Většina manažerů nepovažuje hromadění majetku za hřích
Je hromadění majetku hříchem?
- Ano 15,5 %
- Ne 81,5 %
- Nevím 3 %
V rozhovoru, který regent biskup Apoštolské penitencierie Gianfranco Girotti poskytl deníku L’Osservatore Romano, označuje za jeden ze hříchů, jež jsou důsledkem nových možností vývoje vědy a společnosti, sociální a ekonomické nerovnost. Na poradě Apoštolské penitencierie bylo řečeno, že hříchem je život v nadměrném bohatství. Z manažerů, které jsme oslovili, se 81,5 procenta domnívá, že hromadění majetku hříchem není.
Tento respondent si však s otázkou neví rady: „Mám identický názor, jaký prezentoval v médiích Tomáš Halík. Hromadění bohatství, zejména je-li nabyto nespravedlivě, nezákonně, zotročuje člověka a činí ho necitlivým k bídě druhých, je hříchem. Navíc v době, kdy se v procesu globalizace děsivě rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými, kvete korupce, daňové podvody, tunelování, 'individualizují se zisky a socializují rizika', roste počet dětí umírajících na světě hlady a bezohledně se drancují zdroje přírodního bohatství.
Na druhé straně však opravdu neumím posoudit, zda je také hříchem (mimo zcela jasně prokázané zlodějny) například to, když někteří využívají svých velkých schopností a inteligence k tomu, aby svoje 'hromadění' dostali do legislativního a morálního rámce. Následně z části takto získaných stovek milionů nějakým, opět legitimním způsobem vyplatí ty správně vybrané, aby se moc nepohoršovali, nebo jim, nedej bože, 'hromadění' zatrhli. Nakonec pak ze sebe udělají mecenáše a pohoršují se nad závistí neschopných (tedy většinové společnosti). Je tato metoda hromadění majetku hříchem, nebo současným standardem úspěšnosti? Nevím.“
Jasný názor však má respondent: „Domnívám se, že není, pokud to nečiníme nelegálně a jen proto, abychom uspokojili vlastní touhy po mocenských pozicích. Používáme-li výnosy z majetku k dobrým účelům, například k rozvoji podnikání a vytváření nových pracovních příležitostí nebo k podpoře veřejně prospěšných záležitostí (vzdělání, věda, kultura, zdraví, sociální sféry, pomoc bezmocným, charita a podobně), nikoli k ovládání, popřípadě zotročování druhých lidí, pak je v pořádku.“
Zcela negativně se vymezuje manažer: „Na principu vlastního zájmu (a z něho vyplývajícího shromažďování bohatství), který není sice třeba obdivovat, ale vždy respektovat, je postavena celá civilizace. Bez něj by ztratil smysl cenový mechanismus a tím i racionalita lidského chování vůbec. Důsledkem takového systému by bylo nekonečné plýtvání a lenost a nakonec hladomor.“
Nesouhlasí s ním však respondent: „Díky za vtipnou otázku. Domnívám se, že jakékoli hromadění je proti přírodnímu řádu, a proto je lze nazvat v křesťanské terminologii hříchem.“
Jiné pojetí lidské přirozenosti se objevuje v odpovědi: „Nejsem biolog, ale domnívám, že od jistého vývojového stupně živočichů je hromadění majetku instinktem, ne? A u člověka je tento instinkt usměrňován i rozumovou úvahou. Dnes už asi ani neumíme odlišit, do jaké míry je naše jednání pudové a do jaké uvědomělé. Většina z nás se však snaží snižovat riziko možného hladu, nepohody či jakéhokoli nedostatku tím, že hromadí statky, majetek, peníze. Dnes by se tomu dalo říct risk management. Děláme to všichni. Prozíravější, talentovanější či asertivnější do takové míry, že jim to ti uvažující v kratších horizontech nebo méně talentovaní, popřípadě asertivní po čase začnou závidět. A hledají, jak to těm, co hromadí, zatrhnout. Ti s kratším časovým horizontem myšlení, ale s trochou asertivity, páchají revoluce. Ti s trochou talentu však kvůli nedostatku asertivity začnou filozofovat a vytvářet teorie, že je hromadění nespravedlivé a hříšné. A tato situace je nekonečná, protože je přirozená. Jen se neustále přemílá, opakuje a vyvíjí a je podstatou všech společenských systémů a uspořádání - zaniklých, současných i budoucích. K jejímu popisu a řešení vznikly společenské vědy a tvoří náplň práce všech politiků, soudců, policistů a vojáků na světě. Protože je tato situace nekonečná a přirozená, je i neřešitelná (jedině snad v utopii), a proto se těším na výsledky této ankety v týdeníku EURO stejně jako třeba na další talkshow Jana Krause - také je vzrušující a zábavná a také nic neřeší.“
Odpovídalo 135 manažerů
