Případová studie: LXX Název společnosti: Miki Travel Prague Forma podnikání: Společnost s ručením omezeným Rok založení: 1997 Předmět podnikání: Cestovní kancelář a pivnice U Vejvodů v Praze Klíčová osobnost: Tomio Okamura (30) Cíl společnosti: Zvyšování počtu zahraničních turistů v ČR Tomio Okamura se narodil v Tokiu, má japonské a korejské předky.
Případová studie: LXX
Název společnosti: Miki Travel Prague
Forma podnikání: Společnost s ručením omezeným
Rok založení: 1997
Předmět podnikání: Cestovní kancelář a pivnice U Vejvodů v Praze
Klíčová osobnost: Tomio Okamura (30)
Cíl společnosti: Zvyšování počtu zahraničních turistů v ČR
Tomio Okamura se narodil v Tokiu, má japonské a korejské předky. Přesto podle svých slov, ať se ho zeptají kdekoli ve světě na jeho původ, prohlašuje, že je Čech. Jeho tatínek je Japonec a maminka Češka. Ještě před osmi lety prodával v tokijském kině popcorn a odvážel odpadky. Dnes je šéfem českého zastoupení největší japonské cestovní kanceláře, navíc je spolumajitelem tradiční pražské restaurace U Vejvodů. Spolu s pražskou radnicí připravuje Japonský týden, který se každoročně pořádá v jednom ze světových měst za podpory japonské vlády. Především díky jemu se bude 5.-11. listopadu konat v českém hlavním městě, přestože ještě loni byla jako místo konání tzv. Japan Week původně plánovaná Kodaň. Okamura byl dokonce jako jeden z vyvolených v Praze na audienci u japonského císaře při jeho návštěvě České republiky a byl prezentován jako symbol spojující Česko a Japonské císařství. V dětství chtěl být Tomio Okamura jako celá řada dětí původně kuchařem, pilotem, kosmonautem a cestovatelem. Za svůj největší životní úspěch však dnes považuje své současné postavení, kdy je největším dovozcem japonských turistů do České republiky prostřednictvím cestovní kanceláře Miki Travel. Ředitelem pražské pobočky se stal ve svých 23 letech.
Nelehké začátky
Po studiu na japonské střední škole neměl příliš na vybranou. Na vysokou školu nebyly peníze. Školství je v Japonsku luxusní záležitostí a už financování střední školy pro něj a další dva sourozence Tomiovy rodiče vyčerpávalo. Zároveň ale nebylo možné získat lukrativní zaměstnání bez absolvování prestižní školy. Mladý Japonec se pokusil o samostatné podnikání. Nechal si od nás poslat české sklo. Přestože je toto zboží v Japonsku oblíbené, nenašel pro jeho odbyt obchodní partnery. „V Japonsku panuje přísná hierarchie a společnost je silně konzervativní. Nikdo tu nedělá byznys jen tak s někým, kdo přijde z ulice, byť by jeho nabídka byla sebelukrativnější,“ říká k tomu dnes Okamura. Navíc byl podle svých slov v očích čistokrevných Japonců míšenec, což bylo pro naprostou většinu z nich nepřijatelné. V dětství kvůli tomu ani nechodil do japonské školy, ale do tokijské International School, kde se vyučovalo především anglicky. Také proto tento jazyk vedle japonštiny a češtiny Okamura dokonale ovládá. Tomio Okamura prodával počátkem devadesátých let v kině popcorn a přemýšlel usilovně jak dál. Bylo mu dvacet let, když se ze dne na den rozhodl, že zkusí štěstí v Evropě a odletěl i se svou těhotnou japonskou manželkou a několika dolary v kapse do Prahy. Tomiova manželka údajně do té doby přitom ani netušila, že nějaká Praha vůbec existuje.
Americký sen v Praze
Začátky v Čechách nebyly lehké. O bydlení se do začátku postarala Tomiova česká babička, ale horší to bylo s obživou. Za hlavní cíl si tehdy Okamura vytyčil vybudování vlastní prosperující firmy. Zkusil vyučovat japonštinu. Výdělek pomalu nestačil ani na nejnutnější jídlo a oblečení. Štěstí však přeje odvážným a připraveným. Když jedné české cestovce onemocněl průvodce specializovaný na japonské turisty, obrátili se na Tomia, zda by ho nezastoupil. O průvodcování neměl Tomio nejmenší ponětí, ale zkusil to. S turistickou příručkou v ruce pak provedl svoji první skupinu Prahou. „Za jeden den jsem si vydělal tolik, co vyučováním za týden. Udělal jsem si tedy průvodcovské zkoušky, pořídil si živnostenský list a začal externě provádět japonské turisty pro české cestovky,“ vzpomíná japonský podnikatel na své první krůčky ve světě byznysu. Jako rodilý Japonec si hned všiml, že služby českých cestovních kanceláří nevyhovují japonské mentalitě. To mu vnuklo nápad - proč to nezkusit na vlastní pěst? V roce 1995 odletěl do Londýna a z ušetřených peněz si pronajal na tradičním každoročním veletrhu cestovního ruchu pouhého půl metru čtverečního výstavní plochy na tři dny. Tehdy se mu podařil malý zázrak. Přesvědčil druhou největší japonskou cestovní agenturu Gulliver, že je pro ni ten nejlepší a podepsal s nimi roční kontrakt. V té době neměl v Praze ani kancelář, dokonce ani telefon, ale risk se vyplatil. Díky tomu ho oslovila japonská „jednička“ Miky Travel. Zahraniční klientelu pražské pobočky Miki Travel tvoří z 90 % japonští turisté, zbývajících deset procent je z celého světa. Dnes už vozí Okamura do Čech přes 35 000 Japonců ročně, což je asi polovina všech japonských turistů, kteří do ČR přijedou. V roce 1997 to bylo devět tisíc.
Vstup na trh
V roce 1996 získal Okamura nejprve zastoupení kanceláře Gulliver, která se zabývá dovozem japonských turistů do Evropy, a po půl roce se mu podařilo stát se pražským šéfem japonské jedničky, firmy Miki Travel. Do té doby zajišťovaly tuzemský pobyt japonským turistům české cestovní kanceláře, které jako průvodce najímaly české externisty. S prací a přístupem českých průvodců ke klientům nebyli partneři z mateřské firmy vůbec spokojeni, protože japonsky mluvících průvodců bylo málo, nefungovala tedy konkurence, a to se odráželo na přístupu k práci. Japonští klienti si stěžovali především na to, že průvodci odmítali postupovat podle pokynů cestovní kanceláře, nedodržovali program, diktovali si vysoké ceny a podobně. Z důvodu totálního nedostatku japonsky mluvících průvodců byla zhruba polovina japonských skupin provázena anglicky mluvícím průvodcem. To bylo podle Okamury vzhledem k tomu, že Japonci sice angličtině do jisté míry rozumějí, ale dávají rozhodně přednost své mateřštině, opravdu velmi problematické.
Problém č. 1: Nedostatek průvodců Nový přístup cestovní kanceláře k průvodcům, tj. např. zákaz tahání klientů do ob chodů a restaurací za účelem co nejvyšší provize, vyvolal nebývalou bouři a nenávist ze strany průvodců. To, že Japonci rádi nakupují sklo a granáty, je všeobecně známo. Vrcholem byl okamžik, kdy Okamurovi oznámili, že pro kancelář Miki T ravel nebude v ČR pracovat jediný japonsky mluvící průvodce. Zřejmě předpokládali, že tím přivedou Tomia do úzkých a on bude muset přistoupit na jejich podmínky.
