Šéf MUS chce začít stavět elektrárnu v roce 2005
EURO: Jak se cítíte v době, kdy není jasno o privatizaci ČEZ a vzhledem k tomu ani o budoucnosti těžby hnědého uhlí?
KOLÁČEK: Současné prostředí vnímám opravdu jako velmi proměnlivé. Když vezmeme v úvahu, že se zároveň rozjíždí Temelín, liberalizuje trh, privatizuje se ČEZ a Transgas, tak konkurence hnědému uhlí roste, zatímco jeho postavení slábne. K oslabování vede i to, že stále ještě existují tři hnědouhelné společnosti, zatímco například Transgas je jedna velká a silná společnost, která se navíc nyní posiluje o distribuční firmy. Jádro díky Temelínu také posiluje svou roli. Navíc na trh vstupují zahraniční výrobci, a ti si samozřejmě vyberou rozinky, největší a nejstabilnější podniky. Počítám, že hlavním zájemcem o ně budou RWE a E.ON. To jsou důvody, proč neustále žádáme, aby se restrukturalizace hnědouhelného hornictví urychlila a uhelné společnosti integrovaly. Musí se snížit kapacity - vybudované původně na sto milionů tun roční těžby - na úroveň reálné spotřeby, zmenšit aktiva i počet zaměstnanců. Náklady musí poklesnout tak, aby uhlí bylo konkurenceschopné.
EURO: Stát chystá spojení Sokolovské uhelné a Severočeských dolů. Jaký je váš názor na tento krok?
KOLÁČEK: Nevoláme po integraci se Sokolovskou uhelnou. Je však otázka, jak silný by byl tento podnik, pokud by zůstal samostatný. Má velkou výhodu v tom, že vlastní energetický zdroj, ale nakonec stejně musí být začleněn do nějakého většího energetického komplexu.
EURO: Bývalý ministr financí Pavel Mertlík napsal v Hospodářských novinách, že by spolu s hnědouhelnými doly měly být prodávány i klasické elektrárny začleněné v ČEZ. Toto řešení by zajistilo stabilitu oboru lépe než smluvní povinnost pro nového majitele české elektroenergetiky odebírat nějaké množství uhlí. Co si o tom myslíte?
KOLÁČEK: Dovedu si představit, že po integraci a restrukturalizaci hnědouhelného odvětví bychom se začali i majetkově podílet na klasické části ČEZ. Buď bychom si koupili elektrárny ČEZ, nebo - pokud by z nich byla vytvořena samostatná dceřiná společnost - bychom do ní mohli vstoupit třeba padesáti procenty. Případně se můžeme na majetkové účasti dohodnout s nějakým dnešním partnerem, který hraje výraznou roli na evropském trhu.
Tím by vznikl předpoklad pro dlouhodobé oživení dolů. Doly, pokud chtějí mít nějakou budoucnost, musí být spoluodpovědné za prodej elektrické energie. Musí mít společnou strategii s výrobci elektřiny a tepla. Těžba uhlí bez spojení s výrobou elektrické energie má velmi krátkou životnost.
EURO: Elektrárny ale dožívají a potřebují náhradu.
KOLÁČEK: Životnost uhelných elektráren je omezena životností odsiřovacích jednotek na období do roku 2008, případně 2010. V roce 2005 bychom měli začít stavět vysoce účinné a ekologické bloky pro výrobu elektrické energie. A to buď sami, nebo s partnery.
Abychom mohli tuto strategii uskutečnit, musíme se roku 2005 dožít. K tomu je třeba restrukturalizovat těžbu hnědého uhlí a změnit energetickou politiku. Stát by měl říci jasné stanovisko, že hnědé uhlí v české energetice chce. Základním parametrem energetické politiky je vyvážený mix primárních zdrojů. Ten vychází ze zájmů země z pohledu národní suverenity, platební bilance, zaměstnanosti a životního prostředí. Jámy, které jsou dnes zpola vytěžené, se musejí dotěžit, aby se vydělaly peníze na jejich rekultivaci.
Pokud se stát rozhodne, že chce dál využívat hnědé uhlí, nerozhoduje se na pět či deset let, ale alespoň na čtyřicet či padesát. Do tohoto období se musí vejít životnost nové generace elektráren.
