V Česku je to věc spíše nevídaná, v USA už o něco méně – firmy si najímají jiné firmy, aby jim pomohly dát vlastním zaměstnancům výpověď. Jak taková věc vypadá v praxi, ukazuje například snímek Lítám v tom s Georgem Clooneym v hlavní roli. No a někoho podobného nyní shánějí i v Japonsku, jen ve zcela opačném gardu. „Svého George Clooneyho“ tu totiž potřebují místní pracovníci, kteří nejsou v zaměstnání spokojeni a chtějí dát výpověď.
Rozvázat v zemi vycházejícího slunce pracovní poměr není jen tak. To proto, že šéfové výpověď často nepřijmou, tedy minimálně ne napoprvé. Vše je přitom dáno místní kulturou a také skutečností, že Japonci byli historicky učeni být ke svým zaměstnavatelům loajální – což pramení ještě z poválečného období, kdy bylo potřeba oživit ekonomiku.
Během posledních dekád sice ubylo lidí, kteří za přepracovanost zaplatili životem, ale přetížených zaměstnanců s psychickými problémy naopak přibývá. „Pracovní den běžně trvá od devíti ráno do devíti večer a stává se, že odcházím z kanceláře i hodinu před půlnocí,“ řekla CNN čtyřiadvacetiletá Japonka, která je bývalou zaměstnankyní jedné z největších telekomunikačních společností v zemi.
Prostředník jako jediná šance
Situace na japonském pracovním trhu zašla poslední dobou tak daleko, že lidé, jež s podáním výpovědi opakovaně neuspějí nebo kteří se ze strany šéfů například stanou terčem šikany, si pro ukončení pracovního poměru skutečně raději zaplatí specializované agentury. Jednou z nich je i společnost Momuri, jejíž název v překladu znamená Už to dál nemůžu dělat.
Vznikla v roce 2022, přičemž jen za poslední rok obdržela 11 tisíc žádostí o pomoc s odchodem od zaměstnavatele. Někteří chtějí jen dát výpověď bez stresu, jiní už se o to sami neúspěšně pokusili, mnohdy i vícekrát. Raději proto zaplatí 22 tisíc jenů (necelých 3500 korun), respektive v případě polovičního úvazku 12 tisíc (přibližně 2000 korun), aby za ně výpověď podala agentura. „Část lidí za námi přichází poté, co jejich šéf výpověď roztrhal nebo je nenechal odejít, přestože ho doslova prosili na kolenou,“ popsala jeden z případů provozní manažerka Momuri Šiori Kawamata.
Neetické pracovní podmínky
Pracovitosti a loajality japonských zaměstnanců mnohdy firmy zneužívají. Výjimkou tak nejsou hodiny přesčasů ani tlak na výkon a obětování se společnosti. A protože podobných neetických zaměstnavatelů v poslední době přibývá, musela se do věci vložit už i japonská vláda, která zveřejnila jejich seznam ve snaze potenciální uchazeče o práci varovat. U současných zaměstnanců je ale situace složitější – některým z nich hrozí z přepracování zdravotní problémy a výjimečně i smrt.
K nejznámějším patří případ jedenatřicetileté politické reportérky, která zemřela na selhání srdce, protože pracovala 159 hodin měsíčně přesčas. A pokud jde o sebevraždy, hodně se mluvilo o šestadvacetiletém lékaři, u něhož měsíční přesčasy činily až 200 hodin.
„V mnoha firmách jsou pracovní podmínky tak špatné, že se v nich zaměstnanci necítí bezpečně a trpí psychickými problémy,“ upozornil profesor Hiroši Ono, který se na Hitotsubashi University v Tokiu zaměřuje na lidské zdroje. A zároveň dodal, že na blacklistu už od roku 2017 skončilo 370 firem.
Změna díky mladé generaci?
Důvodem, proč se „rezignačním agentům“ daří čím dál lépe, jsou mladí zaměstnanci, kteří si na rozdíl od svých předchůdců nenechají diktovat podmínky. A to nejen díky změně na světovém trhu práce, ale také z důvodu chybějící pracovní síly v zemi, kterou způsobuje dlouhodobě klesající porodnost. Pokud tedy daná práce nesplňuje jejich očekávání nebo je přestane naplňovat, neváhají podat výpověď.
„Když je v manželství jeden z partnerů nespokojený, přichází rozvod. A to stejné platí i v pracovním poměru. Zároveň je ale jasné, že ani jedna strana není bez chyby,“ doplnil Ono s tím, že dnešní mladí lidé se nechtějí dostat do konfliktu a místo přímého kontaktu s nadřízeným se raději obrátí na agenturu, jež se touto problematikou zabývá. Přesto by se podle něj neměli se zaměstnavatelem rozcházet ve zlém.
Neúcta ani lenost ale Japoncům zjevně nehrozí, minimálně prozatím. Ukazuje to i postoj ke čtyřdennímu pracovnímu týdnu, který tamní vláda povolila v roce 2021. Podle serveru Business Insider tuto možnost zatím využilo pouhých osm procent japonských firem, přičemž podobně zdrženliví jsou i zaměstnanci.
Ke známým společnostem, které čtyřdenní pracovní týden zavedly, patří například vlastník několika módních značek Fast Retailing, elektronický gigant Hitachi nebo finanční společnost Mizuho. Zhruba v 85 procentech případů ale firmy zůstávají u standardních dvou dnů volna.