Rozhodování: V tomto momentě byly možné dvě varianty řešení:
a) přistoupit na podmínky průvodců a riskovat ztrátu zastoupení Miki Travel, protože není schopen udržet kázeň a kvalitu služeb poskytovaných dodavateli,
b) najmout a proškolit si nové průvodce, a to jak z Čech, tak i z Japonska, protože u nás nebyl dostatečný počet japonsky mluvících lidí.
Tomio Okamura zvolil druhou variantu a po několika letech se mu podařilo vybudovat stabilní firmu, která zajišťuje pobyt cca 35 000 japonských turistů v České republice ročně, což ji řadí na 1. místo mezi tuzemskými cestovními kancelářemi, které se zabývají turisty z Japonska, a na přední místa mezi incomingovými cestovními kancelářemi vůbec.
Cestovní ruch - nejlépe volná živnost
Okamurovi se nelíbí snahy lobbystických skupin zpřísnit ještě více podmínky pro provádění průvodcovské činnosti, což by znamenalo opět návrat o několik let zpět, tj. postupné nastolení nekonkurenčního prostředí a diktátu úzké skupiny osob, které mají průvodcovské oprávnění. To by vedlo k totálnímu nedostatku kvalitních japonsky mluvících průvodců, protože počet turistů ze „země vycházejícího slunce“ stále roste. „Já si myslím, že důležitější než osobní zájmy je spokojenost klientů a jejich hezké vzpomínky na Prahu zprostředkované kvalitními průvodci, a za to se snažím bojovat,“ říká Tomio Okamura. Zájem japonských turistů a investorů o ČR stoupá velmi rapidně. V poslední době však klade podle jeho názoru současná česká vláda tomuto trendu zbytečné překážky.
Problém č. 2: Byrokracie a česká specifika
U nás byl zpočátku potěšený relativně nízkou byrokracií v podnikání, která je v Japonsku velmi rozbujelá. „Ve srovnání s Japonskem tu bylo méně administrativních překážek - například při rozjezdu podnikání. Dnes je tomu už naopak, zvlášť extrémně narostla byrokracie během poslední vlády. Dalším, neměnícím se problémem je neserióznost obchodních partnerů. Nulová platební morálka, neloajalita zaměstnanců. „To, že čeští zaměstnanci často kradou, podvádějí a dělají soukromé kšeftíky, jsem zpočátku nedokázal pochopit. Jak může někdo okrádat toho, kdo ho živí?“ podivuje se Okamura, který si už dnes na česká specifika zvykl.
Restaurace U Vejvodů a Japan Week
Vztah k Čechám není pro něj jen platonický, je vidět i v praxi. Když se dvěma českými společníky koupili a zrekonstruovali restauraci U Vejvodů v lukrativní části pražského Starého města, hlavní jejich myšlenkou bylo získat české „štamgasty“. Nechtěli, aby se z Vejvodů stal skanzen pro turisty, tak jako se to stalo například s další pražskou legendou pivovarem U Fleků. Restaurace byla zrekonstruována zhruba před třemi lety a svým interiérem patří mezi nejhezčí pivnice v Praze. Dodnes U Vejvodů mají vzhledem k lokalitě jednu z nejnižších cen plzeňského Prazdroje - 25 korun. „Jsem vždycky spokojen, když je hospoda plná českých zákazníků,“ říká japonský podnikatel. Původně měl Tomio Okamura celkem čtyři restaurace. Po nepříliš úspěšném provozu však dospěl k názoru, že je nejlepší mít restauraci pouze jednu a to co nejvíce lukrativní. V současnosti se Tomio Okamurovi podařilo dostat do Prahy největší kulturní akci, kterou japonský stát pořádá v zahraničí - Japan Week (Japonský týden). Do Prahy na podzim přijede více jak 2000 japonských umělců a celý týden budou ve všech městských divadlech a v kongresovém centru k vidění ukázky japonské kultury - divadla, čajové a další obřady, výstavy umění i historické, taneční představení, koncerty apod. A to vše zdarma. „I v tomto případě mi pomohla neopakovatelná atmosféra Prahy a samozřejmě konkrétní lidé. Při jednání na pražském magistrátě tehdejší radní, dnešní primátor Igor Němec přislíbil celé akci maximální podporu a nabídl zdarma všechna městská divadla, kongresové centrum a reklamní plochy po celém městě. A to vše bez jakýchkoli dalších podmínek. Zástupci pořádající nadace japonského ministerstva zahraničních věcí byli ohromeni a nadšeni. Letošní Japan Week byl už na devadesát procent dohodnut v Kodani, ale prohlášení Igora Němce celou věc zvrátilo ve prospěch Prahy,“ popisuje nadšeně Tomio Okamura okamžiky, které do Prahy přivedly akci s rozpočtem okolo 200 milionů korun. Kromě akceschopnosti pražského magistrátu pomohla Praze podle zástupců japonské strany ještě další významná věc - dobrá pověst Tomia Okamury, který se zavázal garantovat průběh celého festivalu.
