Nic, které se tváří jako Něco. Tak charakterizuje na svém facebookovém profilu dnešní dobu skladatel Michal Horáček. Svou kritikou reaguje na pozdvižení, které vzbudil ve výsledku prázdný (jen vulgarismy okořeněný) projev Daniela Žito Landy na letošním udělování Slavíků.
A mně se zdá, že Horáček má pravdu. Tato doba skutečně přináší mnohá nic, co se tváří jako něco, a bláznivý lid je za to ještě ochoten platit nemalé sumy. O různých méně či více smysluplných poradenstvích jsem na tomto místě již psal. Že jde často jen o prodej vzduchu, není třeba asi zbytečně připomínat.
Zhýčkaný západní člověk je ovšem ochoten ve svých podivnostech zajít ještě dál. Nikdy mě nepřestane udivovat, co jsou majitelé domácích mazlíčků schopni svým miláčkům pořizovat. Oblečky pro pejsky (někdy až hrůzostrašné), démantové obojky pro kočičky. Tím to jen začíná. Můžete je poslat na masáže, také je dovést k psychologovi, když jsou v depresi, a pak je vykurýrované navonět specializovaným parfémem. A taky můžete svého Rexe, Tosku nebo Rafana umístit do psí školky, jen třeba na dopoledne samozřejmě, aby nebyl doma chudák sám.
Novinkou na českém trhu jsou teď rakve (a u mnohých mazlíčků spíš rakvičky). Podnikatel z Náchodska si nepřál zveřejnit své jméno – bál se útoků, které by jeho byznys označovaly za bizarní. Bizarní ovšem je, že někdo psovi rakev koupí. Pán by byl naopak bizarně hloupý, kdyby nevyužil mezery na trhu, kterou odhalil.
Právě taková rakev pro zvíře je nic tvářící se jako něco. Pes za svého života může představovat pro svého pána vše. Nicméně tím, že mu koupíte lakovanou bednu vyloženou saténovou poduškou, jej sotva potěšíte. Jemu je to pak už opravdu jedno.
Buďme ale spravedliví. Chorobná péče o zvířata není vynálezem naší doby ovládané konzumem. Ve starém Egyptě se zvířata balzamovala a pohřbívala se svými majiteli, aby jim dělala společnost v záhrobí. Rokokoví palácoví psíci jistě voněli po růžích a bříška jim plnila a tudíž kazila hromada cukrátek. Chceme se ale my srovnávat s hloupoučkou a rozmazlenou Marií Antoinettou?
Další komentáře Adama Junka:
