Od světové finanční krize uplynulo osm let. Mnoho lidí kvůli ní ztratilo miliony. Akciové indexy se v roce 2009 propadly a pouhá hrstka investorů to viděla jako příležitost k nákupu. Proč také investovat, když celosvětové oživení ekonomiky od té doby nebylo nikterak výrazné.
Hospodářství většiny států stagnovalo nebo mírně rostlo, méně než akciové indexy. Za jejich růstem totiž stojí externalita ve světových dějinách nevídaná. Odstartovala ji americká centrální banka Fed, když oznámila gigantický program podpory ekonomiky skrze tištění peněz označovaný jako kvantitativní uvolňování.
Pumpování peněz do ekonomiky se tak stalo jakýmsi všelékem a podle amerického vzoru jej začali předepisovat také v eurozóně, Británii nebo Japonsku. Cílem je zamezit deflaci, která dlužníkům škodí a věřitelům pomáhá. A kdo je největším dlužníkem světa? Samozřejmě národní vlády, a ty si přece samy sobě škodit nebudou.
Nyní jsme v situaci, kdy americké indexy lámou rekordy a jejich růst není podložen ekonomickým růstem, nýbrž zásahem „úřední moci“. Centrální banky tak vytvářejí bublinu, která po svém splasknutí zasáhne nejen bohaté, kterým se sníží jejich kapitál v akciích a dluhopisech, ale také chudé, protože dojde k vysoké inflaci. Jako zajištění před tímto scénářem lze investovat například do inflačních dluhopisů (TIP) nebo do investičního zlata buď přes burzovně obchodovatelné fondy (ETF) či přímou investicí do fyzického zlata.
Autor je investiční stratég BBI
Čtěte také:
Přefouknutá bublina. Čínské akcie prudce vzrostly, americké jsou na rekordu
