Díky kauze Panama Papers si svět připomněl, že kdokoli to myslí s byznysem v prostředí rostoucích daní vážně, parkuje firmu v některém ze záchytných stání pod karibskou palmou. Světoví politici si zase připomněli, že rezervní fondy pro své rodiny je třeba bez ohledu na postavení dělat s rozmyslem. I ostřílené politické jestřáby lze totiž nachytat v mentálních nedbalkách, pokud jde o způsob jejich zabezpečení se na stáří.
Dobrou zprávou je vždy vítaná publicita notoricky známých faktů, že vysoké zdanění odklání peníze pod kokosy, a politici sledují kromě veřejných i své zájmy. Špatnou zprávou je, že i čtyřicetiletý detailní záznam činnosti prominentní „poradenské“ firmy dost možná skončí obdobou někdejšího českého Shakespearovského remaku hry Mnoho povyku pro nic z dílen scenáristy Ivo Ištvana.
V průměru každý desátý občan zemí eurozóny je bez práce a ve Španělsku je to dokonce dvakrát tolik. A nutno dodat, že jsou to nejlepší čísla za více než pět posledních let. V duchu absolutizace relativity jsou to tedy dobré zprávy. Eurozóna přitom loni zažila třetí nejsilnější ekonomický růst od počátku finanční krize. Elementární ekonomická vazba mezi konjunkturou a nezaměstnaností tedy na starém kontinentu platí přinejlepším s jistou nadsázkou. Vzorem pro eurozónu může být trh práce třeba v Česku. Zdejší ekonomika nasává pracovní sílu s gustem notorika a v Evropě ji předčí jen Německo. A přesto je to špatná zpráva. O mnoho lepší už to asi nebude.
Čtěte také:
Sobotka: Panama Papers by se neměly týkat členů vlády
Lukáš Kovanda: Daňové ráje - sex, drogy a Apple
V seznamech z Panamy je i 283 Čechů. Nechybí známí miliardáři
