Český pojistný trh prošel za více než dvacet let od svého znovuvzkříšení mnoha peripetiemi. Zakořeňování tržních institucí zdaleka neprobíhalo bez problémů. V průběhu let se české pojišťovnictví úspěšně vypořádalo se dvěma stoletými povodňovými vlnami. Povědomí o potřebě pojištění jako řešení rizikovosti aktivit v občanském i podnikatelském sektoru a v průmyslu se zvyšovalo a odvětví rostlo nezřídka i dvoucifernými tempy.
Pak ale ve druhé polovině první dekády nového milénia nastala finanční krize. Ta prověřila a prokázala stabilitu odvětví. Ovšem růst předepsaného pojistného po ní výrazně zpomalil a nakonec se zastavil. Krize vyostřila na českém pojistném trhu konkurenční boj, který se proměnil v cenovou válku. Ta bohužel začala stlačovat pojistné pod hranici ekonomické rentability. Jedním z nešťastných důsledků snahy jednotlivých pojišťoven o zvyšování podílu na trhu byl i v současné době velmi diskutovaný prudký růst provizí za sjednání životního pojištění.
V současné době pojišťovnictví ztrácí efektivnost a jedním z důvodů je eskalující nerovnováha vztahu mezi pojišťovnami a získateli (zprostředkovateli) pojištění. Zprostředkovatelé by měli pro klienty hledat pojištění šité na míru jejich potřebám a za to jsou pojišťovnami placeni provizním systémem. Tím je založena podstata problému, který se v současnosti výrazně vyhrotil. S krizí související snížená ochota ekonomických subjektů vydávat peněžní prostředky, a tedy i nižší zájem o sjednávání pojištění, vedl získatele ke zvyšování tlaku na výši provizí a také na nové problematické způsoby jejich dosažení.
Tlak krize
Provize za nic
Největším jablkem sváru mezi pojišťovnami a získateli je „přetáčení“ životních pojistek, což je proces, při kterém pod různými záminkami zprostředkovatel pojištění klientovi navrhne, aby své původní platné životní pojištění po několika málo letech zrušil a sjednal si nové. Zprostředkovatelům byly kvůli této praxi vyplaceny provize za sjednání pojištění ve výši desítek miliard korun, aniž by z této částky jakkoli profitovali občané vyšší ochranou před riziky.
Na první pohled se zdá, že problémy by si mohly vyřešit samy pojišťovny snížením provizí. Pokud by ovšem začaly toto řešit koordinovaně, dostaly by se do podezření z kartelové dohody. Je tudíž logické, že do řešení problému se zapojili zákonodárci. Ti se v září vrátí k projednávání normy, jež by ztížila neetické chování těch zprostředkovatelů, kteří před dlouhodobým zájmem klientů dávají přednost okamžitému finančnímu prospěchu.
Námitky zejména ze strany zprostředkovatelů, že jde o další potlačování tržního prostředí a zvyšování regulace, nejsou zcela oprávněné. Návrh rozpočtového výboru směřuje k ochraně spotřebitele – částka, o niž se provize sníží, se připíše do odkupného klientům a pojišťovny jako takové z ní nijak profitovat nebudou. Podle mého názoru by díky většímu rozložení provize v čase a jejímu „zastropování“ zprostředkovatelé více a déle pečovali o své klienty a navíc by byli mnohem méně než dnes motivováni klienta po pár letech přepojistit jinam.
Slušná odměna
Takže pro zákazníky má tento návrh hned tři pozitivní přínosy. Zprostředkovatelům se sice maximální provize sníží, ale nijak dramaticky – z 200 na 150 procent ročního pojistného. I to je určitě slušná odměna za sjednání smlouvy.
Shrnuto a podtrženo: úprava ekonomicko-legislativního rámce, která zvýší stabilitu a výkonnost pojistného trhu a zvýší ochranu spotřebitele, je nepochybně v zájmu nás všech.
Autor je profesorem Katedry bankovnictví a pojišťovnictví VŠE v Praze
Čtěte také:
Za špatnou vodu v Praze 6 už pojišťovna vyplatila přes 27 milionů
Stát loni poslal rekordní sumu do zdravotního pojištění, skončilo v plusu
Pojišťovny vybraly v prvním pololetí na pojistném 59,6 miliardy
