Nová obchodní strategie britské vlády Trade and Investement for Growth nepřináší žádné zázračné recepty, o kterých bychom už neslyšeli.
Foto: Profimedia.cz
Řadu známých faktů však hodnotí v kontextu světového vývoje po finanční a hospodářské krizi i po následném nástupu rychle se rozvíjejících ekonomik a vyvozuje z nich konkrétní závěry a návrhy opatření. Dokument, který zdůrazňuje význam obchodu a investic pro hospodářský růst, přitom vznikl na základě otevřené diskuze s veřejností, tedy zástupci podnikatelské sféry, nevládních organizací, ale i samotných spotřebitelů.
Strategie přiznává, že řadu současných problémů britské ekonomiky a míru odolnosti vůči krizi způsobila závislost na vládních útratách, domácí spotřebě na dluh, ale také přílišná závislost na finančním sektoru. Britská vláda považuje za důležité, aby se ekonomika znovu dostala do vyváženého stavu, a to především přesunem jejího těžiště z veřejného do soukromého sektoru, nárůstem vývozu a přísunem zahraničních investic. Přitom jmenovitě identifikuje významné trhy, jejichž potenciál britští exportéři využívají zcela nedostatečně. Jde například o Brazílii, která právě v těchto dnech předstihla Velkou Británii na pozici páté největší ekonomiky světa.
Motorem hospodářství nechť je volný obchod
Pokud mluvíme o obecných zásadách, z nichž britská strategie vychází, není od věci si některé z nich opakovaně připomínat. Protekcionističtěji orientované státy by s řadou z nich možná mohly mít potíže, nicméně Česká republika navzdory některým zásadním výchozím rozdílům (historické vazby, geografická poloha i rozloha atd.) sdílí společná východiska. Obě země jsou tradičně exportně orientovány, v zájmu obou je proto volný světový obchod. Z tohoto faktu plyne i velmi podobné vnímání konkurenceschopnosti jako pojmu i konceptu – je to okolní svět, s nímž se srovnáváme a následně hodnotíme vlastní ekonomický úspěch. Prosperita státu a zdraví jeho ekonomiky je pak dlouhodobě navázána na jeho úspěch v mezinárodním obchodě. Vnitřní ekonomická strategie je neoddělitelně spjata s vnější, obchod je tím nejefektivnějším motorem hospodářského růstu.
Snižování bariér, včetně administrativních, doma i v zahraničí prospívá obchodu, říká dále strategie a dokládá to konkrétními čísly. Přílišné chránění domácího trhu neprospívá spotřebitelům ani nemotivuje domácí byznys k inovacím a efektivitě. Pokud uděláte svou zemi přívětivou pro zahraniční investice, jejich objem poroste. Je hloupé nevyužívat svých konkurenčních výhod – daných tradicí, geografickou polohou, jazykem nebo čímkoli jiným.
Ani skeptičtí Britové nezapomínají na Evropu
Britská vláda pro svou strategii zvolila velmi pragmatický tón, příslušný tomu, o co se jedná: byznys, ekonomický úspěch na mezinárodní scéně a vlastní hospodářský růst – což kupodivu není v rozporu s velkou mírou pozornosti, již strategie věnuje rozvojovým otázkám.
Skepticismus Británie vůči evropské integraci lze označit za pověstný, přesto ve své strategii britská vláda označuje za klíčový cíl dosažení plné liberalizace vnitřního trhu a zamezování překážkám všeho druhu volnému obchodu uvnitř EU, s ohledem na to, že polovina britského vývozu směřuje právě tam. Na druhou stranu se v textu připomíná, že jde o trh s velmi pomalým růstem, proto je třeba se dívat tam, kde tomu je naopak. Tento názor rovněž sdílíme.
Britská strategie na jedné straně reflektuje fakt, že díky existenci společné obchodní politiky Unie lze naplnění řady jejích cílů dosáhnout pouze skrze ni – a to jak na multilaterální bázi, tak bilaterální. Do značné míry tak vychází z aktuální agendy společné obchodní politiky a respektuje její nástroje. Na druhou stranu se Británie nevzdává ambice ovlivňovat světový obchod přímo. Ve své strategii slibuje využívat k realizaci svých cílů i multilaterální platformy (WTO, OECD), a to včetně svého plného členství v G8, G20, ale také třeba výslovně pozice stálého člena Rady bezpečnosti. Jako konkurenční výhodu vidí svou historickou tradici obchodní velmoci a v neposlední řadě i Londýn jako tradiční světové finanční centrum. Strategie také poukazuje na výhody dané existencí Commonwealthu – vždyť jeho členy jsou tři z 10 hlavních strategických partnerů EU (Indie, Kanada, JAR), kromě nich i další vyspělé ekonomiky: Austrálie a Nový Zéland, ale také Malajsie a Singapur, klíčové země sdružení ASEAN.
