Zdejší hlavní hodiny už několik let ukazují šest. Zastavily se. Visí nad
dlouho opuštěným a silně zaprášeným velínem, odkud elektřina vyráběná z uhlí
proudila do chladíren, spilek či varny. Tohle je – kromě trezoru, kde se
ukládaly peníze na uhlí – jedna z posledních viditelných připomínek původního
účelu stavby S11 ze začátku 20. století.
Budova na samém okraji areálu plzeňského pivovaru, u soutoku Mže a Radbuzy,
však opět ožívá. Po téměř kompletní rekonstrukci se její původní účel změní a
uvnitř vyroste nový minipivovar.
Dali mu jméno Proud. „Centrem bude třicetihektolitrová varna, ve sklepě bude ze začátku dvacet tanků,“ přibližuje Michal Škoda, který spolu se sládkovou Lenkou Strakovou za Proudem stojí.
Straková se Škodou spolupracovali už na programu Volba sládků, kdy Plzeňský
Prazdroj zaváží své výčepy každý měsíc jiným speciálem. Od malé pokusné varny,
kde se experimentuje a zkoušejí nové receptury, pak cesta vedla k výstavbě
plnohodnotného pivovaru. Rozjet by se měl letos na podzim. „V září začneme
vařit,“ popisuje Škoda.
A přestože bude mít Proud stejné IČO jako mateřský Plzeňský Prazdroj, do koncernových hospod prý jít nechce. Především v Praze, Brně a dalších regionech chce své pivo – sudové i láhvové v třetinkách a sedmičkách – dodávat do ochutnávkových pivnic a specializovaných prodejen.
Proud by zkrátka rád ukázal, že se bez své matky obejde a jeho produkce bude
na českém trhu konkurenceschopná. „Musíme si na sebe vydělat,“ tvrdí Škoda.
Zlato ze sudu
Ovšem hned první pocity z opravdu velké a historické budovy návštěvníka
upozorňují, že zas o tak obyčejný minipivovar nepůjde a od začátku se tu myslí
na všechny věci. „Vstupní investice se pohybuje v řádu vyšších desítek
milionů,“ nechce Škoda specifikovat přesnou sumu, kterou Plzeňský Prazdroj,
respektive jeho japonští vlastníci z Asahi Breweries do Proudu napumpovali. Už
tento údaj nicméně znamená, že se netroškaří a že startovací pozice podniku je na
české poměry výjimečná.
A tyto myšlenky podpoří i detailní degustace řady pivních prototypů, jež Straková dosud uvařila a jednou by se měly stát základem produkce Proudu. „Základní sortiment bude čítat pět piv,“ upřesňuje sládková Lenka Straková. V této množině se počítá jak se spodně kvašeným ležákem, tak svrchně kvašenými speciály.
Zatímco Straková vysvětluje, jak se recepty pro Proud rodily, ze sudů, které
pocházejí od vinařů, opatrně vytahuje největší bohatství zatím neexistujícího
pivovaru. Svrchně kvašená piva v provoněném dřevě leží a pracují už několik
měsíců. I tato specialita, která by se jednou mohla stáčet do třetinkových
láhví, dokazuje, že strategie nového plzeňského minipivovaru je promyšlená do
nejmenšího detailu. Uleželá piva jsou totiž pro většinu craftových podniků
metou, k níž se dostávají až po několika letech svého provozu.
Cíl: deset tisíc hektolitrů
Přestože budova bývalé elektrárny nabízí obrovskou plochu, Škoda se
Strakovou chtějí roční výstav navyšovat postupně a přirozeně. Podle ideálních
představ by ze začátku mohl činit tři tisíce hektolitrů, v řádu několika let se
počítá i s překročením hranice deseti tisíc hektolitrů, čím by Proud – alespoň
formálně – vyskočil ze škatulky minipivovarů. Avšak kvůli tomu, že bude mít
stejné IČO jako celý Plzeňský Prazdroj, bude jeho výroba hned od začátku daněna
vyšší sazbou, než která platí pro malé a střední podniky.
Přímo v pivovaru, kam nerezovou technologii a tanky dodají Pacovské
strojírny, se počítá i s prostorem pro společenské akce. Turisté by sem jednou
mohli přicházet po lávce přes řeku, s níž se kalkuluje v budoucích rozvojových
plánech Plzně.
To ale ještě potrvá. Teď Proud čeká náročnější úkol – uchytit se na trhu a
dokázat, že i mezi „progresivními pijáky“ nepříliš oblíbený nadnárodní koncern
dokáže přijít s řemeslným pivem, k němuž nikdo nebude cítit ostych.
