Kamil Ziegler počítá s odchodem
V těchto dnech to v Konsolidační bance (KoB) vře. Zdaleka přitom nejde jen o připravované převody špatných aktiv v rozsahu desítek miliard korun z IPB. Na veřejnost se dostaly například i potíže banky s Revitalizační agenturou (RA) a jejím správcem, konsorciem investičních bank Latona Lazard. Lze usuzovat, že za vším vzrušením je další pokus o výměnu šéfa této důležité instituce Kamila Zieglera. Začíná totiž doba prodejů špatných pohledávek nashromážděných v Konsolidační bance za poslední roky, a to slibuje mnohamiliardové zisky. Státní neplatič. Samotný boj o Revitalizační agenturu není první ani poslední. Nicméně tentokrát je zřejmé, že si na něj mateřská banka do značné míry zadělala sama. Agentura je totiž kvůli vykázané ztrátě momentálně insolventní, a to už řadu měsíců. Na začátku října dokonce generální ředitel RA Michael Saran napsal bankovní radě Konsolidační banky dopis, v němž konstatuje, že v případě, pokud se nepodaří do poloviny října doručit do agentury peníze, bude nutné ukončit její činnost. Samotný provoz v poslední době do značné míry financuje správcovské konsorcium, kterému agentura dluží zhruba 68 milionů korun, z čehož sedmnáct milionů je po lhůtě splatnosti. Samotná ztráta není nic ohromujícího ani překvapujícího. Při zakládání agentury, která má fungovat do konce roku 2002, vláda rozhodla, že prodělek smí dosáhnout sedmi miliard korun. Agentura přitom rozhodně neplýtvá. Za první pololetí vyčerpala jen pětatřicet procent z plánovaných výdajů na letošní rok a ztráta činí 28 milionů korun. Po započtení neuhrazené ztráty z loňska se částka vyšplhala na 58,5 milionu. Tedy nic astronomického. Ze schváleného rozpočtu na první tři kvartály letošního roku vyčerpala agentura pouze 56 procent. „Kupovali jsme ten nejlevnější nábytek, nikdo z Revitalizační agentury nemá služební mobilní telefon, vlastníme jen jediné auto – Škodu Octavii, vypočítává skromnost organizace finanční ředitel Josef Čihák. Na druhou stranu si otcové revitalizace na počátku představovali, že by se mohlo i vydělávat. Původní koncept Revitalizační agentury počítal s tím, že by mohla mít výnosy z toho, že do ní budou převedena aktiva krachujících podniků z komerčních bank za tržní cenu a díky revitalizaci se je podaří zhodnotit. „Při prodeji by pak agentura dosahovala zisku, říká šéf Konsolidační banky Kamil Ziegler. A pak bylo všechno jinak. Banky bylo třeba posílit a očistit velmi rychle. Místo postupu, kdy špatná aktiva by byla prodána za tržní cenu do agentury a stát by posílil přímo kapitál bank, byla realizována poněkud méně průhledná varianta. Konsolidační banka koupila za značně nadsazenou cenu aktiva z Komerční banky a spořitelny, a tím byly obě banky dokapitalizovány, jenže se podstatně změnily podmínky pro revitalizaci. Když už bylo vše v Konsolidační bance, bylo obtížné tento majetek dál posunout do agentury. Bránily tomu i technické problémy. Převádí–li se úvěry, je nutné přepsat zástavy v katastru nemovitostí, listech vlastnictví a podobně. Do současné doby ale například některé zástavy převáděné z Komerční banky či České spořitelny nejsou přepsány, jak uvádí Kamil Ziegler. Posouvat je tak z banky dál dnes fakticky nelze. Nakonec se situaci přizpůsobila i agentura a její investiční výbor s výjimkou jediného případu nežádal o převod aktiv, protože to restrukturalizační plán nevyžadoval. Agentura tak má výnosy, vyplývající z poskytování služeb Konsolidační bance, na něž má mandátní smlouvu, to je příklad Tatry, nebo to jsou prostředky za služby poskytované přímo těmto společnostem. Ty samozřejmě nestačí na pokrytí nákladů na drahé zahraniční experty, bez nichž by se revitalizované podniky sotva kdy postavily na nohy. Zbytečné váhání. Nicméně je skutečností, že tyto okolnosti byly odpovědným lidem známy již koncem letošního jara a jediné možné řešení, kterým je posílení kapitálu, mohlo být provedeno už v polovině roku. Stát by tak nesklízel mezinárodní ostudu za platební neschopnost své vlastní instituce. Kamil Ziegler se však brání: „O situaci jsme samozřejmě věděli, ale chtěli jsme řešit dvě záležitosti najednou. Konsolidační banka se totiž potýká s bankovním zákonem, který jí zakazuje kontrolovat více než padesát procent jakékoli nebankovní firmy. Zároveň potřebuje v podnicích provádět razantní restrukturalizační kroky a to bez majority nelze. Takový stav je třeba v plzeňské Škodovce. Proto vznikl záměr, aby majoritu v Revitalizační agentuře získal při navyšování základního jmění Fond národního majetku. Po několikaměsíčních jednáních se ale ukázalo, že je obtížné to uskutečnit. Tak nakonec bude navyšovat jmění pouze banka. Kabinet by měl počátkem listopadu schválit Konsolidační bance použití dvě stě padesáti až tři sta milionů korun na tento účel. Ale agentura potřebuje peníze hned, a tak se připravuje úvěr. Ani s ním to ovšem není jednoduché. Představenstvo RA totiž nemůže schválit přijetí úvěru, protože agentura má být trvale ztrátová, a tudíž úvěr nebude nikdy splacen. Proto musí Konsolidační banka jako stoprocentní akcionář silou valné hromady nařídit RA tento úvěr převzít. Trochu příliš komplikací a sám Ziegler nyní přiznává, že by bývalo lepší nehonit dva zajíce a rovnou navýšit jmění agentury hned někdy v červenci. Z kola ven. Současně však události kolem této záležitosti považuje za zástupný problém a pouhou záminku k útokům na Konsolidační banku. Na přímý dotaz, zda se cítí pod tlakem, Ziegler říká: „Na to se těžko odpovídá. I ve vašem týdeníku se psalo, že jsem přežil několik pokusů o odvolání, a s tím stresem jsem se naučil žít. Na druhou stranu zase nemohu tvrdit, že by mě někdo neustále ztrpčoval život. Fakt, že se setkávám s určitými tlaky, lze považovat za doklad, že náš tým nedělá svou práci špatně. Stali jsme se institucí s určitým vlivem a z toho vyplývá, že přichází spousta názorů a námětů, jak něco řešit. Když je pak naše rozhodnutí jiné, může to vyvolat nelásku. Zatímco dřívější pokusy o změny ve vedení KoB byly neúspěšné, zdá se, že ten poslední by mohl slavit úspěch. Dokonce je prý vybrán již nástupce ředitele banky, kterým se má stát… Kamil Ziegler si navíc podle důvěryhodných zdrojů již sám hledá nové místo. V kuloárech se hovoří o jeho kontaktech s rakouskými Raiffeisen Bank a Bank Austria Creditanstalt. On sám tyto dohady nekomentuje, nicméně v rozhovoru pro týdeník EURO konstatoval, že poptávka zaměstnavatelů po konkrétním pracovníkovi v případě, že je ze své dosavadní pozice odvolán, rychle klesne. Na otázku, zda se přímo setkal s požadavkem na svůj odchod z funkce, odpověděl, že už několik lidí po něm chtělo věci, které musel odmítnout. To bylo komentováno tak, že se zkrátka příště již budou muset bavit s někým jiným. Nicméně podobné výhružky nepřeceňuje. Podle svých slov sedí na sopce, kde je uloženo tři sta miliard nebonitních aktiv. Je celkem pochopitelné, že se najdou skupiny, které by tato aktiva chtěly koupit za jinou cenu, než která vzejde z jasné veřejné soutěže. Dalším prodejem by pak mohli dosahovat obrovských zisků. Vedení Konsolidační banky je však od toho, aby takovým tlakům čelilo. Zpochybňování práce Revitalizační agentury může být podle Zieglera součástí podobných akcí. Snaha o utajování se vymstila. Počínání agentury ale někdy vyvolává úsměv. RA třeba uzavřela prapodivnou smlouvu s firmou Camex International. Poukázal na ni i interní audit Konsolidační banky, podle nějž: „Jako velmi neobvyklou lze označit uzavřenou a realizovanou mandátní smlouvu s firmou Camex International, zastoupenou generálním ředitelem panem Peterem A. Urbanem, na vyhledání a zajištění vhodné osoby manažera do funkce předsedy představenstva a generálního ředitele Tatry. Do funkce generálního ředitele Tatry byl jmenován dozorčí radou Tatry na základě personálního poradenství firmy Camex International pan Peter A. Urban sám osobně. Firma Camex International již vystavila dvě faktury podepsané panem Urbanem za výdaje spojené s obstaráním manažera pana Urbana ve výši 2000 amerických dolarů a měsíční platbu ve výši 6500 amerických dolarů za kontrolu činnosti manažera za květen 2000 (pravidelná měsíční platba po dobu trvání smlouvy). Navíc smlouva s Camexem byla podepsána až 2. května 2000, tedy v době, kdy byl Urban již ředitelem Tatry. Dozorčí rada jej jmenovala generálním ředitelem a předsedou představenstva 27. dubna 2000. „Je to jinak, jde o nedorozumění. Mohla bych říct za dobrotu na žebrotu, říká ke smlouvě s Camexem Alice Undusová, která připravovala za Revitalizační agenturu odpověď na výtky obsažené v interním auditu. „Camex neměl za úkol vybrat manažera. Pana Urbana jsme po dohodě v Tatře vybrali již dříve a šlo jen o to, jak jej zaplatit. Konstrukce platu, kdy šest a půl tisíce dolarů měsíčně jde přes Revitalizační agenturu, jeho kanadské firmě navíc ušetří spoustu peněz – čtyřicet procent, které by zde jinak pan Urban musel zaplatit na daních, říká náměstek ředitele Revitalizační agentury Miroslav Zámečník. „Hledali jsme vyhovující formu pro odměňování pana Urbana. Protože dvě alternativní právní konstrukce, které se obvykle používají, byly politicky nevhodné, snažili jsme se o průchozí řešení. A teď z toho máme ostudu, vysvětluje příčiny neobvyklosti kolem dohody Undusová. Normálně se buď uzavře mandátní, nebo zaměstnanecká smlouva mezi manažerem a společností. Jenže, jak je vysvětlováno v memorandu pro valnou hromadu Revitalizační agentury, uzavření mandátní smlouvy bylo vzhledem k situaci Tatry neproveditelné, neboť „výroční valná hromada musí schválit částku odměny, která má být vyplacena členům jejího představenstva. Vzhledem k ekonomické situaci Tatry nebylo vhodné zveřejnit záležitost odměny pana Urbana na valné hromadě . Druhou běžnou variantou je zaměstnanecká smlouva, ale „kvůli úrovni odměny pana Urbana by se „značně zvýšil celkový index průměrných platů vyplácených ve společnosti. To nebylo proveditelné z hlediska odborů, protože by to mohlo odstartovat obecný nárůst platů ve společnosti a dotknout se určitých citlivých míst . Ve snaze zakrýt před drobnými akcionáři skutečnou výši nákladů na krizového manažera se tak Revitalizační agentura vydala cestou zatajování a zkreslování informací, na které mají akcionáři nárok. Dva tisíce dolarů, které jsou v mandátní smlouvě mezi RA a Camexem uvedeny jako „úhrada vstupních nákladů spojených s provedením akvizice k výběru osoby manažera , vysvětluje ředitel RA Michael Saran jako běžné náklady spojené s relokací manažera. „Když firma vysílá manažera z Kanady do České republiky, vzniknou jí tím určité jednorázové náklady, které je normální zaplatit, uvedl Saran. Ostuda je to opravdu zbytečná. Výsledky Tatry se pod novým vedením radikálně zlepšily a prodej stoupl meziročně o sedmdesát procent, takže vydané peníze na kvalitního manažera rozhodně nevyletěly oknem. Nepořádek v účetnictví. Interní audit, který k 30. 6. 2000 provedla v Revitalizační agentuře její matka – Konsolidační banka, upozorňoval kromě již zmíněné smlouvy s Camexem na řadu dalších pochybení. Auditor například namítal, že RA špatně zaúčtovává cestovní doklady a proplácí cesťáky i lidem, kteří nejsou jejími zaměstnanci. Dále konstatoval, že agentura neprovádí inventarizaci finanční hotovosti, že nemá soupis majetku, že zápisy z jednání či provozní řád jsou vedeny pouze v angličtině, že nemá vytvořen rezervní fond a tak dále. Po prvním přečtení interního auditu musí každého napadnout jediná otázka: je po stránce účetní a organizační v RA alespoň něco v pořádku? Detailní rozbor ale ukazuje, že jde spíše o drobné nedostatky, které RA nyní snadno odstraňuje, a o nedorozumění. „Američané organizaci účetnictví po hříchu podcenili. Hned se vrhli na byznys a na revitalizaci ve vybraných podnicích. Formální náležitosti napravujeme nyní. RA vznikla loni, zaměstnává jen minimum lidí, a tak i tyto účetní věci – technické drobnosti – řešíme, jak společnost zraje. Nicméně dnes již mohu říct, že po revizi účetnictví tam věci, které interní audit oprávněně kritizoval, již nenajdete. Opravili jsme je, říká finanční ředitel RA Josef Čihák. Čihák přiznává, že dříve třeba přímo propláceli cesťáky zaměstnancům správce (Latony nebo Lazardu). Žádná faktická škoda prý ale nevznikla, neboť správce má ze smlouvy nárok na proplacení vzniklých cestovních výdajů. „Takže nyní cesťáky zaměstnanci proplatí správce, který nám tuto částku poté vyfakturuje. Soupis majetku byl údajně v té době uložen u společnosti BDO, která pro RA dělá účetnictví, a rovněž inventarizace finanční hotovosti podle Čiháka probíhá přesně podle zákona. Pokud jde o rezervní fond, Miroslav Zámečník poznamenává, že