Jaroslav Kulhavý: Ve sbírce mi chybí zlatá z maratonu

Pro olympijského vítěze z Londýna v cross country byla loňská sezona i ze zdravotních důvodů poněkud rozpačitá. V té nadcházející plánoval Jaroslav Kulhavý návrat na čelní příčky bikerského pelotonu, jenže v rozletu ho přibrzdilo zranění kolena. Nyní se už jezdec stáje Specialized Racing pomalu dostává do závodního tempa a říká, že se v sezoně potřebuje ukázat. V americkém továrním týmu mu totiž končí smlouva a k jejímu prodloužení by se mu hodil výrazný úspěch.

E15: O co jste kvůli zranění ze svého původního programu přišel?

Hlavně jsem musel vypustit úvodní závody na Kypru, kde jsem měl startovat už koncem února. Do tempa se budu dostávat se zpožděním a pozvolněji, proto nemohu od prvních dvou dílů Světového poháru moc očekávat. Budou spíš na zkoušku, ale i když to nebude výsledkově asi moc slavné, potřebuju chytit závodní rytmus.

E15: Jak dlouho jste nemohl trénovat?

Přišel jsem skoro o dva měsíce přípravy. Na kole jsem neseděl asi pět týdnů, což byla nejdelší pauza v mé kariéře. Závodit jsem si mohl dovolit, až když jsem byl schopen ostřejšího tréninkového nasazení. Bylo to poslední březnový víkend v Rakousku.

E15: Okolnosti vašeho zranění tak trochu zanikly v době, kdy v Soči startovala zimní olympiáda. Co se stalo?

Bylo to docela obyčejné uklouznutí na zmrzlém chodníku u nás v Ústí nad Orlicí. Byla to hodně nešťastná náhoda. I proto, že tuto zimu mrzlo asi dva dny… Při vší smůle jsem si naštěstí zlomil čéšku na dobrém místě – na okraji. Všechen předchozí trénink byl fuč. Po zdařilé přípravě jsem se cítil v pohodě a měl motivaci do nové sezony. Smůly se zdravotními problémy jsem měl v minulých letech docela dost a tohle zranění mi nový elán trochu pokazilo.

E15: Když jste nemohl na kolo, jezdil jste alespoň na handbiku, cyklistickém stroji na ruční pohon, který je jednou z disciplín paralympijské cyklistiky. Jak se vám to osvědčilo?

Na handbiku jsem najel asi sto padesát kilometrů. Bylo to hlavně na cyklostezkách. Na silnici jsem se docela bál, protože na handbiku se sedí nízko a není dobrý výhled na auta. Většinou jsem vyjel tak na hodinu, víc jsem si nedával i proto, že jsem nebyl zvyklý na zápřah rukama a rameny. Nebyl jsem schopen se dostat ani na tepy. Když jsem šlapal na trenažéru zdravou levou nohou, dostával jsem se výš.

E15: Handbike jste měl půjčený od organizace paralympijských cyklistů Černí koně, jejichž jste partnerem. Jak jste se k takové spolupráci dostal?

K paralympikům mám blízko, protože můj trenér Viktor Zapletal je zároveň koučem paralympijské cyklistické reprezentace. V určitých fázích sezony s některými z nich fungujeme dohromady. Na tréninkových kempech nebo silničních závodech se potkávám s paralympijským vítězem z Londýna Jirkou Ježkem. S Černými koni bývám často v kontaktu, jsem patronem Českého poháru hendikepovaných a navštěvuji jejich vyhlášení.

E15: Co vám po ukončení léčby ukázaly první starty?

Že to nebylo špatný a že mi chybí fyzička. Hlavně jsem otestoval zraněnou nohu. Je zesláblá, ale snažím se manko dohnat tím, že v tréninku jezdím se závažím. Nějakou dobu to ještě bude trvat, ale v podstatě jsem zpátky. Už se těším na pořádné závody.

E15: Jak se těšíte na závod Světového poháru koncem května v Novém Městě na Moravě? Tam jste v roce 2011 zvítězil a o rok později dojel druhý.

Tamní trať mi poměrně vyhovuje. Je zajímavá, i když některé jiné mi třeba sedí o něco víc. Nikde jinde ale není taková atmosféra, a to nám domácím jezdcům hraje do karet. Kdybych si mohl vybrat, kde by mi to mělo vyjít, vybral bych si samozřejmě Nové Město.

E15: Jak by měla vypadat další část sezony?