Prioritní země pro export se v případě Velké Británie a Česka přirozeně částečně liší, nicméně přístup na trhy USA, Číny nebo Indie si ze seznamu svých ambicí asi vyškrtne jen málokterý stát. Velká Británie ale mezi své prioritní oblasti označuje státy Perského zálivu, naopak zcela opomíjí veškeré státy bývalého Východního bloku mimo EU a Rusko. Navíc Rusku věnuje výrazně nejmenší pozornost ze všech států BRIC, na rozdíl od ostatních bilaterálních vztahů jmenovitě neuvádí dokončení aktuálně vyjednávané dohody (v případě Ruska takzvané Nové dohody, respektive jejích obchodních částí) mezi své klíčové priority. Česko na rozdíl od Británie zaměřuje prioritní zájem mimo jiné na Ukrajinu, ale i další země, například Balkán a kavkazský region. Ale zatímco pro Česko je možná dohoda o volném obchodu Unie s Japonskem zatím předmětem úvah a diskuzí, Velká Británie ji již ve své strategii jasně označila za svou prioritu.
Přestože nemáme za sebou minulost dominantní mocnosti světového obchodu, náš jazyk se nestal jeho univerzální řečí, v G20 jsme zastoupeni pouze jako součást EU, nejsme stálými členy Rady bezpečnosti, nemáme tak výjimečný vztah s USA a Praha není Londýn, stojí britské strategii za to věnovat pozornost i z pohledu České republiky. Britské úvahy by nás měly inspirovat, abychom neopomínali důsledně využívat existující vazby a příznivé podmínky – historické, geografické či lingvistické. Jestliže Británie například pragmaticky apeluje na využívání možných výhod plynoucích z její koloniální minulosti, jako je rozšíření angličtiny v bývalých koloniích, podobnosti v právním systému, ale i kulturní a obecně sociální zvyky, a samozřejmě stále existující vazby ekonomické i obyčejně lidské, i v případě České republiky lze hledat podobné paralely.
Jakkoli můžeme považovat historii příslušnosti k východnímu bloku a RVHP za nepříliš šťastné období, je iracionální zbavovat se využitelných vazeb plynoucích ze společné minulosti, pokud sdílené sociální vzorce a jazyková blízkost mohou posloužit k posílení vzájemných obchodních vztahů. Společná zkušenost v minulosti nám umožňuje hlubší vhled do potíží této skupiny států ve srovnání se zeměmi na západ od nás.
Bylo by jistě pošetilé dát si za cíl, aby Praha co nejdřív dohnala Londýn v jeho mezinárodní pozici, ale je chytré se inspirovat myšlenkami strategie ohledně jeho přínosu pro britskou ekonomiku. Pokud Praha či další města Česka budou místem přátelským pro byznys, atraktivní pro sídla firemních centrál, dokáží vytvářet podmínky pro to, stát se regionálním finančním centrem nebo jen dobrým místem pro život pro nejrůznější vysoce kvalifikované odborníky, pomůže to českému zahraničnímu obchodu i přílivu investic a potažmo celkovému hospodářskému růstu.
Značný důraz dává strategie na potřebu významných státních investic do infrastruktury, a to na základě úvahy o její zásadní roli pro obchod – v případě Británie se jedná nejen o sítě silniční, železniční, letecké, ale také velké plány pro modernizaci britských přístavů. V přístavech britská vláda zvažuje zřízení systému „jedné přepážky“ pro dovoz i vývoz, a tím výrazné zjednodušení byrokratických procedur. Podobným nápadem se zabýváme pro všechny procedury související s vývozem i v Česku.
Zajímavé je jednoznačné zdůraznění zájmu britské vlády o investiční prostředky od takzvaných suverénních fondů, třebaže s odkazem na splnění všech příslušných pravidel.
Nejde o sprint, ale o maraton
Klíčový je apel na koherenci všech politik uskutečňovaných britskou vládou tak, aby co nejvíce zlepšovaly podmínky pro britské obchodníky. Současná česká vláda si stanovila obdobnou prioritu. A stejně jako Britové zaměřujeme svou pozornost na primární a koncepční podporu malých a středních podniků, zejména pokud se týká jejich schopnosti vyvážet.
Sečteno, podtrženo – z britské strategie se nedozvíme nic, o čem bychom již nepřemýšleli. Naše plány a návrhy pro zlepšení konkurenceschopnosti ČR s ní mají řadu styčných bodů, navzdory některým předem daným odlišnostem. Britská strategie by nás ale měla inspirovat jako celek, jehož logická struktura a následné výstupy nejsou prázdnými hesly, což se u podobných materiálů bohužel dá říct jen málokdy. A přitom bychom neměli zapomínat, že jak sama strategie několikrát opakuje, jde o dlouhodobý proces – „ne o sprint, ale maraton“.
Autor pracuje jako náměstek ministra průmyslu a obchodu.
