V čele Sony je vizionářský reformátor a zeť zakladatele
Novým předsedou představenstva japonské společnosti Sony, a tudíž nejvýše postavenou osobou se po poslední restrukturalizaci vedení stal Nobuju–ki Idei (62). Funkce se oficiálně ujme 29. června. Předchozí titul generálního ředitele si ponechá (EURO 20/2000). Narozdíl od většiny manažerů Sony není Idei inženýr. Jeho životopis je ale stejně fádní jako vysvědčení jedničkáře. Když v dubnu roku 1960 dokončil soukromou japonskou univerzitu Waseda s bakalářským diplomem z ekonomie a politických věd, vstoupil do Sony Corp. a zavřela se nad ním voda. Jak bylo v Japonsku donedávna striktním pravidlem, upsal se firmě na celý život. Přes různé nižší pozice ve všech divizích společnosti se v sedmdesátých letech dostal i do Francie, kde pomohl se zaváděním značky. V Evropě zůstal deset let. Po návratu do Japonska prošel přes marketing a komunikační oddělení až k vedoucím místům. Jedním z ředitelů firmy se stal v roce 1989. Přeskočil tradici. Nástupem na nejvyšší křeslo ve firmě završuje Idei svou čtyřicetiletou kariéru, jejíž tradiční monotónnost významně narušil pouze rok 1995. Tehdy tokijský rodák a syn profesora ekonomie přeskočil tucet postů v japonském hierarchickém žebříčku a stal se prezidentem společnosti. Stačilo k tomu přání odcházejícího prezidenta Norio Ohgy a zakladatele Akio Mority (EURO 41/1999), který je jeho tchánem. V 57 letech byl Idei nejmladším šéfem v japonském prostředí. Západní deníky se tehdy předháněly ve shánění šťavnatějších informací o jinak nenápadném japonském manažerovi, který na první pohled vypadá, jako by jeho celoživotní pracovní úsilí spočívalo v mačkání tlačítek, a najednou nastupuje na třetí nejvyšší pozici ve společnosti. Čtenáři se dozvěděli, že tento Japonec miluje sporťáky a v jeho garáži parkuje několik coupé, že rád hraje videohry, je znalcem filmů a fanouškem kanadské zpěvačky Céline Dion. Hraje golf a jednou týdně si zajde poslechnout koncert, má rád klasiku i rock. A kromě toho, že je ženatý, má jednu dceru. Zvládl hollywoodskou epizodu. Sázka na Ideiho jeho ochráncům skutečně vyšla. Nový prezident dal brzy najevo, že se umí orientovat a že je tím, kdo probudí společnost Sony z letargie první poloviny devadesátých let. Skupina se v té době hojila z kolosálních ztrát z investic v Hollywoodu, kde v roce 1989 koupila filmová studia Columbia Pictures za 3,4 miliardy dolarů a o pět let poději už tato akvizice znamenala ztrátu ve výši 3,2 miliardy dolarů. Prvořadým úkolem Ideiho proto bylo uklidit v americké filiálce. Nejenže tento úkol splnil, ale prokázal i velkou odvahu. Navzdory prohře, kterou firma utrpěla během osmdesátých let ve Spojených státech na poli mikropočítačů, se rozhodl začít na tomto zcela saturovaném trhu nabízet počítače Sony v konkurenci se zavedenými výrobci PC. Podařilo se. Jako prezident společnosti několikrát provedl reorganizaci ve vedení a rovněž ve struktuře společnosti. Z divize videoher například vytvořil stoprocentní filiálku a vsadil na herní konzoli PlayStation, kterou Sony poprvé pustila na trh v prosinci 1994. S PlayStation 2 zahrál jednu z nejlepších her ve své kariéře. Nyní má v úmyslu reorganizovat tokijské ústředí společnosti ve jménu internetové strategie. Strategii Sony na příštích padesát let shrnuje do tří slov: digitální, digitální, digitální. Bojovník za reformy. Díky změnám, které provedl, se stal jednou z nejznámějších japonských celebrit byznysu. Už před dvěma lety se octl mezi padesátkou nej–mocnějších lidí v Asii, v žebříčku časopisu Asiaweek Magazine. Lidé z okolí Ideiho tvrdí, že se hektika jeho pracovního tempa dá srovnat s rychlostí jeho jaguára. Denně mívá kolem dvaceti schůzek a dvakrát do měsíce zaletí na obhlídku filiálek v zahraničí. „Je tak vytížen, že někdy musím domluvit některé schůzky na chodbu, v době mezi dvěma dalšími, popisuje jeho dlouhodobá osobní asistentka. „Ale mně se jeho styl líbí. Navíc mu postup ve firmě nestoupl do hlavy, uvedla před třemi lety. Šéf marketingu dodává, jak ho překvapuje, že si prezident v tomto koloběhu ještě dokáže najít čas na studium nových technologií. Asia Wall Street Journal píše, že blízcí kolegové Ideiho a obchodní partne–ři se shodují, že je autoritářský, a cení si jeho přímosti. Idei si často nebere servítky. Tvrdí, že za japonskou recesí posledních let se skrývá neschopnost japonské vlády zemi řídit a také absence vize. Taková tvrdá slova jsou překvapující nejen proto, že uhlazení Japonci se do kritiky často nepouštějí (zvláště do vlastních řad), ale i proto, že nedávno zesnulý premiér Keizó Óbuči se s Ideim, bojovníkem za hluboké hospodářské reformy, často scházel. Idei tvrdí, že Japonsko už nemůže pokračovat cestou kopírování Spojených států. Když už chce hledat inspiraci, má se poohlédnout v Evropě. „Hospodářský úspěch Japonska v posledních padesáti letech tkvěl v talentu lidí schopných zlepšit existující systém. Dnešní výzvou není imitace, jako by šlo o nějakou světovou normu, nýbrž vytvoření modelu čistě japonského managementu, který vezme, co je dobré, a radikálně změní to ostatní, prohlašuje vizionář. Idei se neangažuje jen na domácím poli. Kromě toho, že je poradcem japonské centrální banky, od loňského října je rovněž členem představenstva General Motors. Předtím zastával podobný post ve švédské společnosti Electrolux.
