Zdejší hlavní hodiny už několik let ukazují šest. Zastavily se. Visí nad dlouho opuštěným a silně zaprášeným velínem, odkud elektřina vyráběná z uhlí proudila do chladíren, spilek či varny. Tohle je – kromě trezoru, kde se ukládaly peníze na uhlí – jedna z posledních viditelných připomínek původního účelu stavby S11 ze začátku 20. století.
Budova na samém okraji areálu plzeňského pivovaru, u soutoku Mže a Radbuzy, však opět ožívá. Po téměř kompletní rekonstrukci se její původní účel změní a uvnitř vyroste nový minipivovar.
Dali mu jméno Proud. „Centrem bude třicetihektolitrová varna, ve sklepě bude ze začátku dvacet tanků,“ přibližuje Michal Škoda, který spolu se sládkovou Lenkou Strakovou za Proudem stojí.
Straková se Škodou spolupracovali už na programu Volba sládků, kdy Plzeňský Prazdroj zaváží své výčepy každý měsíc jiným speciálem. Od malé pokusné varny, kde se experimentuje a zkoušejí nové receptury, pak cesta vedla k výstavbě plnohodnotného pivovaru. Rozjet by se měl letos na podzim. „V září začneme vařit,“ popisuje Škoda.
A přestože bude mít Proud stejné IČO jako mateřský Plzeňský Prazdroj, do koncernových hospod prý jít nechce. Především v Praze, Brně a dalších regionech chce své pivo – sudové i láhvové v třetinkách a sedmičkách – dodávat do ochutnávkových pivnic a specializovaných prodejen.
Proud by zkrátka rád ukázal, že se bez své matky obejde a jeho produkce bude na českém trhu konkurenceschopná.
„Musíme si na sebe vydělat,“ tvrdí Škoda.
Zlato ze sudu
Ovšem hned první pocity z opravdu velké a historické budovy návštěvníka upozorňují, že zas o tak obyčejný minipivovar nepůjde a od začátku se tu myslí na všechny věci. „Vstupní investice se pohybuje v řádu vyšších desítek milionů,“ nechce Škoda specifikovat přesnou sumu, kterou Plzeňský Prazdroj, respektive jeho japonští vlastníci z Asahi Breweries do Proudu napumpovali. Už tento údaj nicméně znamená, že se netroškaří a že startovací pozice podniku je na české poměry výjimečná.
A tyto myšlenky podpoří i detailní degustace řady pivních prototypů, jež Straková dosud uvařila a jednou by se měly stát základem produkce Proudu.
„Základní sortiment bude čítat pět piv,“ upřesňuje sládková Lenka Straková.
V této množině se počítá jak se spodně kvašeným ležákem, tak svrchně kvašenými speciály.
Zatímco Straková vysvětluje, jak se recepty pro Proud rodily, ze sudů, které pocházejí od vinařů, opatrně vytahuje největší bohatství zatím neexistujícího pivovaru. Svrchně kvašená piva v provoněném dřevě leží a pracují už několik měsíců. I tato specialita, která by se jednou mohla stáčet do třetinkových láhví, dokazuje, že strategie nového plzeňského minipivovaru je promyšlená do nejmenšího detailu. Uleželá piva jsou totiž pro většinu craftových podniků metou, k níž se dostávají až po několika letech svého provozu.
Cíl: deset tisíc hektolitrů
Přestože budova bývalé elektrárny nabízí obrovskou plochu, Škoda se Strakovou chtějí roční výstav navyšovat postupně a přirozeně. Podle ideálních představ by ze začátku mohl činit tři tisíce hektolitrů, v řádu několika let se počítá i s překročením hranice deseti tisíc hektolitrů, čím by Proud – alespoň formálně – vyskočil ze škatulky minipivovarů. Avšak kvůli tomu, že bude mít stejné IČO jako celý Plzeňský Prazdroj, bude jeho výroba hned od začátku daněna vyšší sazbou, než která platí pro malé a střední podniky.
Přímo v pivovaru, kam nerezovou technologii a tanky dodají Pacovské strojírny, se počítá i s prostorem pro společenské akce. Turisté by sem jednou mohli přicházet po lávce přes řeku, s níž se kalkuluje v budoucích rozvojových plánech Plzně.
To ale ještě potrvá. Teď Proud čeká náročnější úkol – uchytit se na trhu a dokázat, že i mezi „progresivními pijáky“ nepříliš oblíbený nadnárodní koncern dokáže přijít s řemeslným pivem, k němuž nikdo nebude cítit ostych.
Prazdroj a svět craftu
Postoj největší české pivovarské skupiny k těm nejmenším výrobcům se postupně měnil. od etapy, kdy hledali společnou cestu a malé třeba zásobovali i tolik potřebnými kvasnicemi, k postavení vysoké zdi, kdy se jakákoli vzájemná komunikace utlumila. averze vůči craftu – na níž staví své jméno a marketing – však dnes přetrvává už jen u značky Gambrinus, ostatní pivovary ze skupiny jsou kooperaci otevřené. To dokresluje třeba mnohaletý projekt Volba sládků, v rámci nějž vznikají i společné várky s minipivovary (například s podnikem Pivovar Matuška či Safari pivovar ze Dvora Králové) či stánky regionálních pivovarů na akcích Plzeňského Prazdroje. Zatím poslední krok Plzeňských je v Česku ojedinělý. Do výstavby vlastního minipivovaru se žádný z velkých hráčů dosud nepustil, Budějovický Budvar například zvolil cestu velmi úzké spolupráce s několika malými výrobci, pražské Pivovary Staropramen si zase pořídily už existující Pardubický pivovar zaměřený na lokální trh.
Skupině se loni dařilo
Na českém trhu Plzeňský Prazdroj loni meziročně zvýšil prodej o necelé procento na 7,3 milionu hektolitrů piv. Nejrazantněji v roce 2019 rostly prodeje nealkoholického Birellu, který vyskočil o 18 procent. Tržby za zboží, vlastní výrobky a služby dosáhly rekordní úrovně 17 miliard korun, výsledek hospodaření po zdanění byl 4,8 miliardy korun.
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU