Leasingové společnosti řekly ne
Spor mezi ministerstvem průmyslu a obchodu a Asociací leasingových společností o aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru skončil patem. Asociace minulý týden oznámila, že při poskytování leasingových služeb se členské firmy nebudou cítit zákonem vázány. „Poskytování leasingových služeb nespadá do působnosti zákona o spotřebitelském úvěru, neboť leasing v žádné ze svých forem neodpovídá definici spotřebitelského úvěru podle uvedeného předpisu,“ stojí v komuniké z členské schůze asociace. Snahy rozšířit působnost zákona na leasingové služby jdou podle jejího názoru „zřetelně nad rámec prvotního cíle přijetí uvedené normy, kterým je harmonizace českého právního řádu s právem EU“.
Boom.
Potřeba regulovat oblast spotřebitelských úvěrových vztahů je dána mimořádným potenciálem růstu splátkového prodeje. Zatímco u nás na něj podle odhadů připadá kolem deseti procent maloobchodního obratu, v západní Evropě je běžných pětadvacet i třicet procent, a v USA dokonce padesát. Někteří experti očekávají, že opatrní Čechové budou v tomto směru svět dohánět stejně rychle jako u mobilních telefonů. Zákon se vztahuje na „fyzické osoby jednající mimo podnikatelskou činnost“. Dolní hranice jím upravovaných úvěrů je pět tisíc, horní osm set tisíc korun.
Široké pojetí.
Pravdou je, že ani v důvodové zprávě, ani v samotném zákoně, který platí od počátku letošního roku (na Slovensku mají obdobný zákon od loňského října), se pojem leasingové služby nebo leasing nevyskytuje. Ministerstvo ale už od loňského jara, kdy se zákon začal připravovat, počítalo s tím, že bude regulovat nejen úvěrové služby včetně prodeje na splátky, ale i služby leasingové.
„Nejde jen o harmonizační právní normu,“ říká ředitel odboru ochrany spotřebitelů ministerstva průmyslu a obchodu Josef Tržický, „ale také o vytvoření průhledného prostředí v oblasti úvěrování na spotřebitelském trhu a o posílení pozice spotřebitele jako slabší smluvní strany. Zákazník musí dostat srozumitelné a jednoznačné informace o ceně produktu a o svých závazcích i právech. Na srozumitelnost bych kladl hlavní důraz. Případy, kdy spotřebitel podepíše komplikovanou smlouvu a neuváženě se zaváže k nesplnitelným povinnostem, které pak rozvrátí jeho finanční situaci, jsou známé a byly také důvodem, proč se EU rozhodla tuto oblast regulovat. V našem pojetí zákon upravuje všechny typy smluv, které nesou prvky úvěru, tedy i leasingové. Na rozdíl od hypotečních úvěrů, půjček na opravu nemovitostí a podobně, které jsou upravovány zvláštním režimem.“
Neznámý termín.
Tržický podotýká, že ministerstvo záměrně neužilo v zákoně termínu leasingová smlouva, protože nejde o smluvní typ: „Obchodní zákoník tento pojem nezná. Rozlišuje kupní smlouvu nebo smlouvu o úvěru, ale nikoli smlouvu leasingovou. Znovu ale opakuji náš právní expertizou podložený názor, že zákon o spotřebitelském úvěru se vztahuje na všechny typy smluv nesoucí prvky úvěru a mezi ně patří i smlouvy leasingové.“
Nejisté počty.
Prokurista Škofinu a vedoucí legislativně právního výboru Asociace leasingových společností Martin Kofroň argumentuje tím, že s pojmem leasingová smlouva pracuje například zákon o bankách, o dani z příjmu či z přidané hodnoty a nikdo neprotestuje. „Naopak se v zákoně o spotřebitelském úvěru objevují ustanovení o výši úvěru či výši půjčky, která jsou na leasingové smlouvy neaplikovatelná. Nehledě na to, že připouštějí různé interpretace a jejich použití na leasing by bylo pro spotřebitele kontraproduktivní. To platí i o ustanovení o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr, které je jedním z klíčových.“
Údaj o roční procentní sazbě má spotřebiteli poskytnout jednoznačnou informaci o nákladech, které mu například uzavřením smlouvy o splátkovém prodeji vzniknou, a zároveň umožnit porovnání konkurenčních nabídek. Kofroň však tvrdí, že předepsaný způsob výpočtu neodpovídá specifikům leasingových služeb a jeho použití by nejenom nezlepšilo informovanost klientů, ale bylo by pro ně spíše matoucí.