EURO: Těžitelné zásoby uhlí se ale odhadují maximálně na třicet let.
KOLÁČEK: To není správný údaj. Čerpáte z informací, které mnoho lidí dnes publikuje, a já nevím proč. Uhlí je zde mnohem více, a to ještě nemluvím o zásobách, které jsou za územními limity. Odhad hovoří o 100 až 130 letech, přičemž ani tento limit není konečný. Hodně bude totiž záležet na dalším vývoji energetiky.
EURO: Rozjezd Temelína v nejbližší budoucnosti asi hodně zamíchá karty.
KOLÁČEK: Odhadujeme, že po rozjezdu Temelína se sníží těžba o dvanáct až čtrnáct milionů tun. Zároveň letos končí export do Německa, což jsou celkově dva miliony tun. Na druhou stranu se domníváme, že poroste spotřeba elektrické energie v České republice, což přepočteno na uhlí bude představovat asi milion tun ročně.
Nejasná je však situace mezinárodního obchodu s elektřinou, kde saldo dovozu a vývozu je zatím otočeno ve prospěch exportu na úrovni devět terawatthodin. Už letos ale dostane ránu, protože Severomoravská energetika začala dovážet řádově okolo tří terawatthodin. Po otevření trhu mohou přijít další dovozy a může se stát, že ČEZ nebude vyrábět tolik elektřiny, kolik vyrábí dnes. Předpokládám, že potom bude zavírat uhelné elektrárny.
EURO: Jste připraveni pustit se do stavby velké elektrárny i v případě, že nebudete mít podíl na ČEZ?
KOLÁČEK: To je samozřejmě strategická otázka. Myslím, že bez aliance s budoucím majitelem ČEZ se to dělat nedá. V žádném případě nemůžeme začít stavět nyní, kdy není jasno kolem privatizace, ani o velikosti trhu v České republice. Navíc je přebytek domácích kapacit. Musíme počkat na vyřešení těchto otázek. Nicméně do budoucna si na to troufneme buď s aliančním partnerem v podobě majitele ČEZ, nebo s významným hráčem na trhu s elektrickou energií, který obchoduje na evropském trhu.
EURO: Jakou elektrárenskou kapacitu potřebujete postavit, abyste využili vaši očekávanou těžbu?
KOLÁČEK: Při těžbě kolem pětadvaceti milionů tun by to měly být bloky o výkonu tři tisíce megawatt. Produkce elektrárny musí být konkurenceschopná nejen na českém, ale i na evropském trhu.
EURO: Co v této souvislosti říkáte limitům pro odběr uhlí stanoveným v privatizačních smlouvách na ČEZ?
KOLÁČEK: Tento pokus jsem chápal jako vstřícný a pomocný krok vlády, nebo případně jako náhradní řešení problémů, které vznikly tím, že se do procesu privatizace ČEZ nezahrnula předchozí restrukturalizace hnědého uhlí. Kdyby byly předem vyřešeny problémy navazujícího odvětví, k takovýmto požadavkům by se asi sahat nemuselo. Nakonec bylo zvoleno opatření nutící nového majitele ČEZ zabezpečit zvýšení exportu na nějakých patnáct terawatthodin ročně.
EURO: Jestliže bude nabízen podíl ve státem kontrolovaných dolech, budete mít zájem vstoupit do tendru? KOLÁČEK: Zájem o Severočeské doly deklarujeme již dva roky a znovu jsme ho potvrdili premiéru Zemanovi. Naši akcionáři se rozhodli, že investice do Mostecké uhelné bude dlouhodobá a uložili nám, abychom zde zřídili centrum pro budování středoevropského energetického komplexu. Naši vlastníci jsou připraveni zabezpečit po koupi Severočeských dolů nákladovou restrukturalizaci obou společností. Zároveň se chceme ucházet o spoluúčast při privatizaci klasické části ČEZ, abychom se včas připravili na zahájení výstavby nové generace elektráren v roce 2005.
EURO: Jak ale chcete připravovat nabídku na Severočeské doly a Sokolovskou uhelnou, když vzhledem k situaci v energetice nemáte představu o budoucích peněžních tocích v celém oboru?
KOLÁČEK: Máte pravdu, je to dost problematické. Cena zamýšlených investic je momentálně velmi pohyblivá. Ovšem na základě signálů, které mám k dispozici, si dokážu představit, že si stát uvědomuje úlohu hnědého uhlí pro celou českou ekonomiku. Je to vše postaveno na jednáních s lidmi, kteří se těmito otázkami zabývají. Myslím, že si mnozí v uplynulém roce uvědomili spoustu souvislostí.
EURO: Takže čekáte na politické rozhodnutí, až stát deklaruje svůj zájem na zachování těžby hnědého uhlí.
KOLÁČEK: Nemusí přímo říci, jaké množství uhlí by se mělo těžit, ale měl by stanovit jeho poměr v mixu primárních energetických zdrojů. Není nutné, aby stát garantoval těžbu třeba na úrovni 35 milionů tun. Bylo by dobré, aby se samy uhelné společnosti snažily uplatnit na trhu a zvětšovat ho. Nicméně stát by měl říci, že z jeho pohledu je optimální podíl klasické energetiky na celkové výrobě tolik a tolik procent. Konkrétní číslo musí vzejít z analýz všech primárních zdrojů energie a celkových národohospodářských souvislostí.
My se potom budeme snažit udržet si v konkurenci s ostatními zdroji cílový poměr. Stát by nám měl garantovat v určité formě antidumpingová opatření, proexportní politiku. A pokud bude například plynárenství příliš agresivní, tak by mu měl stát snížit poskytovanou podporu, která byla v posledních deseti letech poměrně silná.
EURO: Ale plynofikace fakticky skončila a další podpory se už neposkytují.
KOLÁČEK: Některé ne, ale jiné ano. Vezměte si například skutečnost, že společnost Nemak nedávno ohlásila, že postaví svůj nový závod na Mostecku. Za obecní peníze bude pozemek připojen k inženýrským sítím. Jaké myslíte, že tam bude energetické medium? Samozřejmě plyn. Nikdo si ani nevzpomněl, že by to mohla být horká pára. Přestože se závod staví v centru těžby hnědého uhlí, kde je velké množství přebytečného tepla. Nehodnotím, jestli je to věc radních, nebo zaběhnutých schémat.
EURO: Opakovaně jste prohlašovali, že jste udělali zásadní restrukturalizaci Mostecké uhelné. Tak v čem je problém?
KOLÁČEK: Situace je taková, že uhelné společnosti samy dál jít v poklesu těžby nemohou, protože by překročily práh samostatné životaschopnosti. Pokud bychom chtěli dál snižovat náklady - a to budeme muset - je jedinou cestou jejich úspory sdružování. Můžeme vytvořit společný podnik se Severočeskými doly na dopravu, údržbu, na zásobování náhradními díly a tak dále.
EURO: To směřujete k nutnosti spojení obou podniků?
KOLÁČEK: Není to podmínkou. V každém případě se ale musí domluvit vlastníci obou společností. Naše představa není v tom, že bychom chtěli právně sloučit obě společnosti. Jde o to, aby měly nad sebou řídící centrum, které bude optimalizovat jejich aktiva a náklady. To nejlépe funguje, když společnosti mají jednoho vlastníka. Jinak je možné využít různé druhy aliančních smluv. Musí se ale chtít věci řešit a ne je odkládat, až bude pozdě.
EURO: Jak značné propouštění si restrukturalizace vyžádá?
KOLÁČEK: V uhelných společnostech nyní pracuje asi dvacet tisíc lidí. Temelín znamená snížení těžby minimálně o dvacet procent. Abychom udrželi produktivitu práce, musíme tedy propustit také dvacet procent zaměstnanců. Z přímých zaměstnanců jsou to tedy čtyři tisíce a v navazujících činnostech to budou další dva tisíce. Šest tisíc propuštěných pro pánevní oblasti není přehnané číslo.
Existovaly scénáře, uvažující o zavření některé ze tří uhelných společností. Pak by ale v některých okresech vzrostla nezaměstnanost až na šedesát procent.
