Po dvou nocích a třech dnech opustil Česko velký učitel metodiky stabilizace společnosti, reprezentant země Krtka, hlava největší černé skříňky globální ekonomiky, dědic jednoho z nejbizarnějších paktů mezi politikou a ekonomikou v historii lidstva, kapitán snad až titanicky ambiciózní velkolodi, symbol bezedného měšce či mistrovství v kreativním přístupu k interpretaci reality.
Rudou záři nad zelenající se Prahou na čas pohltila ruzyňská mračna ve středu v 15.00 hodin, kdy Si Ťin-pching vzlétl se svou suitou směrem k opravdovému Západu. Ó, Česko, jsi v čínském zrcadle tak veliké, až zapomínáš, kdo ti jej nastavil.
Ačkoli se mezi Pekingem a Prahou rozvinula stezka skoro hedvábná, satisfakce hradních nájemníků z Česka coby nevěsty dobývané ze všech stran, stejně jako ze samozvané role evropského foyer, není tak docela namístě. Fakt, že Evropa začíná až za hranicemi Aše, vyslanec říše za zdí potvrdil sám.
Jen tak totiž mohl velký vůdce z hradního křesla pronést onu památnou větu, po níž se všechny chlupy na těle chovají jak po přetažené dávce viagry: Cítím se tu jako doma. Aneb českou holku už z čínské vlajky hned tak nikdo nevybalí.
Česko-čínský milenecký vztah nicméně potvrzuje staré pravidlo, že jen láska a byznys sbližuje. A to i hrušky třeba s li-či. Stačí si jen nasadit růžové brýle. Anebo přímo rudé.
Čtěte další zápisníky redaktorů E15:
