Jaroslav Biolek z AutoCont CZ: Nejsme na státu závislí

Původně česká značka počítačů AutoCont CZ se během posledních deseti let vyprofilovala jako poskytovatel řešení informačních technologií.

Většina lidí si AutoCont CZ přesto spojuje s neslavně známým projektem ministerstva školství Internet do škol (Indoš). V rámci programu z počátku tisíciletí za 4,3 miliardy korun se mělo na pět let vybavit počítači 7000 škol. Nakonec stát obdaroval zhruba polovinu z nich se smlouvou na tři roky. V této souvislosti se mluví se o proplýtvaných 850 milionech korun. Mezi dodavateli projektu byl Český Telekom a AutoCont. „Tak si to i dnes pamatuje většina lidí, ale probíhalo to trochu jinak. Image nám to nepokazilo. Lidé z oboru vědí, že šlo o úspěšný projekt, jen se to bojí říkat,“ říká šéf AutoContu CZ Jaroslav Biolek.

Státní zakázky jsou dodnes jednou z nejdůležitějších součástí byznysu AutoContu, jemuž za rok 2012 meziročně narostl čistý zisk takřka o 80 procent na 84,9 milionu korun. Zodpovídají za zhruba 40 procent 2,5miliardového obratu. Například podle sdružení zIndex, které sleduje transparentnost veřejných zakázek, si AutoCont přišel za poslední čtyři roky na 632 milionů korun.

Jste vidět na čele žebříčků, které se zaměřují na firmy získávající státní zakázky. Dá se říci, že jste v tomto „oboru“ republiková špička?

U podobných organizací je potíž, že míchají velká množství různých dat z různých zdrojů a s různou věrohodností. Například rámcová smlouva říká, že zadavatel může v průběhu tří let nakupovat zboží do dané částky. Rámec vysoutěží tři uchazeči a zadavatel následně dělá zkrácené řízení jen mezi nimi o nabídku nejnižší ceny. Jenže do podobných přehledů se všem třem započítá maximální částka celého rámce, jako kdyby ji získali. Právě zIndex nám započítal zakázku pro Českou poštu na dodání síťových technologií HP v rozsahu až 500 milionů korun. Pošta reálně neobjednala ještě ani jeden prvek, takže hodnota dodávky je nula.

Nicméně státní správa je pro vás klíčová, nebo ne?

Ano, je to důležitá část našich příjmů, jako ostatně pro všechny velké IT firmy. Není ovšem jediná. Segment veřejné správy představoval v počátcích asi 20 procent našeho obratu, dnes je to zhruba 40 procent. Nejsme na státu závislí. Neříkám, že by případný výpadek těchto příjmů nepoznamenal firmu ekonomicky, ale nemuseli bychom zavírat krám.

U státních zakázek by mělo jít o firmy s jasnými vlastníky, u vás to tak úplně není. Ví se pouze, že patříte českým fyzickým osobám s podílem pod 20 procent. Proč ta stručnost?

Chcete to v obchodním rejstříku ukázat? Nevím, jestli je to neschopnost nebo neznalost. Právě v zIndexu přišli s tím, že jsme neprůhlední, přitom jde o to, otevřít si v obchodním rejstříku sbírku listin. Tam se dá naprosto přesně vyčíst, kdo je vlastníkem AutoContu CZ.

Ano, je to AutoCont Holding. U holdingu už ale vlastníky nejmenujete…

Důležité je říct, že AutoCont v celé historii vlastnili lidé, kteří ve firmě pracovali a významně ovlivňovali její rozvoj, což je jednou z klíčových výhod naší firmy. V průběhu času někteří odešli. My jsme chtěli tento princip zachovat. Proto jsme v uplynulém roce provedli výkup akcií od lidí, kteří už nebyli v exekutivě firmy, a nabídli jsme je lidem ze středního managementu. V zápisu z valné hromady, která o tom jednala, jsou všichni tito lidé uvedení.

