Bývalý úspěšný skokan na lyžích Jaroslav Sakala se na konci své sportovní kariéry pustil do podnikání. Nyní v rodném Frenštátu pod Radhoštěm vlastní hospodu a obchod se sportovním zbožím.
* Jaký byl váš přechod od kariéry vrcholového sportovce do normálního života? Měl jsem to trochu zjednodušené, protože ještě když jsem skákal a reprezentoval, tak už jsem chodil do práce. Skákání jsem si musel po neshodách se svazem hradit sám a pracoval jsem proto v realitní kanceláři. Přechod do normálního života pro mě tedy nebyla taková pecka jako pro některé ostatní kluky. * A co vaše podnikatelské začátky? Dlouholetý kamarád z Frenštátu mi jednou nabídl pronájem prostor, které se uvolnily. Tak jsem to vzal a rozjel jsem tam bar, který mám dodnes. Šel jsem do neznáma. Půjčil jsem si na první závoz zboží a pak už to musel otáčet a splácet. Navíc jsem skončil svoji skokanskou kariéru s dluhem. Byl jsem nějakých tři sta tisíc minus. * Máte ještě nějaké další podnikatelské aktivity?
Mám ještě lyžařskou školu a obchod. Lyže a další sportovní potřeby prodávám také po internetu.
* Jak to všechno kombinujete? Máte nějaké zaměstnance? V baru mám dva a v obchodě jednoho zaměstnance, kterým podle potřeby pomáhám. Jelikož mám všechno v jednom domě, tak různě přebíhám, jak je zrovna potřeba. Když je například v obchodě hodně montáží lyží, tak mě zavolají. V práci trávím 18 až 20 hodin denně. * S jakými největšími problémy se při podnikání potýkáte? Především s obrovskými náklady. Pohostinské služby spadly do devatenáctiprocentní daně z přidané hodnoty, nájem stoupl, voda a elektřina šly nahoru, minimální platy vzrostly. Prostě něco šíleného. Já z toho důvodu nemám ani uklízečku. * Se svými dodavateli jednáte osobně?
Při jednání s dodavateli můžu asi nejlépe využít svého jména. Ale i zákazníci kolikrát přijdou do obchodu, chtějí si koupit lyže a první, na co se ptají je, jestli tam je pan Sakala. A když tam zrovna nejsem, tak mě chtějí zavolat. Chtějí to zboží koupit prostě ode mě.
* Chybí vám při podnikání vzdělání? Nechci vás podceňovat, ale hodně sportovců nemá na školu prostě čas.
Já to vidím každý den, že mi vzdělaní chybí. Co se týče například znalostí v oboru gastronomie, tak se při jednání s dodavateli stále projevuje, že jsem ten obor nevystudoval. Já mám třeba od dodavatelů problém dostat sklenice zdarma, protože to prostě neumím. Kluci, kteří obor vystudovali, v tom dokážou chodit daleko lépe.
* Jste díky podnikání takzvaně za vodou?
Je to boj. Nemůžu říct, že si žiji špatně, ale za vodou nejsem a dlouho ještě nebudu.
* Kdybyste se mohl vrátit o pár let zpátky, šel byste znovu do podnikání?
Dneska bych to už možná neudělal. Ale na druhou stranu jsem zase rád, že ten život není jednotvárný. S podnikáním je sice spousta starostí, ale už se to postupně stabilizuje, obchod se sportovními potřebami začíná vydělávat. Dobře se to s barem doplňuje.
