Je etanol falešně obviňován?

6. 5. 2008

Palivo na bázi kukuřice...

Celý podtitul: Palivo na bázi kukuřice není viníkem, jak tvrdí kritici, ale velmi důležitý je přechod k jiným plodinám

Etanol je v nemilosti. Lihu vyráběnému z kukuřičných zrn, kdysi halasně vychvalovanému jako zázračná kapalina pro snižování závislosti na ropě i globálního oteplování, se v současnosti klade za vinu, že jednak způsobuje světovou potravinovou krizi, jednak působí v ekologii více škody než užitku. Kritici etanolu, počínaje ekologickými skupinami a konče chovateli vepřů, kteří čelí vysokým cenám krmiv, dávají vinu příkazům z Washingtonu a Bruselu, podle nichž musejí miliardy galonů pohonných látek pocházet z etanolu nebo jiných paliv na rostlinné bázi. Tito kritici teď bojují za zrušení takových zákonů. „To, co začalo jako energetická politika, vede k šíření hladu a politické nestability na celém světě,“ tvrdí rezolutně Lester Brown, prezident washingtonské organizace Earth Policy Institute (EPI). Hlas zvedají i firmy. Svaz amerických výrobců potravin (Grocery Manufacturers of America) velmi zintenzivnil své lobbistické snahy o snížení obsahu etanolu z kukuřice v benzinu. Dle expertů je na tomto odporu něco pravdy. „Existují špatná biopaliva a dobrá biopaliva,“ tvrdí Daniel Sperling, ředitel Institutu dopravních studií na Kalifornské univerzitě v Davisu. Etanol na bázi kukuřice patří k těm průměrným. Je však jen druhořadou příčinou vysokých cen potravin a na obzoru jsou lepší biopaliva. Přechod na tato kvalitnější paliva podpoří politika, která se právě tvoří, přičemž v čele těchto snah je Kalifornie. Nejprve se podívejme, jak to skutečně vypadá s etanolem z kukuřice, který není tak docela takovým viníkem, jak jej líčí kritici. Američtí farmáři loni vypěstovali rekordních 13,1 miliardy bušlů kukuřice (1 bušl je 35 litrů – pozn. red.) na 85 milionech akrů (něco přes 34 milionů hektarů). Z toho bylo 22 procent použito k výrobě přibližně sedmi miliard galonů etanolu. Pořád ještě zbylo dost kukuřice pro zásobování domácího trhu, zvýšení vývozu na rekordní úrovně a uskladnění desetiprocentního přebytku. Bill Caesar, šéf společnosti McKinsey, odhaduje, že farmáři budou schopni dále zvyšovat výrobu etanolu na bázi kukuřice až na patnáct miliard galonů v roce 2015 (což je úroveň produkce podle požadavků federální politiky), aniž sníží množství určené k výrobě potravin a krmiv a aniž zvýší osévanou plochu. Tajemství tkví v neustálém zvyšování výnosů.
Je samozřejmě nemožné přesměrovat téměř čtvrtinu sklizené kukuřice do výroby paliv, aniž to vyvolá růst cen. Bušl kukuřice dnes stojí zhruba 5,50 dolaru, tedy dvojnásobek proti roku 2005. Na širší vzestup celosvětových cen potravin to však mělo relativně malý dopad. Vyšší ceny kukuřice zdražují krabici kukuřičných vloček o dva centy nebo galon mléka od krav krmených kukuřicí o jedenáct centů. Ceny kukuřice nemají mnoho společného se zvyšováním cen rýže a pšenice a mají jen malou spojitost se zvyšováním ceny sojových bobů. „Biopaliva jsou malým, velmi malým prvkem“ ve zvyšování cen potravin, tvrdí David Morris, viceprezident Institutu pro místní soběstačnost (ILSR), neziskové skupiny, která se snaží politicky a ekonomicky posilovat komunity po celém světě. I kdyby nebylo etanolu z kukuřice, ceny potravin by přesto byly hodně vysoké kvůli zvyšující se celosvětové poptávce, rychle rostoucím cenám ropy a zemního plynu, jež se používají k výrobě umělých hnojiv, a kvůli klimatickým faktorům, jako je sucho v Austrálii. Za povšimnutí také stojí, že tyto vysoké ceny sklizených plodin šetří daňovým poplatníkům miliardy dolarů, o něž jsou nižší dotace farmářům – tedy mnohem více, než se vynakládá na subvencování výroby etanolu.
Rychlý růst cen potravin určitě přináší bídu chudým zemím. Avšak dlouhodobě „není evidentní, že vysoké ceny obilí jsou z podstaty špatné“, ujišťuje Nathanael Greene, vyšší politický analytik z Rady pro ochranu přírodních zdrojů (NRDC). Léta levného, dotovaného obilí v USA a Evropě způsobila, že zemědělci v rozvojovém světě nejsou schopni soutěžit. Nemohou investovat do lepších osiv, strojů nebo do pěstitelských praktik (viz s. xx). Následkem toho tvoří celosvětové průměrné výnosy kukuřice, pšenice a rýže méně než polovinu toho, čeho dosahuje horních deset procent farmářů světa. Američtí pěstitelé kukuřice produkují 150 bušlů z akru, kdežto ti v rozvojovém světě sklidí často jen 30 bušlů. „Existuje-li zločin proti lidskosti, pak jsou to tyto nízké výnosy“, nikoli biopaliva, míní Richard Hamilton, vrchní ředitel společnosti Ceres, nově založené firmy z kalifornského města Oaks, jež se zabývá vývojem biopalivových plodin. Uvedené nízké výnosy se zlepší, pokud pěstitelé budou vydělávat více peněz. V dlouhodobém výhledu „vysoké ceny přimějí tyto země, aby produkovaly více vlastních potravin“, prohlašuje Morris, což zmírní nedostatečné zásobování. Kritici etanolu možná zapomínají i na další přínosy. V prvé řadě miliardy galonů etanolu tlumí růst cen ropy, protože „zmírňují energetické potíže“, tvrdí Francisco Blanch, šéf globálního komoditního výzkumu u společnosti Merrill Lynch. Blanch se domnívá, že nebýt současné produkce etanolu, ceny ropy by byly nejméně o patnáct procent vyšší, než jsou teď. A vzhledem k závislosti celého potravinového zásobovacího řetězce na ropě a plynu „by ceny potravin mohly být vyšší, kdybychom nevyráběli biopaliva“, prohlašuje investor rizikového kapitálu Vinod Khosla. Hromady kukuřice přeměňované v etanol „působí jako velký polštář“, dodává illinoiský farmář John Reifsteck. Jak stoupají ceny kukuřice, společnosti produkující etanol vydělávají méně peněz. Až bude kukuřice příliš cenná na to, aby se proměňovala v biopaliva, kukuřičná zrna znovu poputují zpátky do oblasti krmiv a potravin.

Nesprávná plodina.

Etanol z kukuřice není ovšem zdaleka dokonalý. Z důvodu uhlíkových emisí z veškeré energie z fosilních paliv potřebné k jeho výrobě sotva pomáhá v boji proti globálnímu oteplování. „Každý souhlasí, že kukuřice není tou správnou plodinou,“ uvádí Blanch ze společnosti Merrill Lynch. Větší účinnost má brazilská cukrová třtina. Neroste v amazonském regionu, a proto nezpůsobuje ničení deštného pralesa, a mohou se z ní vyrábět jiná, cennější paliva. Dne 23. dubna ohlásila firma Amyris Biotechnologies z kalifornského města Emeryville plány, že spolu s brazilskými partnery bude z cukrové třtiny vyrábět bionaftu, tryskové palivo a biobenzin. Ještě lepší je biopalivo ze surovin, které neztenčují dodávky potravin ani nezpůsobují emise skleníkových plynů likvidací lesů a prérií. Jedním z hlavních kandidátů je rákosovité proso (switchgrass), víceletá prérijní rostlina. Díky téměř tři metry dlouhým kořenům se rákosovitému prosu na zkušebních polích na americkém jihovýchodě loni v létě dařilo i navzdory nebývalému suchu. Při růstu a rozkladu těchto hlubokých kořenů se do půdy dodává dusík, díky čemuž může být pěstování tohoto prosa blahodárné pro boj proti globálnímu oteplování. Společnost Ceres se domnívá, že by se její nová komerční odrůda rostliny s lepšími výnosy mohla pěstovat na bývalých tabákových, bavlníkových a rýžových polích na celém jihu Spojených států amerických. „Je tam k dispozici spousta půdy,“ uvádí Hamilton z Ceresu. Místo zbavování se biopaliv je klíčové urychlování přechodu od kukuřice k plodinám, které nabízejí více užitku. Na to je překvapivě jednoduchý způsob: posuzujte paliva dle toho, kolik skleníkového plynu se vypouští při celé jejich výrobě a dopravě včetně emisí způsobených přeměnou půdy, aby se na ní místo pěstování potravinářských plodin a dalšího využití mohly pěstovat rostliny určené pro výrobu biopaliv. Pak postupně snižujte povolené množství kysličníku uhličitého.
Tento přístup založený na standardu nízkého obsahu oxidu uhličitého v palivech dává trhu svobodu vybírat si nejlepší paliva vyhovující normě. Bezprostředně vylučuje například biopaliva z plantáží palmy olejné získaných na úkor deštného pralesa. Mohl by také odvést farmáře od kukuřice, protože etanol z kukuřice nemá pro omezování skleníkových plynů podstatné přínosy. „Téměř všechny cesty využívání potravinářských plodin k výrobě energie vypadají velmi špatně, použije-li se měřítko emisí oxidu uhličitého,“ vysvětluje Sperling z Kalifornské univerzity v Davisu, který na tomto přístupu pracoval. „Standard nízkého obsahu oxidu uhličitého v palivech je jedním z nejvýraznějších politických nástrojů, jež jsme kdy vytvořili,“ konstatuje. Když se tento přístup všeobecně rozšíří, mělo by být možné, abychom měli svá biopaliva a rovněž jedli potraviny z plodin, které pěstujeme.

Souvislosti
Za růst cen potravin mohou vyšší energetické náklady, nikoli etanol

Přispěl etanol k růstu cen potravin? Nepříliš, jak dospívá k závěru skupina zemědělských ekonomů z Texaské A&M univerzity ve zprávě, kterou 10. dubna zveřejnilo její Centrum pro zemědělskou a potravinovou politiku. „Základní silou podněcující změny v zemědělství a zároveň v celé ekonomice jsou celkově vyšší energetické náklady,“ usuzují badatelé, nikoli biopaliva. Tvrdí, že snižování množství etanolu, které každý rok vyžaduje vláda, navíc „nevede k významně nižším cenám kukuřice“. Je to proto, že odvětví výroby etanolu se pevně uchytilo, protože v současnosti je pohání spíše tržní síly než příkazy vlády v oblasti obnovitelných paliv.

Praporek s. 62:
Jedním z hlavních kandidátů je víceleté rákosovité proso. Růst a rozklad jeho hlubokých kořenů mohou posloužit boji proti globálnímu oteplování.