Vaše tisková mluvčí potvrdila, že tato jména zveřejňovat nebudete, protože ze zákona nemusíte. K čemu ta opatrnost?

Nevyvěšovali jsme je na internet a neroztrubovali jsme to do světa. Zákon nás k tomu nenutí. Ale v souvislosti s výše zmíněným rozšířením akcionářské struktury jsme se nakonec rozhodli zveřejnit jména všech 32 akcionářů, kteří aktuálně AutoCont Holding vlastní. Jsou uvedena na našem webu.

Nejsou u nich podíly. Kdo má největší?

Je pro stát a veřejnost důležité znát vlastníky a vědět, s kým obchoduje? Ano, a my to transparentně ukazujeme. Zveřejnili bychom také, pokud by někdo vlastnil více jak 20 procent, protože to ukládá zákon. Ale zveřejňovat detailně jednotlivé podíly? Z jakého důvodu? Jak to souvisí s transparentním vlastnictvím? Všechno jsou to soukromé osoby, ne veřejní činitelé, platí daně a mají právo na soukromí.

Přestali jste vyplácet dividendy. Z jakého důvodu?

Ano, AutoCont v historii vyplácel dividendu pravidelně. Vždy podle toho, jaké byly výsledky a kolik investoval, tak se to většinou dělá. Na výkup akcií jsme si ale museli půjčit, takže nyní nejdříve splatíme půjčku a pak se k vyplácení dividend vrátíme, pokud se nám bude dařit.

Vaší nejslavnější státní zakázkou byl Indoš – Internet do škol. AutoCont byl do něj zapojen, celý projekt byl označován za průšvih. Jak to vidíte vy?

Víte, já jsem na ten projekt nesmírně hrdý, protože jsem jedním z jeho technologických a logistických architektů. Mrzí mě, že dostal negativní nálepku a většina lidí si ho tak pamatuje. Přitom to byl projekt úspěšný, k internetu připojil přes 3600 převážně venkovských škol, které by se k němu jinak nedostaly. Když skončila centrální část financovaná státem, většina škol v tom pokračovala s námi za vlastní peníze, protože byla spokojená. Samozřejmě byla i nespokojená část škol a ta je logicky slyšet více, protože negativní zprávy se lépe publikují. Jádrem celého sporu byla otázka, jestli prostředky investovat centrálně, nebo jen po malých částkách dát k dispozici jednotlivým školám. To je spor, který šel mimo nás. Ta pravidla nastavil stát, ne my.

V projektu se ale promrhalo 850 milionů korun, nebo ne?

Ale víte, na co ty peníze šly? Nikdo si nepamatuje, co o nich říká zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu, který kauzu prošetřoval. Peníze podle něj byly vynaloženy marně, protože je ministerstvo převedlo na platy učitelů, přestože to byla účelová dotace na projekt samotný. Ty peníze nešly za Českým Telekomem a AutoContem. Tehdy nebyla možnost rozfázovat projekt, peníze nešly převést na další rok, musely se vyčerpat hned. Ministerstvo to kvůli zpoždění výběrového řízení nestíhalo. Jediná možnost, jak peníze přesunout jinam, byla přes všeobecnou pokladní správu. To musel odsouhlasit rozpočtový výbor Parlamentu. To se stalo a peníze šly přes „porcování medvěda“ na platy učitelů a podle přání členů rozpočtového výboru na čističku odpadních vod támhle, opravu chodníku jinde. To se dá všechno dohledat, jen se do toho nikomu nechce.

Co vaše image v očích vašich partnerů, uškodila jí účast v Indoši?

Myslím si, že je to naopak. Většina firem v oboru podle mě smekla klobouk. Nešlo jen o Český Telekom a AutoCont. Pod námi bylo dalších asi 70 firem, sami bychom to nebyli schopni zvládnout. Ve špičce jsme předávali 50 škol denně. Za osm měsíců se vybavilo přes 3600 škol se vším všudy. Bylo to logisticky velmi náročné. Projekt má špatnou nálepku, všichni se o něm tady dodnes bojí pozitivně vyjádřit, ale v USA jsme za něj v té době dostali ocenění za jeden z pěti nejlepších infrastrukturních projektů na světě.

Působil jste ve státní správě, konkrétně na ministerstvu školství. Pomáhá vám tato praxe při získávání státních zakázek?

Ne, na ministerstvu se mě zakázky vůbec nedotýkaly. A problematika zadávání veřejných zakázek tehdy byla ještě v plenkách. Moje zkušenost se státní správou je historická, stará už 20 let. Souvislost možná najdete v mé tehdejší snaze o to, aby školy používaly legální software. Snažili jsme se, aby mohly firmy Microsoft a Borland programy darovat. Ovšem měly z daru původně platit nesmyslné daně. Nakonec se podařilo zařídit, že Microsoft dal do škol software v tehdejší hodnotě čtvrt miliardy korun. Od Borlandu se nakupovalo s 60- až 80procentní slevou, což byly také nadstandardní podmínky.

Jak vůbec vzpomínáte na svou práci na ministerstvu?

Bylo to za ministra Petra Piťhy, ten si za náměstka vybral rektora VUT v Brně, profesora Emanuela Ondráčka, kterému jsem dělal asistenta. Měl jsem pomoci se zaváděním informatiky na úřadě a byl jsem poslán na ministerstvo v předstihu „rekognoskovat terén“. Sepsal jsem zprávu Nemocný bílý slon, od působení na MŠMT jsem ho odrazoval, ale nakonec jsem tam skončil s ním. Měl jsem ale tehdy možnost pomoci „zachránit“ s panem Ondráčkem internet v České republice. Tehdy fungovalo propojení výpočetních středisek Masarykovy univerzity a ČVUT s mezinárodními sítěmi na základě grantu. Když vypršel, nechtěl to nikdo financovat. Kdybychom s panem Ondráčkem a ministrem Piťhou peníze nesehnali, rozvoj internetu v Česku by se podstatně opozdil.

Jaký očekáváte za letošek hospodářský výsledek AutoContu?

Finanční rok uzavíráme až v lednu, stále běží nejdůležitější čtvrtý kvartál roku i kvůli dokončování celoročních projektů. Obecně je situace na trhu tvrdší, odevšad slyšíte o krizi. Já to tak nevnímám. Z mého pohledu se situace lepší hlavně v tom, že zákazníci už ve většině případů vědí, co chtějí. Dříve chtěli utrácet, ale nevěděli přesně za co. Teď obracejí každou korunu, jenže vědí, co za ni, a nám se lépe nabízejí řešení. Existenční potíže menších firem se projevují tím, že trh deformují nesmyslné dumpingové ceny. Může to být i tím, že dostaly nesystémové dotace z EU. Jiní podnikání dotují s vidinou, že se ceny vrátí na dřívější úroveň. To ale nepřijde. I my jsme zlevňovali, ale nikoli plošně. Snižování cen se týká zejména oblastí, kde nemáme pro zákazníka jasně viditelnou přidanou hodnotu ve srovnání s konkurencí. Ale rozhodně podnikání nedotujeme, spíše se snažíme věci dělat chytřeji.

Ředitelem AutoContu jste se stal loni, jako jeden z hlavních úkolů jste měl zpracovat vizi firmy do roku 2017. Už ji máte?

Na té strategii pracujeme. Zkrátili jsme ji do roku 2016, protože IT se mění tak rychle, že plány na čtyři roky dopředu připomínají spíše věštění. Hlavní zprávou předešlé vize bylo, že současní majitelé firmu chtějí dále rozvíjet, neplánují exit ani fúzi s nadnárodním partnerem. A toto pro další období vidím stejně. Ani o vstupu na burzu neuvažujeme. Strategické plány do roku 2016 dokončujeme a představíme je v lednu 2014. Zaměříme se na zlepšení interního fungování, na naši profesionalitu. Dále chceme výrazně posílit pozici u komerčních zákazníků s jasnými vlastníky, hlavně v segmentu výrobních firem s vysokou přidanou hodnotou. Naši pozici ve státní správě budeme chtít stabilizovat. Do hledání nových příležitostí i vývoje nových programů investujeme desítky milionů korun ročně.

