Měnových unií bylo, je a bude mnoho. Opravdu velká měnová unie je ale pouze ta evropská. Africký frank nebo východokaribský dolar jsou svojí silou zanedbatelné a ostatní peněžní svazky jsou spíše jen navázáním měny malého státu na oběživo státu velkého, mají-li k sobě politicky i geograficky blízko. Na tomto principu funguje například Lichtenštejnsko se Švýcarskem (používající švýcarský frank) nebo JAR společně se Svazijskem, Namibií a Lesothem, kde se platí jihoafrickým randem.
V Evropě fungovalo v historii několik měnových unií, ale všechny z různých důvodů zanikly. První byla takzvaná latinská měnová unie, která sdružovala tehdejší Francii, Belgii, Itálii, Švýcarsko a později i Řecko. Tento svazek vznikl v roce 1865 a trval celých 62 let, ukončil ho až odchod Francie a Belgie. Svou měnovou unii měly také skandinávské země: vznikla roku 1873 spojením Švédz ska, Dánska a Norska a vydržela až do první světové války.
Další evropské měnové svazky byly ukončeny až přijetím eura. Jednalo se o spojení Irsko–Velká Británie, Lucembursko–Belgie a Francie–Andorra–Monako. Málokdo ale dnes ví, že ve velmi krátké měnové unii jsme byli i my. Česko a Slovensko měly společnou měnovou unii celých 39 dní po rozpadu Československa.
Pokud jde o dnešní postavení eura, zdá se, že dokud budou nad touto měnou držet ochrannou ruku Němci a Francouzi, bude vůči případným otřesům odolné a neohrozí je žádný řecký krok.
Autor je investiční stratég BBI
Čtěte také:
Virus z Atén přeskočil zatím jenom omezeně
Babiš: Eurozóna si neví s Řeckem rady. Dobře, že nejsme její součástí