EURO: Existují státem stanovené územní limity pro postup těžby. Se zásobami uhlí s nimi nepočítáte, doufáte, že se situace změní?
KOLÁČEK: Počítáme s tím, že si stát o toto uhlí jednou řekne. Jsme přesvědčeni, že si nemůže dovolit odepsat zásoby uhlí na dalších osmdesát, možná až sto let. Samozřejmě ale respektujeme rozhodnutí vlády a přizpůsobili jsme mu svou strategii.
EURO: V období kolem voleb se těžko dočkáte nějakého seriózního rozhodnutí vlády. Počítáte s tím?
KOLÁČEK: Docela rád bych se dožil okamžiku, kdy energetické politice bude zcela jedno, jestli se nacházíme v období před, nebo po volbách. Energetika je odvětví, v němž se musí investovat na desítky let dopředu, proto by mělo být politicky neutrální a konsensuální.
Energetická politika by tedy měla být trvalým dokumentem odsouhlaseným napříč politickými stranami. Bylo by proto účelné vytvořit po volbách tým z energetických odborníků všech rozhodujících politických sil. Ten by navrhl dlouhodobou energetickou politiku.
EURO: Mezi tím ale bude vybrán poradce pro privatizaci dolů, bude vypsána soutěž.
KOLÁČEK: Navrhujeme státu odbornou pomoc a myšlenky, jak by se tyto problémy mohly řešit. Něco jiného by bylo, kdyby stát nechtěl dále hnědé uhlí využívat. My se budeme rozhodovat na základě momentální situace. Připouštím možnost, že žádná restrukturalizace dolů doopravdy nezačne, a vidím to docela reálně.
EURO: Německo to na druhé straně Krušných hor udělalo a zavřelo doly už před lety.
KOLÁČEK: Ano, ale znamenalo to obrovskou nezaměstnanost a dnes se ozývají hlasy, aby se doly opět otevřely.
EURO: Myslíte, že o účast v privatizaci uhelných společností bude mít zájem ještě někdo jiný?
KOLÁČEK: Naše analýzy říkají, že zájemců mnoho není, ale jsou. Jde o společnosti, které se pohybují na energetickém trhu, nicméně nejsou to velké firmy. Ani francouzská EdF, ani německý E.ON v této chvíli nebudou mít zájem o české uhlí, protože mají jinou strategii. Lze samozřejmě spekulovat také o tom, že by si tyto společnosti někdo koupil, aby je zavřel.
EURO: Co by se pak stalo s Mosteckou uhelnou?
KOLÁČEK: Byla by do roka a do dne také zavřená. Krátkodobě by nám to sice mohlo vyhovovat, ale nelze předpokládat, že by někdo uplatňoval jinou strategii vůči nám a jinou vůči Severočeským dolům. Zavírali bychom vzápětí. Energetika je provázaným odvětvím. Jednotlivé společnosti neexistují samy o sobě. Jsme provázáni přes ČEZ. Pokud nebude fungovat klasická část, nebudeme schopni těžit uhlí ani pro Opatovice nebo Chemopetrol, a vše se sesune jako domino.
EURO: To ale bylo jasné už před deseti lety, a mělo se to řešit tehdy.
KOLÁČEK: Nevím, zda to bylo jasné před deseti lety, ale před pěti jistě. Je skutečně nejvyšší čas. Když nebudeme za rok nebo dva projektovat novou generaci elektráren, tak později nemá cenu vůbec začínat. Když staré elektrárny skončí a nové nebudou, získá náš trh někdo jiný a my už se tam nedostaneme.
Antonín Koláček (43) po absolvování studií na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, obor ekonomika a řízení, nastoupil do ekonomického úseku generálního ředitelství Čokoládoven Praha. Počátkem devadesátých let byl vrchním ředitelem personálního úseku Komerční banky. Od roku 1995 pracuje v Mostecké uhelné společnosti. Nejprve zastával funkci výkonného ředitele a od roku 2001 je jejím generálním ředitelem a předsedou představenstva. V závěru minulého roku ho výkonná rada hlavního akcionáře MUS - americké firmy Appian Group - jmenovala výkonným ředitelem pro střední a východní Evropu.
