Milan Cabrnoch, europoslanec a člen výboru pro sociální věci a zaměstnanost:
Předložil jste ministrovi Petru Nečasovi návrh na úpravu legislativy zaměstnávání postižených osob. Co je jeho obsahem?
Navrhuje změny, o které usiluji společně s volným uskupením zaměstnavatelů postižených osob. Chceme zpřísnit pravidla poskytování příspěvků na zaměstnávání všech zdravotně postižených. Navrhujeme, aby se nově evidovalo poskytování příspěvku podle rodného čísla, nejen podle IČ zaměstnavatele. Jde o to zprůhlednit, zda zdravotně postižený pracuje pro jednu firmu, která žádá o příspěvek, nebo pro více firem.
Ovšem může se stát, že handicapovaný má více zaměstnavatelů.
Výjimečně ano. Znevýhodněná osoba může pracovat pro dvě i tři firmy najednou, ale v praxi je to spíš výjimka. Divné je, pokud mentálně postižená osoba pracuje u tří až čtyř zaměstnavatelů, a to ještě v různých okresech.
Čeho tím hodláte dosáhnout?
Jsme přesvědčeni, že navrhované opatření může v budoucnu vést k opětovnému zvýšení příspěvku. Bude totiž eliminovat z trhu takové firmy, které na úkor poctivých zaměstnavatelů čerpají z rozpočtu nadbytečně a nepoctivě peníze. Chceme také rehabilitovat v očích veřejnosti negativní povědomí o zaměstnávání postižených lidí obecně.
Ve kterých případech dochází nejvíce ke zneužívání příspěvků?
Je to v takzvané době pracovní pohotovosti a při překážce v práci. Neboli příspěvky firma dostane i přesto, že ji třeba nefunguje kotel na vytápění prostor nebo nemá-li zakázky. A tohle neodůvodněné čerpání podpory chceme odbourat.
Řeší návrh také problém přefakturací? Ministr je nakloněn jednat o možnosti nastavit přísnější pravidla na příspěvky, ale vyloučit přefakturaci, to je velmi složité. O praktikách, kdy firma za domluvenou částku vlastně nechce ani zboží ani služby, ale jenom fakturu od společnosti zaměstnávající postižené, teprve začneme hovořit. Co si myslíte o povinnosti zaměstnávat zdravotně postižené osoby?**
Osobně nesouhlasím s povinností zaměstnávání handicapovaných ani s tím, že zaměstnavatelé jsou povinni, pokud nedávají těmto lidem práci, odvádět určité částky do státního rozpočtu. Je to násilná forma a příliš zaměstnávání nepodporuje. Například pokud má firma 200 zaměstnanců, měla by ze zákona zaměstnávat osm postižených osob. Je ale pravděpodobné, že tolik lidí nakonec nesežene. Má pak na vybranou: buď zaplatit osmkrát 46 tisíc státu v podobě takzvané invalidní daně, což je téměř 370 tisíc korun za rok, nebo si objednat zboží v hodnotě 160 tisíc od firmy zaměstnávající handicapované. Protože tyto firmy většinou vyrábějí hrnečky či jinou keramiku, tak podnikateli teoreticky nezbývá než nakoupit za 160 tisíc ročně keramiku. Někteří situaci mohou řešit právě tím, že si něco přefakturují.
