Je tahle voda dostatečně „zelená“?

Bližší pohled na prohlášení ...

… prohlášení o „uhličité neutralitě“ poukazuje na problémy odvětví Balená voda je pod palbou. Ochránci životního prostředí nedávno poukázali, že kvetoucí nápojový průmysl, který prodává své produkty v „zeleném“ vzezření zasněžených hor a svěžích jarních jezer, přispívá ve skutečnosti ke globálnímu oteplování. Výroba, plnění a přeprava miliard plastových lahví produkuje obrovské množství emisí oxidu uhličitého. Jen v USA to loni bylo 8,4 milionu tun, což odpovídá 2,2 milionu automobilů na silnicích, uvádí Pacific Institute, výzkumná skupina z kalifornského Oaklandu. A dále: některé hlavní značky jsou též kritizovány, že voda, jíž prodávají, je stejná, jako ta, která teče z většiny vodovodních kohoutků.
Odpověď na otázky týkající se životního prostředí má prý nová firma Icelandic Water Holdings. Stále mocnější společnost z Reykjavíku totiž údajně čerpá a „lahvuje“ islandskou vodu z ledovců s pomocí neznečišťující geotermální energie. Přírodní síla, která pochází z tamní podzemní vřídelné aktivity, pomáhá podpořit islandská prohlášení o úplné „uhličité neutralitě“, což značí eliminaci jakéhokoliv vlivu na planetární oteplování. „Považujeme se za jakýsi předvoj v oboru,“ říká Patrick Racz, výkonný ředitel Islanďanů. V dalších měsících o tom nejspíše uslyšíte ještě víc. Pivní gigant Anheuser-Busch koupil v červenci 20 procent akcií společnosti, stal se jejím prvořadým distributorem v USA a plánuje mnohem agresivnější propagaci. Podnik Icelandic sice může poukazovat na atraktivní certifikát „karbonové neutrality“, který obdržel od placené konzultační firmy, ale BusinessWeek vypátral, že environmentální zprávy Icelandicu nevycházejí ze všech kontrolovaných emisí s nulou. A v širší dimenzi zprávy naznačují, jak složité by bylo pro výrobce balené vody (tedy pro byznys, který v amerických prodejích narostl na jedenáct miliard dolarů) seznámit klienty s vlastním podílem na globálním klimatu.
Icelandic - kromě spoléhání na geotermální energii - uvádí, že kupuje „emisní offsety“, aby zmírnil dopady na životní prostředí plynoucí z přepravní činnosti. Offsety, nakupované brokery a v mnoha průmyslových oborech stále populárnější, představují příslib, že nějaká třetí strana snižuje emise ve specifikovaném objemu. Ale jak offsetů přibývá, často bývají manipulovány ke zveličování emisního snižování (viz BW z 26. března).
K vyvážení množství všech těchto skleníkových plynů pro sezonu končící v březnu 2008 Icelandic údajně nakoupil offsety pokrývající 552 tun emisí. To je však překvapivě nízké číslo pro společnost s celosvětovou aktivitou. Jedná se o ekvivalent emisí pouze 23 průměrných Američanů během jednoho roku. Jak to může stačit podniku, jenž dopravuje miliony lahví vody, přičemž váha činí osm liber na galon a vzdálenost dosahuje až 4300 mil?

Cestou necestou.

Odpověď? Z velké části tkví v tom, že Icelandic nezapočítává distribuci produktů poté, co zásilka dorazí do přístavu příslušné země. Například do USA doplují lahve s islandskou ledovcovou vodou po moři do virginského Richmondu. Nápoje pak cestují kamiony a vlaky do New Yorku (vzdáleného 333 mil), do Los Angeles (2624 mil) i do dalších měst ležících na trase. Doprava nákladními vozy produkuje obzvláště mnoho oxidu uhlíku, který však Icelandic nezapočítává.
Není fér tvrdit, že společnost marketingově přehání v konceptu emisní neutrality, říká Patrick Racz a uznává: Icelandic nesnížila veškeré emise vztahující se k distribuci. Icelandic prý má v úmyslu tak učinit, ovšem nejprve musí v USA doladit smlouvu s Anheuserem. Jedním z plánovaných kroků je přesunutí výroby PET lahví z kontinentální Evropy na Island s geotermální energií. „Myslíme to vážně,“ říká Racz, „vzdálenosti jsou pro nás větší než pro jiné.“

Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek