Kdy začneme v Česku demontovat právní stát jako naši severní sousedé?
Máme k tomu solidně nakročeno
Muselo to stát Donalda Tuska hodně úsilí. Podat ruku Andrzeji Dudovi, jednomu ze svých hlavních soupeřů, a tvářit se přitom jako přítel, jako by se vlastně v Polsku v těchto dnech nedělo nic strašlivého. Předseda Evropské rady Tusk ale dobře věděl, proč zaujal vůči polskému prezidentovi a demontáži právního státu ve Varšavě, kterou teď zkoumá Evropská komise, zdrženlivější postoj než jeho bruselští kolegové. Je totiž Polák. Ačkoli se sám jen těžce smiřuje s razantními kroky polské vládní strany Právo a spravedlnost, dobře ví, že jakákoli silná slova od oficírů z Bruselu, nebo dokonce z Berlína působí na Poláky jako červený hadr.
V Polsku jsou historická traumata a reminiscence minulosti vnímány a také zneužívány mnohem více než v západní Evropě. Tusk proto věří, že svou politikou „détente“ dokáže změnit situaci v Polsku, aniž by se do věci výrazněji montoval Brusel. Ale předseda Evropského parlamentu Martin Schulz ani evropský komisař Günther Oettinger zřejmě příliš diplomatického talentu nepobrali. Není nic horšího, než když se na Poláky snese lavina německé kritiky. A polská odezva na sebe nenechala dlouho čekat. Lehce bulvární polský týdeník Wprost před dvěma týdny otiskl na titulní straně „poradu führerova štábu“ v hlavní roli s Angelou Merkelovou. Schulz a Oettinger v pozadí. Všichni v nacistických uniformách. Titulek: Zase chtějí dozorovat Polsko.
LÉČENÍ ZE STEREOTYPŮ
Je ovšem třeba říct, že nová polská vláda smírnému řešení příliš nepomáhá. Když ministr zahraničí Witold Waszczykowski pronesl v Bildu, že chce vyléčit Polsko „z mixu kultur a ras, od cyklistů a vegetariánů“, The Economist z něj udělal po právu vidláka. Přitom teď je třeba se léčit z něčeho jiného: ze stereotypů o Polácích, o Němcích, rasách i vegetariánech.
Ale Waszczykowski už si z Tuska vzal příklad. Se svým německým protějškem Steinmeierem se minulý týden alespoň oslovovali křestními jmény. Dobrý začátek. Skrze návaly emocí si polská veřejnost jen těžko uvědomí, jakou vládu si vlastně zvolila.
Slova Martina Schulze o státním převratu nebyla jen emotivní, ale především mylná.
Neliberální demokracie se totiž neustavují státními převraty. Éra diktatur v Evropě už skončila, dnes je nahradily plíživé neliberální režimy, které však neohrožují vládu práva o nic méně než otevřené autokracie. Ve Varšavě nejde už jen o nestandardní omezení rozhodování ústavního soudu, poslední pojistky vlády práva v zemi, nebo o zestátnění veřejnoprávních médií. Ve hře je sloučení funkcí ministra spravedlnosti a generálního prokurátora, což znamená přímé ochromení dělby moci. Dlouhodobým snem šéfa vládnoucí strany Právo a spravedlnost Jarosława Kaczyńského je přitom přímo změna volebního systému.
VARŠAVA V PRAZE
O Polsku je třeba mluvit. Nikoli kvůli tomu, abychom mu něco diktovali, ale abychom se sami vyvarovali podobné vlády. Nákaza se šíří rychle. Sám Kaczyński před několika lety řekl, že brzy bude Budapešť ve Varšavě. Ale zanedlouho může být Varšava v Praze nebo rovnou v Berlíně. Není to tak nepravděpodobné, když si člověk uvědomí, s jakým zmatením přistupují někteří čeští politici k pojmům, jako je právní stát nebo nezávislost veřejnoprávních médií. Před dvěma lety mi při svém přestupu z ČSSD jedna z nejvlivnějších postav hnutí ANO Radmila Kleslová řekla, že před rokem 1989 působila v komunistické rozvědce, protože tu byl přece „normální právní stát“. Komunistické právní vzdělání zřejmě zanechalo na doktorce Kleslové trvalé následky. Diagnóza: nevyléčitelná. Na nedávném kongresu ODS, kde zazněl Kaczyńského pozdrav, jsem se zase dozvěděl od senátora a kandidáta na prezidenta Jaroslava Kubery, že polské řešení otázky veřejnoprávních médií není vůbec špatný nápad. Ale Kubera by ho ještě trochu vylepšil: zrušil by je a nechal zprivatizovat. Možná rovnou do rukou ministra financí Andreje Babiše, jehož skupování soukromých médií ODS přitom tolik kritizuje. Něco tu nehraje, pane senátore. Kubera se jen nechápavě zamyslel a zahalil ho neprostupný cigaretový kouř.
Občas mi atmosféru domoviny připomene i současná rétorika polské vlády. Kaczyński nedávno uvedl, že ho ty vleklé politické debaty jenom otravují. Kde už jsem to jenom slyšel? Nebylo to náhodou v sídle Agrofertu? Žádný strach, on Andrej nějak ty polské výdobytky doveze i k nám. Do parlamentních voleb zbývá 20 měsíců. Dovolil bych si vypůjčit radu, kterou dal na závěr Tusk Dudovi: Ještě je čas přejít na světlou stranu Síly.
O autorovi| JAN NOVOTNÝ, novotnyj@mf.cz
