Dnes už každý asi ví, že k zahraniční cestě patří i adekvátní cestovní pojištění. Málokdo se však při jeho sjednávání zajímá, co přesně zahrnuje. Každým rokem vyjíždí do ciziny miliony občanů - a čím více výjezdů, tím také více zdravotních „nehod“.
Dnes už každý asi ví, že k zahraniční cestě patří i adekvátní cestovní pojištění. Málokdo se však při jeho sjednávání zajímá, co přesně zahrnuje. Každým rokem vyjíždí do ciziny miliony občanů - a čím více výjezdů, tím také více zdravotních „nehod“. Už jen málokdo neví, že právě pro nenadálé zdravotní problémy je zapotřebí mít při každém výjezdu do zahraničí adekvátní cestovní pojištění.
Druhou věcí je, co si vlastně pojišťujeme a co o obsahu pojistky víme. Na místě je také ryze ekonomická úvaha. Snad každý dnes už má platební kartu, jejíž emitent obvykle nabízí právě cestovní pojištění. Leckterý držitel karty to tuší, ale málokdo si dá práci se zjišťováním, co pojistka kryje. Na druhou stranu taková pojištění mívají určité „proluky“, o kterých je dobré vědět.
Ryze formální přístup - tedy ten, kdy si cestovatel pojistku sice koupí, ale vlastně neví, co si jejím prostřednictvím pojistil - není na místě. V okamžiku potíží je už pozdě. Pojištěnec by měl vědět, na co má nárok a v neposlední řadě, jak věci fungují.
Tady je místo především pro zmapování možností, jaké nabízejí asistenční služby - a samozřejmě i pro zjištění příslušných kontaktů, zejména telefonního čísla. Různé pojišťovny využívají různé asistenční společnosti (často to bývá AXA s celosvětovou působností), žádné „jednotné“ spojení tedy neexistuje.
Mnoho svízelí mohou vyvolat také nepřesné představy o rozsahu pojištění, které vyplývá z členství České republiky v Evropské unii. Ta je také nejčastější destinací, kam tuzemští občané vyjíždějí.
Zdravotní pojištění, které má v rámci Evropské unie globální charakter a vyplývá z příslušných právních norem a dohod (Česko je má sjednány i s některými dalšími zeměmi), je pro cestovatele nespornou výhodou, má ovšem své slabiny.
Především je jeho rozsah omezen na „nezbytnou péči“, jejíž výklad může vyvolávat potíže, jednak ani to nezaručuje bezplatné ošetření. V členských zemích Evropské unie je totiž zdravotní péče poskytována odlišným způsobem, nevyjímaje finanční spoluúčast pacienta. Nezřídka se také stává, že zdravotní zařízení vyžaduje platbu od pacienta, kterému teprve zpětně jeho výdaje uhradí pojišťovna.
Praktických a koneckonců i ekonomických důvodů, proč se „jen“ nepojišťovat, ale také vědět, co z pojistky vyplývá, jakou pomoc a v jakém rozsahu může pojištěnec očekávat, je tedy více než dost. Platí to ostatně nejen pro pojištění - osobní finance, ať už jde o pojištění nebo třeba bankovní účet či volbu investičního instrumentu, mají bez výjimky v životě velmi významnou roli. Individuální potřeby každého z nás jsou ovšem velmi různorodé, proto je na místě obeznámená „kvalifikovaná“ volba.
