BRNĚNSKÉ FIRMĚ ZÁVIDÍ I FRANCOUZI Jediným producentem šnečích specialit v ČR je rodinný podnik Snailex Plus, s. r. o., který v Brně vlastní manželé Miroslav a Dorota Součkovi. Firma vznikla v roce 1991 a úspěch zaznamenala až po počátečních problémech.
BRNĚNSKÉ FIRMĚ ZÁVIDÍ I FRANCOUZI
Jediným producentem šnečích specialit v ČR je rodinný podnik Snailex Plus, s. r. o., který v Brně vlastní manželé Miroslav a Dorota Součkovi. Firma vznikla v roce 1991 a úspěch zaznamenala až po počátečních problémech.
Když se manželé Součkovi začali v roce 1991 podnikání se šnečím masem věnovat, šlo spíše o spontánní rozhodnutí - prakticky netušili, do čeho se pouštějí. V současnosti slaví na českém trhu velké úspěchy: dodávají zboží do obchodních řetězců, speciálních obchodů a hotelů. Zaměstnání u nich našlo patnáct lidí, roční obrat firmy dosahuje kolem deseti milionů korun. Manželé Součkovi se nezabývají pouze dodávkami tradičních burgundských šneků, ale jako jediní na světě umí připravit šnečí játra, kaviár, paštiku a polévku.
PRVNÍ POKUS SKONČIL ZTRÁTOU
S chovem šneků a se zpracováním jejich masa začal Miroslav Souček vlastně „z hecu“. Stalo se tak po roce 1991, kdy byli do Československa přivezeni první chovní šneci a jejich importéři slibovali lidem okamžité a závratné zisky. „Do u nás neznámého chovu se poté pustily stovky a posléze dokonce tisíce lidí. Já samozřejmě také,“ říká Souček. Podle něho tyto první akce skončily místo zbohatnutí totálním krachem a u některých Čechů a Slováků velkou ztrátou peněz. Šnečí kampaň měla totiž jediný cíl - prodat lidem šneky a potichu zmizet. Tato zvířata, která žijí v severní Africe a mají jemnější maso než naši klasičtí šneci, dovezla firma Eurofarm do Komárna, odkud se jednotlivé chovy dostávaly též do Čech. Šlo o podvod, neboť firma uváděla, že se dají chovat v interiéru (což je za určitých podmínek pravda), zájemci však dostávali jedince už bez produkční schopnosti nebo dokonce uhynulé. N avíc je firma lákala na závratné zisky za produkci šnečího kaviáru, kterou se sice zabývali francouzští specialisté, ale ani oni nedosáhli úspěchu. Cílem Eurofarm bylo obrat lidi o peníze a zmizet z trhu.
ZATVRZELOST PŘINESLA ÚSPĚCH
„Naše první pokusy s chovem skončily totálním krachem. Ztratili jsme téměř celou finanční hotovost. Zatvrdil jsem se však a řekl si, že produkce šneků a tím i kaviáru musí být možná. Pokračoval jsem v nastoupené cestě,“ říká Souček. Poté podnikl cesty do zahraničí, aby získal nový chovný materiál. Ani tento krok se mu však nezdařil. Poměrně kvalitní šneky se mu podařilo nakoupit až ve Francii, ale bylo nutno je adaptovat na přežití v interiéru. Vytvořit novou technologii, přizpůsobit jejich životní podmínky, krmivo apod. Tento druh, v překladu zvaný šnek velký jedlý, žije pouze ve třech státech severní Afriky. Dnes už se chová v desítkách farem v České republice.
CHOV ŠNEKŮ JE LUKRATIVNÍ „Pokud se v současnosti někdo rozhodne šneky pěstovat, nejde do neznáma jako před léty, ale naše firma mu poskytne komplexní servis od chovu až po výkup. Stačí na to pozemek kolem 200 čtverečních metrů, na němž lze ročně vyprodukovat kolem tuny šneků. Chov je nenáročný, snadnější než u králíků či prasat, o jeho lukrativnosti ani nemluvě - za kilogram kvalitních šneků zaplatíme až sto korun,“ vysvětluje Souček. P odle Součka je třeba pouze 1,2 až 1,4 kilogramu krmiva na produkci kilogramu šneků. Nad pozemky je vhodné kvůli predátorům (ptákům) umístit sítě a oplotit je, neboť i když je šnek pomalý, uteče. Zvířata se dají umístit i v interiéru, což vyžaduje výměru asi 50 čtverečních metrů. Tento způsob však není lukrativní. NEVZDAT SE ZÁMĚRU V roce 1992 si majitelé firmy Snailex Plus přistavili k rodinnému domu provoz pro zpracování šneků, který byl schválen příslušnými institucemi už o rok později. „V eškeré jednoduché zařízení je z české produkce - jde totiž v podstatě o manuální práci. Důležitý byl právě nápad a úmysl nevzdat se stanoveného záměru,“ konstatuje Souček. Postup výroby je následující: Šnek je po přivezení do firmy zvážen a nechá se „vylačnit“. Ve spánku je hozen do vařící vody, čímž se usmrtí. Poté následuje preparace - vyndání jehlou z ulity, které se zvlášť vyvaří. Po oddělení jater se uvaření šneci plní zpět do vyčištěných ulit a zaplombují bylinkovým česnekovým máslem. Postup výroby končí šokovým zmrazením produktu a balením do plat po dvanácti kusech. „Jde o starý a slavný recept, který jsme si trochu upravili,“ dodává Souček. OBOHATILI SVĚTOVOU GASTRONOMII Firmě se navíc podařilo obohatit světovou gastronomii o už zmiňovaná šnečí játra, naložená v kvalitním oleji. Postup výroby samozřejmě dobře tají. Také šnečí kaviár, pocházející z vajíček těchto zvířat, se zpracovává podle technologie Snailex Plus. Hotový výrobek ve speciálním jemně kořeněném nálevu servírovaný v ledové tříšti má téměř šokující chuť. Nejnáročnější labužníci vyhledávají šnečí polévku. Aby se mohla plně vychutnat, nejí se lžící, ale pije. Tato jídla závidí brněnským podnikatelům i samotní Francouzi, kterým se je dosud nepodařilo vyrobit. Podle Součka odpovídá provozovna, která už od roku 1995 dodává ročně čtyři tuny šnečích produktů, standardům zemí EU. MOTEJL, PAWLOWSKÁ A CHARLES**
Šnečí produkty neobsahují tuk ani cholesterol. Hladinu cholesterou v těle naopak snižují, neboť obsahují nenasycené mastné kyseliny. Maso je bez kostí a má zanedbatelné množství tuku (0,1 procenta). Jeho nutriční hodnota je vysoká - má osmkrát více bílkovin než hovězí maso. Také výtěžnost je stoprocentní. Ulita je totiž obal, který výrobek prodává. Produkty firmy Snailex Plus kupují mimo jiné kulturisté, boxeři i další sportovci. Je to také jídlo celebrit. Šnečí speciality z Brna mimo jiné před lety ochutnali i princ Charles a princezna Diana při své návštěvě České republiky. Oblíbenou lahůdkou jsou pro Halinu Pawlowskou, této potravě holduje též český ombudsman Otakar Motejl. „Šneci po Burgundsku jsou báječným adventním jídlem, které požehnal sám papež,“ dodal Souček. Snailex Plus se již nezabývá samotným chovem šneků, ale produkty smluvně vykupuje od desítek šnečích farem v České republice. Současní největší dodavatelé „burgundských šneků“ si vlastně ve své domovině šneky ve volné přírodě chrání. Pochoutku vyrábějí ze sběru tzv. zahradních šneků (ne afrických) zejména ze zemí bývalého východního bloku - Polska, Ruska, Bulharska, Rumunska a Maďarska. N a Slovensku je sběr těchto zvířat zakázán, což do jisté míry platí iu nás. Pokud si ale zájemce požádá na odboru životního prostředí příslušného úřadu o výjimku, sběr se za určitých podmínek většinou povolí. „V České republice je špatně formulován zákon o ochraně zvířat, v němž je uvedeno, že zvíře je každý obratlovec, vyjma člověka. Šneci tedy nejsou do této kategorie zařazeni, teoreticky by se mohli bezúhonně týrat. To se při naší produkci neděje, šneci jsou humánně usmrceni,“ uvádí Souček.
Název firmy: Snailex Plus, s. r. o. Forma podnikání: společnost s ručením omezeným Datum vzniku: 1991 Předmět podnikání: výroba a prodej šnečích specialit a speciálních produktů z masa Klíčové osobnosti: Miroslav a Dorota Součkovi Cíl společnosti: více proniknout se specialitami na trh francouzský i dalších zemí, rozšířit chovatelskou základnu šneků v ČR a zvýšit tak produkci specialit