ten se vytváří ze zisku. „Když produkujeme ztrátu, nemáme z čeho vytvářet rezervní fond. Nikdo nám nikdy netransferoval žádná aktiva, ačkoliv jsme na to opakovaně upozorňovali, takže RA nemůže mít ani žádné výnosy. Bez aktiv, která bychom zpeněžovali, nemůžeme mít žádné výnosy, dodává Zámečník. Neumí čésky. Náměstek Zámečník ostatně celý interní audit moc vysoce nehodnotí: „V té zprávě interního auditu je plno blbostí, například výtka, že provozní manuál je pouze v angličtině. V Revitalizační agentuře je ale pracovním jazykem angličtina, čemuž odpovídá i jazyk provozního manuálu. Výtkám ohledně cestovních dokladů se smál s tím, že jde o nedůležité drobnosti. Investiční bankéři prý při vyúčtovávání cesťáků projevují jistý nadhled, detaily se nezdržují a tím, že létají pouze v první třídě, spí v luxusních hotelích a jezdí v limuzínách, náklady narůstají. Jedna cesta amerického experta třeba na jednání představenstva v Praze vyjde Revitalizační agenturu na sto tisíc korun. „V rámci celkových nákladů na restrukturalizaci českého průmyslu jde o naprosto zanedbatelné částky, to bychom potom nemohli s žádným zkušeným zahraničním poradcem vůbec pracovat, říká Zámečník. Finanční ředitel Čihák souhlasil s tím, že v účetnictví musí být pořádek i v detailech. Náměstek generálního ředitele Zámečník trval na tom, že vždy je „něco za něco a že řešení těchto formálních věcí a příprava různých zpráv pro jiné státní instituce odčerpává jeho lidem mnoho energie, kterou by mohli vynaložit účelněji. „My tady nemáme takové organizační zázemí, jako má třeba Konsolidační banka. A tak když po nás chce vypracování třeba detailní odpovědi na interní audit, znamená to, že několik dní se místo revitalizace Zetoru věnuji tomuto požadavku Konsolidační banky. Nemáme tu zaměstnance, kteří by toto řešili, říká Undusová. Kamil Ziegler námitky svých prověřovaných podřízených celkem chápe. „Konsolidační banka je konzervativní a přísně administrovaná instituce, zatímco v Revitalizační agentuře jsou investiční bankéři, tedy lidé rozhodující o obrovských částkách a vydělávající svým zaměstnavatelům slušné peníze tím, že zachraňují jejich majetek v bankrotujících firmách. Administrativní záležitosti dost podceňují. Je to potom střet firemních kultur. Je velmi těžké přimět je, aby měli v pořádku cesťáky, konstatuje ředitel KoB. Nicméně tvrdí, že výsledky auditu, který zadala sama mateřská banka, nejsou nijak dramatické a přijatá opatření situaci v zásadě vyřešila. Nový vztah se správcem. Práci agentury hodnotí ale velmi vysoko. V revitalizovaných firmách se podle něj odvedla spousta kvalitní práce a státu se drazí poradci vyplácejí. „Nikdo nedostal žádné soft peníze, vše je podloženo tvrdou restrukturalizací. Revitalizační agentura se nestala nástrojem k prodlužování života nekonkurenceschopných podniků, dodává Ziegler. Objektivně vzato je třeba mu dát za pravdu. Jen srovnání situace ve dvou sousedních hutních podnicích hovoří za vše. Před rokem odepisované Vítkovice podstatným způsobem zeštíhlely a jejich produktivita výrazně vzrostla. Firma je zralá na vyrovnání s věřiteli, schválí–li ho soud. Důvod by byl. Už brzy by podle krizových manažerů měly Vítkovice dosáhnout pozitivní cash flow. Na druhou stranu Nová huť, která byla v daleko lepším stavu, se stále potýká s nedostatkem provozního financování a peníze, které tam vláda utrácí, nemají valný přínos. Dalším příkladem může být Zetor Brno, kde po více než roce opět začala sériová výroba traktorů, připravuje se vyrovnání s věřiteli a prodej podniku zahraničnímu investorovi. Výrazným způsobem se zlepšila situace Tatry i skupiny Škoda. Vzhledem k již zmíněným novým podmínkám revitalizace se připravuje i změna ve fungování Revitalizační agentury. Konsorcium Latona Lazard by mělo dále pracovat v pěti revitalizovaných firmách, ale nově přímo na základě smlouvy s Konsolidační bankou a dosavadní vztah správce s Revitalizační agenturou bude ukončen. Agentura se stane plnohodnotnou součástí skupiny KoB a bude se podílet na restrukturalizaci dalších významných společností. Je možné, že tímto uspořádáním si KoB vytváří kapacity pro očekávaná aktiva z IPB. Kdo však bude na čele skupiny, je ve hvězdách.
