Když tři klíčoví hráči v bitvě o uhlí udrží své silné spojenectví, ten čtvrtý – těžař Pavel Tykač – nemá šanci. Jenže i kníže Svatopluk se snažil poučovat své syny o třech prutech. Bez úspěchu. A to nežil v době přísných pravidel hospodářské soutěže.
Kdo je dnes tou trojicí, která má stejné zájmy? Za prvé Energetický a průmyslový holding podnikatelů Daniela Křetínského, Petra Kellnera a Patrika Tkáče. Za druhé tuzemská energetická jednička ČEZ. A za třetí český stát jako její majoritní vlastník. Nikomu z tohoto trojlístku nemohou vyhovovat vysoké ceny uhlí, které chce Czech Coal zhruba dvojnásobně zvýšit. Na rozdíl od Tykače, majitele Czech Coalu.
Všichni tři hráči se také obávají, že by drahá surovina mohla přispět k rozpadu systémů centrálního zásobování teplem. A teplárenství je pro EPH a ČEZ byznysovou příležitostí, zatímco politici zase nechtějí, aby jim občan vyčítal vyšší účty za teplo. Když Tykač zaútočil zrušením dodávek uhlí pro Elektrárny Opatovice, pravděpodpobně vybičoval touhu ostatních tří hráčů po tvrdé odvetě.
Je tedy Pavel Tykač outsiderem, jehož boj spěje k porážce? To by bylo hodně předčasné tvrzení. Manévrovací prostor jednoho z nejbohatších podnikatelů je pořád velký. ČEZ a EPH jsou i díky upozorněním Czech Coalu pod drobnohledem. Příliš úzká spolupráce dvou největších hráčů v české energetice by zaváněla narušováním férové soutěže. Tykač asi bude sázet na to, že by se mohl dohodnout s jedním na úkor druhého. Nebo touto potenciální možností alespoň oběma protivníkům komplikovat situaci.
Čtěte také:
ČEZ hrozí od Bruselu mnohamiliardová pokuta, brání prý konkurenci Válka o uhlí: Křetínský tahá německý trumf**
Faktem je, že třeba dohoda o dodávkách drahého uhlí pro elektrárnu Počerady ze skupiny ČEZ nebo přímo její prodej Czech Coalu kvůli tlaku Evropské komise by pro Křetínského a Kellnera byly špatnou zprávou. Navíc je možné předpokládat, že se zájmy ČEZ a EPH jako vzájemných konkurentů časem budou stále více rozcházet. Těžko říci, zda toho Tykač může nějak využít už dnes, z jeho pohledu to ale zřejmě za pokus stojí.
Dalším rébusem je pro Tykače spojenectví elektráren a státu, který je jejich vlastníkem. Ministr průmyslu Martin Kuba nemůže z logiky věci otevřeně stranit nikomu, když se jednou ujal role moderátora v diskuzích mezi těžaři a teplárnami. Tykač v Opatovicích provedl jeden chytrý tah. Prohlásil, že zastavuje dodávky uhlí pro neefektivní výrobu elektřiny, zatímco pro účinnou výrobu tepla hodlá dodat suroviny dostatek. Není to snad přesně to, co prosazuje i stát? I když všichni vědí, že celá záležitost je mnohem složitější, zní to hezky.
A hlavně nesmíme zapomínat, že „stát“ je sám bojištěm různých politických a lobbistických zájmů. Výsledek uhelné války proto nemůže být předem jasný.
