Parafráze slavného výroku jednoho volebního stratéga Billa Clintona v titulku tohoto komentáře asi napadla leckoho při čtení zprávy, kterak jistý student jedné britské univerzity retweetnul výrok „Ženy nemají penisy“ a byl za to vyhozen z redakce studentského časopisu a donucen rezignovat na funkce ve studentském spolku. Spolužáci ho obvinili z čehosi, čemu říkají transfobie, tedy nepřátelství k transsexuálnímu chování. Bizarní zpráva obletěla svět, nad nímž je třeba snad den co den nevěřícně kroutit hlavou.
Že matka příroda či stvořitel (vyberte dle svého založení) ve výjimečných a opravdu ojedinělých případech vdechne do mužského těla ženskou duši, či naopak, je nespornou skutečností a pro dotyčné to znamená o dost těžší život, než mají ti, jimž jejich primární a druhotné pohlavní znaky vyhovují a přinášejí radost i zábavu. Když dnes lékařská věda dokáže těmto lidem upravit tělo k přibližné podobě duše, je to sice fajn, ale neznamená to, že ze samce učiní samici. Tak daleko jsme dosud nedospěli a doufejme, že ani nedospějeme. Vše má své meze a z bělouše neudělám zebru tím, že mu namaluji po těle černé pruhy. Stejně tak trocha silikonu a dávka hormonů prostě neudělá z chlapa budoucí matku šesti dětí.
Zato tak lze dobře vytvořit stvoření, jaké různí fajnšmekři s nadstandardní sexuální představivostí vyhledávají v jihoasijských uličkách lásky. Ani oni si ale zjevně v takovém případě nemyslí, že obcují se ženou.
O ty první ani o ty druhé transsexuální osoby ale aktivistům, kteří exkomunikovali spolužáka, i jim podobným, s nimiž se v poslední době roztrhl pytel, zjevně nejde. Tomuto hnutí jde o dosti pochybnou svobodu vybrat si sám své pohlaví podle svých momentálních pocitů i několikrát za rok a nenechat se svazovat takovým přežitkem, jako je biologie. U nás jsme zažili takový případ v centru Klinika, kde transgenderová soudružka patrně znásilnila dvě soudružky feministky, a to zcela neženským způsobem s použitím toho předmětu, který sice ženy nemají, ale prý se to nesmí říkat.
Nicméně stalo se tak pro dobrou věc pokroku k novému a spravedlivějšímu světu, a tudíž to není třeba příliš rozmazávat.
A právě o ten pokrok k novému a spravedlivějšímu světu jde. Agenda těchto komunit se stává už dlouho agendou západní politické levice a posouvá ji do krajních pozic, jak nakonec dokazuje i další nedávná zpráva, podle níž je londýnský LGBT studentský spolek toho názoru, že gulagy byly neškodné instituce, kde se zločincům dostalo vzdělání a volnočasových aktivit, jako jsou divadelní představení a knižní kluby. Že by nám, co si pošetile myslíme, že muži nemají vaginu, aktuálně hrozily nové gulagy, tvrdit jistě nejde. Ale tohle falšování historie, stejně jako popírání biologických predispozic společenských vztahů bezesporu polarizuje západní společnost a destruuje hodnoty, na nichž je postavena. #
O autorovi| Pavel Páral paral@mf.cz