Problém č. 3: Zaměstnanci
V pohostinství i v cestovním ruchu platí u výběru zaměstnanců podle Okamury jednoznačná zásada: poslat je „na plac“. Nemá totiž smysl údajně ani dělat příliš rozsáhlé přijímací pohovory, protože chování v praxi je nejdůležitější. Podnikatel má ve své firmě japonské i české pracovníky. Tvrdí, že mezi nimi v zásadě nejsou žádné rozdíly. Při výběru preferuje příjemný vzhled, slušné chování, shopnost být flexibilní a dobrou znalost cizích jazyků.
Problém č. 4: Důležitost lokality
„Umístění firmy a spoluvlastnictví restaurace v centru hlavního města jsou pro mě naprostou prioritou,“ říká japonský podnikatel. Zároveň přiznává, že ve svých podnikatelských začátcích si tento fakt příliš neuvědomoval. Tomio Okamura je v Praze velmi spokojený. Cítí se tu doma a rozhodně by Prahu podle svých slov nevyměnil za žádnou metropoli na světě: „Sjezdil jsem celý svět, všechny kontinenty s výjimkou Antarktidy, a i na tom nejexotičtějším místě se stejně za chvíli začnu těšit na Prahu. Takové město, takové lidi a takové možnosti nenajdete nikde na celé planetě. Tady jsem doma a tady je mi taky nejlíp.“ Tomio Okamura nebyl
Rady Profitu
Pokud se rozhodnete založit cestovní kancelář zaměřenou na incoming, tj. dovoz zahraničních turistů, je nezbytné intenzivně pracovat na vytváření klientely a rozšiřovat kontakty. „Jeďte například na londýnský veletrh cestovního trhu, pronajměte si malý stánek, připravte si katalog v nákladu sto až dvě stě kusů, obejděte vystavovatele a snažte se je přesvědčit, že vy jste ti praví,“ radí Okamura.
Pro podnikání v gastronomii je lepší mít spíše málo provozoven než více. Nejlépe je provozovat jen jednu restauraci. Je to především o lidech, na které je potřeba se spolehnout. V restauraci by měl být její majitel prakticky denně, protože bez jeho přítomnosti je snaha zaměstnanců si různě „přilepšovat“. „Všude, kde jsou hotové peníze, je totiž vždy tendence si je vzít. Jedná se zejména o číšníky, taxikáře, průvodce apod. Automaticky vždy majiteli hrozí, že může být okraden. To je věčný problém. Jedná se o veřejné tajemství,“ konstatuje japonský podnikatel. Vybírejte pečlivě své zaměstnance, kteří budou ve vašem podniku pracovat s hotovými penězi.
Nepodceňujte umístění své firmy. Pokud nebude lokalita zejména v oblasti cestovního ruchu či pohostinství dostatečně atraktivní, nemusí váš podnik příliš profitovat a investované finanční prostředky se vám nemusí dokonce nikdy v budoucnu vrátit.
