Politické hrátky. Boj o mocenské pozice. Dobře placená křesla. Předvolební sliby. Programová prohlášení. A třeba i upřímně míněné sliby. To všechno může být politika. Oddělit jedno od druhého je pro obyčejného voliče čím dál těžší. Pozornost veřejnosti se navíc rok od roku koncentruje na sledování poslanců.
Vlastně nezaslouženě. Poslanci jsou v Česku vrcholkem politické pyramidy.
Stojí na vrcholu zájmu, jsou vidět, slyšet a umějí na sebe upoutávat pozornost. Schvalují a mění zákony, vystupují v médiích a ovlivňují tak veřejné mínění. Senátoři a komunální politici zůstávají v pozadí. Často nezaslouženě. Místní politici jsou přitom mnohem víc „na ráně“ a lépe kontrolovatelní než mediálně propagovaní poslanci. Většina voličů totiž ani netuší, jak jejich (místně příslušný) poslanec pro ten který zákon vlastně hlasoval.
A to není všechno. Ordinační hodiny poslanců v jejich volebních regionech bývají často jen nutnou povinností předepsanou zákonem. Realita? V nejlepším případě volič nalezne na příslušné adrese znuděnou asistentku, často spíš odkaz na telefon nebo e-mailový kontakt. Poslanci na své voliče většinou nemají čas. Dělají totiž „velkou politiku“.
Stručně definováno: Voličům je nutné ukázat dobro pod praporem svého politického přesvědčení, které považují za správné. Je potom skoro komické, že regionální problémy řeší senátoři. Tedy ti, kteří by měli hlídat spíš čistotu právního systému. Nedaří se. Česká legislativa je zmatečná, zaplevelená a komplikovaná. Ani Senát tuto nechutnost nedokázal změnit.
Právě to může být pro kritiky hlavní argument pro zrušení horní komory českého parlamentu. Je třeba si ovšem připomenout, že senátoři občas zkoušejí vetovat nadšenecké nápady poslanců. Často přitom naslouchají více argumentům místních samospráv než dohodám politických stran. A to je dobře. Komunální politika, Sněmovna i Senát si nemusejí zrovna notovat. Voličům to dává na výběr. Navíc i jistotu, že nejsou pasivními hráči na politické šachovnici. Když zklame poslanec, je tu senátor a komunální politici. Nadcházející komunální a senátní volby dávají šanci dát svůj hlas nejen programu, ale i konkrétnímu člověku. Rozhodnutí je na každém z nás.
