Lidem by se měla zdaňovat jen jejich spotřeba
Dnes se opět hovoří o progresivní dani a v podstatě se nazývá sociální solidaritou. V argumentaci ve prospěch této daně se používá srovnání lidí s nízkými příjmy s těmi s vysokými. Srovnávají se tedy hrušky s jablky. Jak by však vypadalo srovnání jablka s jablkem – tedy jedné skupiny?
Dva soustružníci
Představme si dva soustružníky. Soustruhy mají vedle sebe a vykonávají stejnou práci. První pracuje osm hodin. Druhý se chce mít lépe, a proto pracuje dvojnásobnou dobu – šestnáct hodin. Oba mají stejný dům i zahradu, manželku a dvě děti. Obě manželky jsou nezaměstnané a všechny děti navštěvují základní školu. První, který pracuje jednu směnu, přijde ve tři hodiny odpoledne domů, pohraje si s dětmi, „pomuchlá“ manželku a jde posekat zahradu. Pak opravuje dům. Společná večeře a příjemné chvíle u oblíbeného seriálu jsou nádhernou tečkou za dnem. Druhý, který se snaží více vydělat, po první směně nastoupí ještě na druhou. Přijde domů v noci, možná se stihne najíst a pak padne vyčerpáním. Chudák manželka!
První bude v rámci progresivní daně se svým příjmem v nižší sazbě. Druhý s dvojnásobným příjmem ve vyšší. Po vyšším (solidárním) zdanění je proto jeho skutečná odměna za práci nižší. První navíc dosáhne kvůli nízkému příjmu celé rodiny na státní dorovnávací příspěvek. Druhý nikoli, ačkoli na něj daněmi víc přispívá, nemá na příspěvek nárok. První je tátou, kterého děti znají, druhý nejkrásnější dobu se svými potomky neprožije. První má upravenou zahradu a dům v perfektním stavu. Druhý má zarostlou zahradu a jeho dům bez údržby chátrá.
První má čas vzít občas melouch, z nějž výdělek nedaní, a jeho příjem se proto ještě zvýší. Druhý na to nemá čas. Je progresivní daň opravdu spravedlivá?
Sen
Schválně jsem se však nezmínil o třetím sousedovi. Nebylo by to už totiž asi stejné srovnání. Nepracuje, má hodně dětí a žije ze státních příspěvků. Je nepřizpůsobivý a prvního i druhého soustružníka štve. Hlukem v noci, ale především tím, že ho podporují svými daněmi a on má ještě drzost vzít si občas na přilepšenou například jejich slepici či autorádio.
Měl jsem nádherný sen. Zdálo se mi, že ten, kdo pracuje, neplatí daň ze své práce, ale jen z vlastní spotřeby. V tom snu chtěl každý pracovat. A každý pracoval. A každý se měl přesně dle toho, jak pracoval. Musela se sice zvýšit daň ze spotřeby, ale lidé se měli lépe. Každý si určoval, kolik čeho spotřebuje, a dle toho zaplatí daň.
Nedávno jsem při četbě denního tisku zaradoval, přestože mi ukradli sen. Bylo v něm napsáno, že se zvyšuje DPH, spotřební, dědická a další daně. Bylo to nádherné ráno. Než jsem zjistil, že zapomněli na nejdůležitější – zrušit daň za to, že lidé pracují. To mě naštvalo. Ukradli mi můj sen, ale to nejdůležitější přehlédli. Budu muset lépe a vydatněji snít. To půjde a bude to v klidu. Můj spánek totiž hlídají gripeny a pandury. Oprávněně, neboť na ně přispívám. Víc než by se jinde ve světě muselo.