AutoCont patří k zástupu firem, které poskytují „IT řešení“. Nestýská se vám po době, kdy jste jako jedni z mála nabízeli vlastní počítače?

My svou značku počítačů stále udržujeme, zákazníci ji po nás chtějí. Pořád je to součást našeho podnikání, která nám vydělává. Umíme vystihnout, co lidé z různých sektorů potřebují, a odlišuje nás i servis, který poskytujeme. Počítače AutoCont stále tvoří asi tři procenta našeho obratu, což není málo.

Jaké jsou současné technologické trendy u firem, které jsou vašimi zákazníky? Jdou do cloudu, o kterém se pořád píše?

Mediálně populární témata jako bubliny, Web 2.0, Big data a cloud jsou produkty marketingů velkých firem, které se snaží rozhýbat trh. Zákazníci o tom uvažují, někteří se odhodlají k vyzkoušení. Představa, že by všechna data skončila v několika velkých cloudech, je podle nás ale nereálná. Spíš se bude rozšiřovat outsourcing firemního IT oddělení. To děláme i my, jen nemá cenu nabízet stejné věci jako 40 dalších firem. Snažíme se o řešení na míru. Podobná individualizace řešení bude nabírat na síle. Stejně jako technologie, které usnadní práci, nebo třeba sledování a zlepšování činností firem a sledování zboží pomocí technologií jako RFID nebo NFC apod.

Sedíme tu před plakátem brněnské hokejové Komety, kterou podporujete. Hlavně ale sponzorujete extraligu florbalu, proč padla volba na něj?

My máme mecenášských aktivit víc, společenská odpovědnost, jak je dnes módní říkat, je věc, kterou reálně dlouhodobě provozujeme. Například jsme přes více jak deset let partnery Národního divadla, podpořili jsme vznik filmu Lidice.

Sportu jsme se dříve věnovali ad hoc podle oblastí, kde podnikáme. Florbal jsme si ale zvolili pro trvalou spolupráci mimo jiné proto, že je to dynamický sport mladých lidí, zejména vysokoškoláků. Náš pracovní tým je velmi stabilní a průměrná doba zaměstnání v AutoContu je vysoká, což je dobře. Do týmů potřebujeme průběžně přidávat mladou energii a odvahu k novým věcem, a vysokoškoláci nás moc neznali. A s tím by nám florbal mohl pomoci.

Máte přece pro absolventy speciální program, nebo ne?

Jednou se po mé přednášce na nás studenti vrhli a my pro ně připravili program AC Trainee, dnes se jmenuje NastUP. Dali jsme možnost studentům od třetího ročníku nastoupit do firmy a fungovat vedle našich nejlepších lidí. Proto musejí projít několika zkušebními koly, kde je testujeme ve všem možném. Sítem není lehké projít, podařilo se to dvanácti studentům. Všichni u nás mají smlouvy a žádný z nich nám ještě neodešel. Díky tomuto projektu jsme zjistili, jak velmi se zdvihla úroveň absolventů VŠ oproti situaci před několika lety. Pro praxi jsou připraveni lépe. Tehdy jsme do nich museli investovat půl až 1,5 milionu korun ročně, dnes je to zhruba třikrát méně. Samozřejmě nabíráme i přes agentury a jinými způsoby, ale program NastUP je preferovaná cesta. Oni vědí, do čeho jdou, a pro nás je to předpoklad bezpečného získání stálého a perspektivního zaměstnance. U ostatních způsobů výběru nových lidí je procento ukončení ve zkušební době mnohem vyšší.

Čtěte také:

Registr aut budou nově provozovat Telefónica a Autocont

AutoCont CZ loni zvýšil zisk o pět procent