žije zde od svých tří let a prošla tu všemi stupni vzdělání. Svým vychováním a povahou je tedy Češka. České občanství však dostala teprve loni, po více než dvaceti letech života v ČR – až poté co prokázala, že je skutečně součástí české společnosti.
A pokud takto přistupujeme i k národnostní menšině, která je poměrně dobře integrována do české společnosti, tak by nebylo správné, aby zde jiná skupina lidí měla nějaká privilegia jen proto, že v jejich zemi zuří válečný konflikt. A aby zde tito lidé automaticky dostávali povolení k trvalému pobytu či státní občanství.
Dokončení čtěte na EurActiv.cz
Čtěte také:
Rozpadne se Pegida? Protiislámské hnutí opouští půlka vedení
Česko přijme 15 rodin syrských uprchlíků, TOP 09 chce víc
Na světě je nejvíc uprchlíků od 2. světové války, smutný primát mají Syřané
