Nová vláda musí zlepšit podmínky pro podnikání. Znamená to překonat byrokratické „nejde to“, ale jinak budou náklady skoro nulové
Číst Mohameda ElEriana se vyplácí, mimo jiné proto, že to, co říká o vyhlídkách a limitech dlouhodobého globálního růstu, lze vztáhnout i na růst české ekonomiky. ElErian upozorňuje, že všichni s povděkem vnímají zlepšující se vyhlídky světové ekonomiky včetně návratu růstu do Evropy. Není však radno zapomínat, že to předznamenává konec období, kdy růst zachraňovaly extrémně nízké úrokové sazby a mimořádná podpora likvidity centrálními bankami.
Když zůstaneme v EU, je končící recese (letos zřejmě začne růst i evropský jih a Česko) vhodnou příležitostí podívat se na to, co ve skutečnosti evropské ekonomiky pro svůj růst udělaly ve strukturální oblasti. Nakolik fiskální restrikce a dohled trojky přinutily země odříznuté od tržního financování ke změnám na nabídkové straně jejich ekonomiky?
Nakolik se zjednodušily podmínky pro podnikání, které koneckonců hrají větší roli než pár procentních bodů v sazbě daně z příjmů? Co jsme udělali my?
Kdo nikdy vnitřně nepřijal, že jeho země bankrotuje proto, že něco dělal doma opravdu špatně, nikdy neudělá pořádnou strukturální reformu. A vše, k čemu je možné jej donutit, budou rozpočtové škrty a polovičaté reformy z donucení, a proto špatné, případně nějaký prodej majetku. Ano, poznali jste Řecko.
O Irsku jsem nikdy nepochyboval, ti si svoji bankovní bublinu nejméně jednu generaci opravdu nezopakují. V žebříčku Doing Business sestavovaném Světovou bankou jsou Irové na patnácté pozici o šest míst lepší než Němci, a dokonce o padesát než Italové. Jenže když se podíváte na žebříček každoročních top 10 skokanů, tak v něm od roku 2005 z ostře sledovaných figuruje pouze jediná země – kupodivu Řecko, a pouze jednou. S tímto heroických úsilím se mu podařilo proskákat na 72. místo.
Tomu se lze však posmívat pouze do té doby, než se porozhlédnete po Česku – na slušivém 75. místě. Přes všechny deklarace a přijaté strategie se s výjimkou insolvenčního řízení žádné skokové zlepšení v Česku neodehrálo. Nejde o to, že by se neudělalo nic, ale pokrok byl tak malý, že se země v mezinárodním srovnání stále propadá. Naposledy o sedm míst, už jsme i za tím vysmívaným Řeckem. Takže odpověď na otázku, co jsme udělali, zní, že jsme i v recesi úspěšně prokrastinovali. Od minulého týdne máme novou vládu, jejímž místopředsedou je jeden z nejúspěšnějších podnikatelů v zemi. Sluší se popřát hodně štěstí a odvahy, což míní autor zcela vážně.
A teď jasné zadání pro novou vládní sestavu: Zlepšit podmínky pro podnikání. To samo o sobě samozřejmě vyžaduje ohromné úsilí k potlačení byrokratických výmluv, že „to nejde“. Zároveň ale tato opatření ve skutečnosti nevyžadují téměř žádné rozpočtové výdaje. V zemi, kde se každý zaklíná růstem, investicemi a zaměstnaností, představuje odbourání byrokratických překážek a s tím spojených přímých nákladů i nákladů obětované příležitosti na straně podnikatelů to zdaleka nejefektivnější, co může vláda pro investice, zaměstnanost a růst udělat a co může Andrej Babiš prosazovat.
Jak se to bude dařit, ukáže změna pořadí v žebříčku v příštích letech. Stojí za to poznamenat, že země s nesrovnatelně nižší administrativní kapacitou dokázaly během jediného roku poskočit nahoru o dvacet i více příček.
Aby zadání úředníkům, co dělat, netrvalo příliš dlouho, zde je pomůcka: http://www.
doingbusiness.org/~/media/giawb/doing%20 business/documents/profiles/country/CZE.
pdf.
Zdroj: Evropská komise, Světová banka
O autorovi| MIROSLAV ZÁMEČNÍK, zamecnik@mf.cz
