Je ruská národní povaha autoritářská?

29. 3. 2016

Je omyl odepisovat Rusko coby zemi, která se od Západu diametrálně liší

Ruská agrese proti Ukrajině a trpný souhlas ruské veřejnosti s přímou vládní kontrolou zpravodajských médií vyvolávají u mnoha lidí otázku, zda mají Rusové přirozený sklon k autoritářství. Zdánlivě je to rozumná otázka.

V roce 1989 jsem dostal pozvání na ekonomickou konferenci v Moskvě v tehdejším Sovětském svazu. Konferenci společně pořádaly sovětský mozkový trust IMEMO a americký Národní úřad pro ekonomický výzkum. Podobné společné konference tvořily součást historického průlomu, jenž nastal díky tání v americkosovětských vztazích. Sovětští ekonomové se zdáli nadšení z přechodu na tržní ekonomiku a já jsem jen žasl, jak otevřeně s námi během přestávek na kávu nebo u večeře mluvili.

MOSKVA A NEW YORK

Seznámil jsem se tehdy s jedním z mladších ekonomů IMEMO Maximem Bojkem. (Bojko se stal později místopředsedou ruské vlády v éře prezidenta Borise Jelcina. Z vlády odešel ještě před nástupem Putina k moci a nedávno se přesunul do USA, kde vyučuje ekonomii na Harvardově univerzitě.) Vedli jsme rozhovor, během něhož jsem ho ujistil, že také mnoho Američanů pokládá kapitalistické praktiky za nefér. Opravdu se postoje v obou zemích tolik liší?

Zdálo se, že nikdo do té doby tyto postoje nezkoumal. V roce 1989 to však možné bylo. A tak jsme se na místě rozhodli, že uskutečníme důkladný dotazníkový výzkum, v němž postoje občanů k volnému trhu porovnáme.

Průzkum jsme provedli v roce 1990 v New Yorku a v Moskvě. Námi odhalené rozdíly v postojích k volnému trhu byly často malé. Například jsme se zeptali: „Během svátků, kdy je největší poptávka po květinách, jejich ceny obvykle stoupnou. Je fér, aby prodejci květin takto zvyšovali ceny?“ Většina (66 procent) moskevských respondentů zastávala názor, že to fér není. Pak ovšem přišlo překvapení: výzkum provedený v New Yorku přinesl prakticky totožný výsledek (za nefér to pokládalo 68 procent dotázaných).

A tak jsme se loni rozhodli zjistit, zda tato podobnost mezi Moskvou a New Yorkem přetrvává dodnes, nebo zda jsou vzhledem k oživení autoritářství v Rusku tamní postoje k trhu negativnější než dříve. V obou městech jsme v roce 2015 rozdali totožný dotazník.

AUTORITÁŘSKÁ VLÁDA

V případě otázky o květinách jsme v Moskvě odhalili jen malou změnu (67 procent respondentů prohlásilo, že zvyšovat ceny o svátcích je nefér). Naopak v New Yorku se veřejné mínění o něco posunulo směrem k trhu (zvýšení cen bylo nefér podle 55 procent respondentů). V případě průzkumu z roku 2015 jsme se rozhodli prověřit i postoje k demokracii samotné.

Naštěstí se nám podařilo najít studii, kterou v roce 1990 vypracovali politologové Gibson, Duch a Tedin. I tato studie podobně jako ta naše kladla občanům Moskvy otázky, které překračovaly rámec sloganů. A ačkoli neobsahovala srovnání s New Yorkem, napadlo nás zopakovat ji v roce 2015.

Většina výsledků týkajících se demokratických hodnot kupodivu nepotvrzuje představu, že Rusové preferují silnou autoritářskou vládu. V roce 1990 se politologové tázali, zda respondenti souhlasí s následujícím prohlášením: „Tisk by měl být zákonem chráněný před vládní perzekucí.“ V roce 1990 s tímto tvrzením nesouhlasila pouhá dvě procenta respondentů; v roce 2015 se podíl nesouhlasících Rusů podstatně zvýšil (na 20 procent), což naznačuje úpadek demokratických hodnot. Opravdovým překvapením jsou však výsledky získané v roce 2015 v New Yorku: s výše uvedeným konstatováním nesouhlasilo 27 procent respondentů. Zdá se, že dnešní Newyorčané podporují svobodný tisk méně než Moskvané!

NÁRODNÍ POVAHA

Vůbec největší rozdíl mezi Moskvou a New Yorkem jsme zaznamenali u tohoto konstatování: „Je lepší žít ve společnosti s přísným řádem než dopřát lidem tolik svobody, že by mohli společnosti přivodit zkázu.“ V roce 1990 s tím souhlasilo 67 procent a loni 76 procent Moskvanů, zatímco v New Yorku s tím v roce 2015 souhlasilo pouhých 36 procent respondentů. Celkově tedy platí, že rozdíly sice existují, avšak výsledky příliš nepodporují názor, podle něhož lze nedávné události jednoduše vysvětlit odlišnostmi v hluboko zakořeněných postojích k volnému trhu či autoritářství.

Je omyl odepisovat Rusko coby zemi, která se od Západu diametrálně liší. V roce 1991 jsme dospěli k závěru, že ruská národní povaha nepředstavuje překážku vytvoření tržní ekonomiky v Rusku – a čas ukázal, že jsme měli pravdu. Doufáme, že máme pravdu i tentokrát a že národní povaha nezabrání Rusku stát se jednoho dne skutečně demokratickou společností.

Zdá se, že dnešní Newyorčané podporují svobodný tisk méně než Moskvané.