České fotbalové kluby nemohou čekat, že jim v dohledné době nějak výrazně porostou příjmy. Naopak se budou muset vyrovnat s tím, že už nebudou na prodeji hráčů vydělávat jako dříve. Tomu bude odpovídat i kvalita předváděné hry, říká Jaromír Šeterle, generální ředitel FK Mladá Boleslav.
Foto: Jakub Stadler - PROFIT
Minulou neděli jste postoupili přes Viktorii Plzeň do dalšího kola českého fotbalového poháru. Jaký finanční přínos by pro vás znamenalo vítězství v poháru a následná účast v předkole Evropské ligy?
Určité příjmy z televizních práv, zviditelní se nám hráči, ale na straně nákladů to znamená zase vyšší výdaje na odměny pro hráče, protože něco vyhráli. Samozřejmě to s sebou nese také náklady na cestování k pohárovým zápasům. Předkolo Evropské ligy finančně příliš zajímavé není. Většinou se příjmy a náklady vyrovnají. Cestuje se obvykle na východ, což je nákladné, příjem z televizních práv je mizivý. UEFA to kompenzuje částkou v řádu 80 až 100 tisíc eur.
Kdy se účast v Evropské lize začíná vyplácet?
Záleží na soupeřích. Dvakrát jsme postoupili do základní skupiny Evropské ligy. Měli jsme tenkrát štěstí i na soupeře v předkolech. Jeden rok jsme přešli přes Marseille, druhý rok jsme vyřadili Palermo. Pokud se jde přes takové týmy, je finančně zajímavé už i předkolo. Ne v řádech desítek milionů korun, ale v řádech milionů.
V letech 2006 a 2007 jste hráli základní skupinu Evropské ligy. Kolik peněz vám to přineslo do rozpočtu?
Tehdy byla hlavním přínosem odměna za postup do základní skupiny. A to jak ze strany UEFA, tak ze strany některých našich partnerů.
Počítáte s nějakými příjmy z evropských pohárů už při sestavování každoročního rozpočtu, tak jako to třeba dělá Sparta Praha?
V Mladé Boleslavi takto neuvažujeme. Přece jen jsme jiný klub než Sparta. Letos oslavíme 110 let existence fotbalového klubu. Z toho první ligu hrajeme osm let. Z toho jsme třikrát hráli evropské poháry. Takže při sestavování rozpočtu počítáme jen se standardními příjmy. Pokud do poháru postoupíme, s vyššími příjmy jsou ruku v ruce i vyšší náklady. Takže je třeba uhlídat, aby ty náklady nevzrostly neúměrně.
Jak s mimořádným příjmem z evropských pohárů nakládáte?
Vytvořili jsme si z něho rezervy pro přestupy hráčů a pro pokrytí případných ztrát v následujících letech.
Váš rozpočet od rekordního roku 2008 klesl o skoro 70 milionů korun. Které druhy příjmů postihl nejvyšší výpadek?
Velký rozdíl je už jenom v tom, jestli jsme hráli evropské poháry. Druhý propastný propad, a to v řádu desítek milionů korun, je u příjmů z prodejů hráčů. V roce 2009 jsme z prodeje hráčů utržili zhruba 45 milionů korun, v roce 2010 to bylo 35 milionů a loni se to číslo blížilo nule. Samozřejmě se na našich příjmech negativně podepsala i ekonomická recese. Sportu se dotkly i škrty ve veřejných rozpočtech či opatření jako zdanění hazardu, které naopak má peníze do státního rozpočtu přinést.
Jak se zdanění hazardu dotkne fotbalu?
Není hazard jako hazard. Jedna část jsou automaty a herny, ale další část je kurzové sázení. To nemá nic společného s hazardem. Kurzové sázení je závislé na sportu a do sportu by peníze zase mělo vracet. Proto se sázkové společnosti ve sportu angažují. Na Slavii to je Synot Tip, na Spartě Fortuna, v Plzni Tipsport. Tyto peníze se sportu nenávratně vezmou. Nevěřím tomu, že by něco z nich přišlo z rozpočtu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Přijde kvůli tomu Mladá Boleslav o nějaké peníze?
Neměli jsme žádného titulárního sponzora z této oblasti. Ale měli jsme od sázkových firem reklamy v řádech statisíců korun. Tyto částky teď klesly zhruba na jednu třetinu.
Jakou část rozpočtu vám kryje město Mladá Boleslav?
Město nám už 10 let přispívá ve třech položkách. Jednak přispívá na provoz a údržbu stadionu, který není jen fotbalový a vlastní ho město. Pak dostáváme příspěvek na mládež, který se odvíjí od počtu mládežníků a jejich účasti v různých soutěžích. Třetí položka je dotace na chod prvoligového mužstva, což je v podstatě podpora reprezentace města. Dohromady to dělá zhruba osm procent při rozpočtu 150 milionů korun za rok.
Kolik vyděláte na prodeji televizních práv a na vstupném?
Televizní práva prodává centrálně za celou ligu STES. Pro klub se podíl liší podle umístění v lize. Částky se pohybují mezi pěti a patnácti miliony korun. Takže opět kolem osmi procent příjmů. Ze vstupného jsou to dvě až tři procenta.