Uvidím, jak na tom budu, ale ve sbírce mi chybí zlatá medaile z mistrovství světa v maratonu, které se letos jede závěrem června v jihoafrickém Pietermaritzburgu. Není to priorita, ale budu se na tenhle šampionát snažit připravit. Optimisticky se dívám směrem k zářijovému mistrovství světa v cross country v norském Hafjellu. To je místo, kde jsem loni vyhrál poslední závod Světového poháru. Trať by měla být hodně podobná, takže vím, co mě tam čeká.

E15: Další olympijský rok je ještě daleko, ale možná v něm budete řešit i účast na bikovém MS, které se má konat v Novém Městě. Jak se dá zvládnout sezona se dvěma vrcholy?

Šampionáty bývají v olympijském roce trochu v pozadí, ale jedná se o tom, aby se v Novém Městě jelo už před olympiádou. Je to v každém případě lepší než posledně, kdy se závodilo klasicky v září. To se pak člověk kvůli různým povinnostem – jako to bylo v roce 2012 v mém případě – na mistrovství světa těžko soustředí a připraví.

E15: Vaše pozornost směřuje i k mladým cyklistům. Jak se v této oblasti angažujete?

Nedávno proběhla prezentace týmu Jaroslav Kulhavý Cycling Team. Je to projekt pro talentované jezdce z Ústeckoorlicka, protože u nás v okolí žádný tým nefunguje. Proto jsme se s partnery a kamarády rozhodli situaci napravit. Je to v úplném začátku, zatím máme tři kluky, ale chceme postupně žáky, kadety a juniory podporovat a posouvat dál. Najdu si čas, abych se podíval na některé tréninky a závody. Určitě nepůjde jen o využití mého jména, chci jim poradit a pomoci svými zkušenostmi.

E15: Na horském kole jezdí závodně v juniorské kategorii i váš mladší bratr Jan. Pomáháte mu nebo se nějak podílíte na jeho přípravě?

Snažím se mu radit, ale zatím jezdí necelý rok. Je mu sedmnáct let, a tak jsem pro něj zařizoval výběr týmu a věci kolem tréninků i závodů.

E15: Myslíte, že jednou může jít ve vašich stopách?

Fyzické předpoklady k tomu má, ale víc je k němu těžké něco říkat. Ukáže se až v letošní sezoně. Nejspíš mu bude proti mně déle trvat rozjezd, protože já závodil už od jedenácti. Honza je trochu ve skluzu, dosud dělal jiné sporty, ale to neznamená, že by se třeba za tři roky nemohl posunout poměrně vysoko.

E15: Dlouhodobě a úspěšně spolupracujete s trenérem Viktorem Zapletalem. V čem je pro vás toto partnerství přínosné?

Hlavně si spolu hodně rozumíme. Nepíše mi klasický tréninkový plán, spíš takový rámcový. Také mi pomáhá s ostatními záležitostmi kolem závodů. Je občas taková moje pravá ruka.

E15: Po londýnských hrách jste se nějakou dobu rozhodoval, jestli neopustíte horská kola a nepřejdete na silnici. Vábí vás ještě přestup do královské cyklistické disciplíny?

Láká a asi bude stále, dokud si ji nevyzkouším. Po Londýnu jsem se ale rozhodl, že až do další olympiády v Riu de Janeiro pojedu biky. Uvidí se, jak se situace vyvine po roce 2016. Možná bych mohl dostat výjimku, že bych v určitých závodech mohl nastoupit v barvách týmu, který používá kola Specialized, a nemusel bych přestupovat do silniční stáje.

E15: Po Londýnu jste se kromě oslav nevyhnul ani jednání o svém marketingovém využití. Znamenalo pro vás olympijské zlato v tomto směru nějaký přínos?

Nějaké schůzky proběhly, ale spíš se jednalo o prodloužení kontraktů se stávajícími sponzory nebo o jejich zvýšení. To bylo super, ale já v tom nemám moc velký prostor, protože jsem smluvně vázaný na Specialized.

E15: Na kole trávíte ročně asi tisíc hodin. Najdete někdy příležitost, kdy se jen tak projedete?

Nebývá to často, ale někdy se to povede. To se pak svezu s kamarády a zajedeme třeba na kafe.

Čtěte také:

Václav Fiřtík: Příště se biatlonisté pokusí o olympijské zlato

Český olympijský výbor dostane miliony od Tipsportu