Je příliš mnoho lékařek?

23. 4. 2008

Hrozící nedostatek doktorů medicíny...

Celý podtitul:
Hrozící nedostatek doktorů medicíny se zčásti klade za vinu lékařkám a jejich pružné pracovní době

Najít doktora by brzy mohlo být těžší než mu zaplatit. Různé studie předpověděly, že do roku 2020 bude vzhledem k poptávce chybět v USA zhruba 50 až 100 tisíc lékařů a federální poradní orgán Institut medicíny (IM) právě oznámil, že se během pouhých tří let budou starší občané setkávat se zdravotnickým personálem, který bude „příliš malý a žalostně nepřipravený“. Tento hrozící nedostatek vynáší na světlo polemiku, která se už nějakou dobu opatrně vede v nemocnicích a lékařských praxích: Nemohou za tento problém zčásti lékařky? Nejde o to, že by se zpochybňovaly schopnosti doktorek. Jde o to, že mnoho studií zjistilo, že lékařky mají tendenci pracovat o 20 až 25 hodin méně než jejich mužské protějšky. Pátého dubna šel s touto debatou na veřejnost The British Medical Journal, když publikoval komentář doktora Briana McKinstryho, všeobecného lékaře z Edinburské univerzity ve Skotsku, nazvaný „Je příliš mnoho absolventek medicíny? Ano“. McKinstry zastává názor, že „společnost pořád ještě očekává od žen spíše než od mužů, že sníží své pracovní závazky z důvodu péče o děti a do plného pracovního úvazku se vrátí, až děti budou starší“. Běduje nad tím, že to je všechno neférové, ale dochází k závěru, že „vzhledem k absenci hluboké změny v naší společnosti, pokud jde o odpovědnost za péči o děti, musíme zaujmout k přijímání studentů vyvážený přístup“. Mnozí odborníci zabývající se problematikou pracovníků ve zdravotnictví odmítají názor, že by vinu na sebe měly vzít ženy. Dokonce ani McKinstry nechce vrátit čas do sedmdesátých let 20. století, kdy mezi americkými doktory bylo jen deset procent žen. Dnes tvoří třetinu lékařského personálu a na fakultách medicíny v USA jich je mezi posluchači polovina. Avšak i ti, kteří s názorem McKinstryho nesouhlasí, přiznávají, že doktorky v USA pracují méně – v průměru 47 hodin týdně proti 53 hodinám u mužů. Starají se také asi o deset procent méně pacientů a mají sklon si na začátku své profesní dráhy vybírat více volna. „Poměrně jistě lze vsadit na to, že během roku či dvou od nástupu do praxe půjdou na mateřskou dovolenou,“ prohlašuje Phillip Miller, viceprezident firmy Merritt, Hawkins & Associates zabývající se náborem lékařů. „A potom budou chtít pružnější pracovní dobu.“ Takové požadavky často iritují starší doktory. „Mladé ženy v naší praxi se vždycky snaží vyhnout pohotovosti na telefonu,“ uvádí jeden internista z velké lékařské skupiny z oblasti New Yorku, který nechtěl být uveden jménem, „mezery musíme vyplnit my ostatní. To opravdu vyvolává hodně rozmrzelosti.“
Na druhé straně je pozitivní to, že ženy jsou ochotné ujímat se méně placených specializací, z nichž muži odcházejí, jako je například primární péče, pediatrie a porodnictví. Od roku 1996 došlo ke čtyřicetiprocentnímu nárůstu počtu žen, které si vybraly primární péči, čímž kompenzovaly šestnáctiprocentní pokles počtu mužů přicházejících do této oblasti. Menší pracovní zátěž má rovněž své výhody. „Hodně studií ukazuje, že u doktorů, kteří mají kratší pracovní dobu, se projevuje menší vyhoření,“ poznamenává doktor Joseph Flaherty, děkan Lékařské fakulty Illinoiské univerzity, „existuje silná spojitost mezi dlouhou pracovní dobou a lékařskými omyly.“ Problematika kratšího pracovního týdne může být vlastně generačního stejně jako genderového původu. Čerstvě vystudovaní doktoři rovněž odmítají bohatýrských 80 hodin týdně, jež trávili v práci lékaři v nedávné minulosti. Medicína se bude muset koneckonců přizpůsobit požadavkům životního stylu mladé generace, bude-li chtít řešit nedostatek lékařů, tvrdí doktorka Nancy Oriolová, děkanka pro studijní záležitosti na Lékařské fakultě Harvardovy univerzity. „Existuje-li problém s udržením lékařů, mohlo by být prospěšné, abychom podrobně prozkoumali samotné profesní dráhy.“

/popisek vpravo od foto na s. 104/
Dr. Oriolová z Harvardu má za to, že se možná změní požadavky medicíny