Je závislost na dvou zdrojích příjmu, z reklamy a sponzoringu a z přestupů hráčů, dlouhodobě pro kluby udržitelná?
Udržitelné to je, ale úroveň českých klubů je proto tam, kde je. Za tuto situaci ale kluby nemohou. Velikost české populace neumožňuje vydělávat na fanoušcích, třeba prodejem upomínkových předmětů, tak jako ve Španělsku nebo v Anglii. Zároveň není národní podpora fotbalu taková, jako je celosvětově obvyklé.
Jaká národní podpora?
Byl jsem nedávno v Irsku, které má 3,5 milionu obyvatel. Žádného irského hráče asi neznáte, liga je možná horší než v Česku, ale v Dublinu mají krásný stadion pro 50 tisíc diváků. Nejspíš ho nepostavil žádný klub z vlastních peněz. V Česku se o takzvaném národním stadionu diskutuje už přes 10 let. Přitom se pořád omílají stejné otázky, jestli tam bude vůbec někdo chodit, jestli tam budou lidé chodit pravidelně, jestli to nebude moc daleko z centra Prahy. Vezměte si Portugalsko, které uspořádá mistrovství Evropy a při té příležitosti postaví čtyři, šest nových stadionů. Zase je nestavěly kluby, ale byla tam zásadní podpora státu.
Takže kdyby v Česku byly moderní stadiony s větší kapacitou a větším komfortem, chodilo by na fotbal více lidí?
Na to je třeba se dívat ze dvou pohledů. Jeden pohled je komfort a naplnění kapacity stadionu. Druhý se týká bezpečnosti. Z pohledu bezpečnosti potřebujete mít určitou kapacitní rezervu. Třeba při našem domácím utkání s Baníkem Ostrava bylo třeba oddělit ty takzvané fanoušky od ostatních diváků. Kvalita stadionu ale určitě přispívá k tomu, aby lidé na fotbal přišli.
Vzrostla by návštěvnost, kdybyste měli stadion pro 10 tisíc lidí?
Měli bychom ji určitě větší na zhruba dva až tři exponované zápasy, jako jsou ty proti Spartě, Liberci či Plzni. Na tyto zápasy musíme teď návštěvnost regulovat. Navíc řadu lidí odradí už jenom vědomí, že tam bude tlačenice bez dostatečného komfortu.
Jedním z argumentů, proč v Česku nechodí na fotbal moc lidí, je kvalita předváděné hry. Znamená to, že za rozpočet v řádu 100 milionů korun se nedá nic lepšího nabídnout?
Nedá. Můžeme se bavit o tom, jestli trenéři budou preferovat útočnější způsob hry, ale to jsou v zásadě kosmetické věci. Kvalita hry je závislá na kvalitě hráčů. A ta se zase odvíjí od jejich ceny. Tak je to všude na světě.
Kluby si za peníze, které mají k dispozici, nemůžou dovolit dlouhodobě držet kvalitní hráče?
Jen přechodně. Třeba pokud vydělají peníze účastí v Lize mistrů. Ale neznám český klub, který by si mohl dovolit udržet hráče, který má na to, aby byl placený v nejlepších evropských ligách.
Je pro vás jako šéfa klubu z finančního pohledu zajímavější prodat po nějakém úspěchu hráče do zahraničí, než je lépe zaplatit a dojít v lize či pohárech ještě dál?
Hráč není houska na krámě. Je to lidská bytost, která má svá práva. Hráč má právo, pokud má několikanásobně lepší nabídku platu v Německu či v Itálii, tam odejít. Kdybychom ho nepustili, může jeho motivace a výkonnost nakonec klesnout. Jeho přínos pro klub pak bude malý. Je vždy třeba najít hranici, na které je možné hráče udržet i za cenu určité finanční kompenzace za to, že nebude moci třeba hrát pravidelně Evropskou ligu nebo Ligu mistrů. Dlouhodobě však nelze hráči poskytnout podmínky, jaké mají v dobrých klubech západní a dnes už bohužel i východní Evropy.
Nepřipravujete se ale jako firma výprodejem hráčů o potenciál dalšího růstu?
Každý klub zvažuje, jestli nastala správná doba pro prodej hráče, jestli by naopak kvůli malé motivaci nešla jeho výkonnost dolů. Na druhou stranu za prodaného hráče se musí najít náhrada, takže příležitost dostane zase někdo jiný. Jeho výkonnost pak roste. V každém případě ale platí, že ekonomické možnosti jsou nejdůležitější. I ty nejvyšší rozpočty českých klubů jsou jen zlomkem toho, co mají k dispozici průměrné týmy v zahraničí.
Existuje nějaký potenciál pro razantní zvýšení příjmů prvoligových klubů?
Ne.
Takže spíše bude pokračovat trend, kdy příjmy klubů postupně klesají?
Na tomto trendu se podepisuje celosvětová ekonomická recese a snížení příjmů z přestupů hráčů. Jde o dopad takzvané kauzy Bosman, že za hráče, kterému skončí smlouva, nemůže chtít klub odstupné. Trvale tak klesá počet hráčů, které lze za odstupné prodat, a tím klesají i potenciální příjmy pro kluby. To je obecný problém celé Evropy, nejen v Česku.