Týdeník EURO zaznamenal, že roční procentní sazby zveřejnily dvě velké leasingové společnosti - GE Capital Leasing a CAC Leasing – a při nepatrně odlišných reálných cenách dospěly k diametrálně odlišným cifrám. První uvádí roční sazbu jedenáct procent, druhá, která ji zveřejnila později, šest procent.
Evropský názor.
Hlavním argumentem asociace je to, že mezi leasingem a úvěrovými produkty je zásadní kvalitativní rozdíl, přičemž zákon o spotřebitelském úvěru upravuje jen takové případy, kdy existuje přímý právní vztah mezi dodavatelem zboží a spotřebitelem, který cenu zboží hradí prostřednictvím úvěrové služby. „Když si koupíte ledničku na splátky, stanete se jejím majitelem a zavazujete se dodavateli splácet ve sjednaném režimu její cenu plus úroky. Anebo vám na ni půjčí finanční společnost a splácíte ji. U leasingu vztah spotřebitel–dodavatel nevzniká. Leasingová společnost něco koupí, dá vám to do provozování a vy splácíte balík služeb. Majitelem se stanete tehdy, až splníte smluvní podmínky.“
Asociace svůj názor opírá o postoj evropské leasingové asociace LEASEUROPE, který podle Kofroně našel odraz v aplikaci direktivy EU o spotřebitelském úvěru, jež se na leasingové smlouvy nevztahuje. „Český zákon se velmi podobá evropské směrnici. Ta je ale považována za neuspokojivou a připravuje se její změna,“ tvrdí Kofroň, který ministerstvu vytýká, že jediné jednání s asociací se uskutečnilo až poté, co normu schválil Parlament.
Po svém.
„Na lednové členské schůzi asociace bylo přijato memorandum o ochraně spotřebitele, které navazuje na náš etický kodex a dále rozvíjí požadavky na informovanost spotřebitele, podmínky předčasného splacení leasingu nebo předčasného ukončení leasingové smlouvy, finančního vypořádání s klientem a jiné. Leasingových společností je na trhu hodně přes stovku a nemohu vyloučit, že někde správně neinformují o doplňkových poplatcích, například za ukončení smlouvy či o podmínkách pojištění. Odpovědně ale můžu říct, že většina firem postupuje vůči klientovi korektně,“ uvádí Kofroň.
Největší riziko pro spotřebitele opravdu vzniká u nabídek různých splátkových prodejů, kde do hry vstupuje i psychologické působení. Například když vás za stovku odvezou na výlet, nakrmí obědem a pak vám, plnému vděčnosti, vnutí hrnce Zepter za třicet tisíc. To, že ve vztahu velkých leasingových společností ke klientům nevidí velký problém, uvádí i Tržický. Právě proto však podle jeho názoru není problém, aby se požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru přizpůsobily.
Čekání na judikát.
Na dodržování zákona o spotřebitelském úvěru dohlíží ze strany státu Česká obchodní inspekce. Její mluvčí Miloslava Fléglová týdeníku EURO sdělila, že inspekce považuje zákon za závazný i pro leasingové společnosti. Připravuje vlastní kontrolní akce, o nichž je však předčasné konkrétně hovořit. Podstatný je pro ČOI postoj spotřebitelů. Případné konkrétní stížnosti by samozřejmě byly prošetřeny. Otázka je, jak by případný spor o dodržování jednotlivých paragrafů dopadl, když státní orgány a leasingové firmy si zákon vykládají rozdílně. V krajním případě by musel rozhodnout soud. Obě strany sporu tuto variantu pokládají za pravděpodobnou.
