Krize eurozóny nahrává imperiálním zájmům Moskvy. Euroasijská unie, jejímž duchovním otcem je ruský prezident Vladimir Putin, se může zdát lákavější než dýchavičná Evropa, předpovídala ještě nedávno část komentátorů. V praxi se proroctví nepotvrdila, říká Jana Kobzová, analytička think tanku European Council on Foreign Relations.
Nejsem si jistá tím, že chce Moskva oživit ducha Sovětského svazu. Určitě chce posílit ochranu svých hranic a ekonomické vztahy s okolními státy. Ano, asi tam je i jistý imperialistický prvek v tom, že jsou země jako Ukrajina a Bělorusko vnímány Rusy jako ne úplně cizí státy. A hospodářská krize, tlaky na rozpočty a podobně v tomto smyslu znamenají příležitost. Moskva ve východní Evropě půjčuje za úplně jiných podmínek, než za jakých nabízí půjčky Evropská unie nebo Mezinárodní měnový fond, které půjčky něčím podmiňují. Na druhé straně pokud se zaměříme na poslední tři roky, kdy integrace mezi Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem probíhala, nikdo se k projektu Euroasijské unie nepřipojil.
E15: Opakovaně se spekuluje o tom, že krize v eurozóně nahrává snahám Moskvy oživit svým způsobem sovětskou říši, jejího ducha, a to v podobě Euroasijské unie. Co si o tom myslíte?
E15: Část politiků v Kyrgyzstánu a vláda Tádžikistánu vyslaly signál, že by o členství mohli stát. Ani proruské síly na Ukrajině se tomu nebrání.
Ukrajinu Rusko vždy vnímalo jako zemi, se kterou má smysl se nejen politicky, ale i hospodářsky propojit. K faktickým krokům tímto směrem ale nedošlo. Přestože Ukrajina potřebovala peníze a MMF jí kvůli neochotě Kyjeva udělat požadované reformy odmítal půjčit. Ukrajinci, ani když byli pod tlakem, nevstoupili do Euroasijské unie – a ani neplánují vstoupit. Tamní elity se snaží chránit svoji suverenitu a moc. Na tom jim záleží víc než na možnosti půjčit si pár miliard. Jde o skupinu oligarchů, kteří vědí, že když se domácí ekonomika naplno otevře Rusku, budou ohroženy jejich obchodní zájmy.
E15: Nemůže pokračující krize a vše, co je s ní spojené – včetně rostoucího tlaku na rozvíjející se ekonomiky – přesvědčit postsovětské elity?
Teoreticky platí, že jsou ty šance teď z pohledu Moskvy vyšší. Tlaky na tyto ekonomiky jsou nesporně větší. V praxi se ale nic podobného nepotvrzuje. Bělorusko mělo možnost půjčit si od Mezinárodního měnového fondu. Pod tlak se tak tyto elity dostaly ne proto, že jim nikdo nechtěl půjčit, ale proto, že se nechtěly otevřít Západu; nechtěly, aby měl Západ možnost ovlivňovat, co a jak dělají.
E15: Jaká je tedy podle vás budoucnost Euroasijské unie – pokud nějakou má?
Může se rozkročit poměrně doširoka. V praxi je to ale tak, že se nerozpíná skoro vůbec. Jak jste zmínil, uvažuje se o členství Kyrgyzstánu a Tádžikistánu, což ale z pohledu Ruska nemá vůbec žádný ekonomický smysl. Naopak velký smysl by měla Ukrajina, to by byla pro celý projekt hlavní cena. Pro Ukrajinu má ale větší smysl navázat mnohem užší kontakty s Evropskou unií.
E15: V roce 2010, kdy se myšlenka Euroasijské unie začala materializovat, činil HDP eurozóny 12 200 miliard dolarů, zatímco Ruska, Kazachstánu, Běloruska a Kyrgyzstánu 1680 miliard. Jak silným hráčem Euroasijská unie vlastně je nebo může být?
Nemá základy pro to, aby se stala obdobou sjednocené Evropy. Vlastně funguje jako celní unie. Je to i kvůli zájmům zainteresovaných států. Kazachstán ani Bělorusko nemají zájem na tom, aby integrace s Ruskem překročila určitou mez. Bělorusko se ostatně s Ruskem v roce 1996 dohodlo, že vytvoří společný stát. Prostor pro integraci tak existoval ještě před vznikem unie. Chyběla ale politická vůle. Tyto země chtějí rozšiřovat obchodní kontakty. Nejsou ale ochotné vzdát se suverenity v klíčových bodech. Politická vůle chybí v Minsku i v Astaně, a v Moskvě nechybí jen proto, že Kreml kontroluje 80 procent rozhodování.
Čtěte také:
Radek Palata: Složitá hra na dvě strany
