Mladíci na PGA Tour dokážou zahrát míček dál, než kam většina lidí jezdí na dovolenou. Osmnáctiletý Ty Tryon je na sklonku své první profesionální sezony konečně dost starý na to, aby mohl volit, a třiadvacetiletý Charles Howell III. je považován za ostříleného veterána. Má za sebou tři úspěšné sezony na PGA Tour, kam se probojoval pouze na základě peněz vyhraných na turnajích, na které dostal sponzorské pozvání. Vyhrál přes 1,5 milionu dolarů v šesti startech a skončil na 33. místě na Order of Mertit jako nečlen. Nyní je, co se vyhraných peněz týče, multimilionář a o kartu na PGA Tour se bát nemusí.
Všichni takto mladí hráči mají podobný švih, který na většinu smrtelníků působí perfektním dojmem. Ty tam jsou doby, kdy podle stínu či tempa šlo poznat, o jakého golfistu se jedná. I závěrečné pózy, tolik specifické pro slavné hráče minulosti – Palmera, Falda, Ballesterose – dnes vypadají jak z kopírky.
Nejlepší z nich trénují s nejuznávanějšími trenéry a mají za sebou mládí, které z větší části prostáli na drivingu, kde pálili tisíce míčů o sto šest. Všichni odborníci však tvrdí, že na světových okruzích začnou vítězit, až si uvědomí, že perfektní švih turnaje nevyhrává. Poslední klíčem k prvenství je přesnost, cit a kreativita v krátké hře.
Charles Howell je žijícím důkazem těchto slov. Jeho nepopiratelný talent se zúročil před několika týdny vítězstvím na Michelob Championship v Kingsmillu. Sám vítěz přiznal, že klíčem k triumfu byla péče, kterou věnoval krátké hře: „Tenhle turnaj jsem vyhrál jen díky puttování. Hrál jsem spoustu turnajů, kdy jsem lépe švihal, ale tady jsem byl podle statistik druhý nejlepší v puttování a hodně vepředu také v záchraně paru po greenu minutém v regulaci. Ty statistiky mi otevřely oči, nikdy předtím jsem se statistickou analýzou svojí hry nijak výrazně nezabýval.“
David Leadbetter, který Howella trénuje dvanáct let, k tomu dodává, že pro jeho svěřence bylo velkou školou to, že poslední dobou hrál několikrát s Corey Pavinem. Pavinův „sekernický“ švih a krátké a nízké rány nikdy nebudou předmětem instruktážních materiálů, ale jeho krátká hra mu vynesla čtrnáct vítězství na PGA Tour a titul z US Open.
Z padesáti nejdále odpalujících hráčů na PGA Tour pouze sedm vyhrálo letos nějaký turnaj. Charles Howell a Tiger Woods jsou dva z první desítky, kteří letos dokázali triumfovat. Sedmnáct vítězů letošních turnajů však pochází ze zcela jiné kategorie. Je jí takzvaný scrambling – záchrana paru po greenu minutém v regulaci. Patnáct letošních vítězů turnajů je zároveň v první padesátce žebříčku v puttování. Tiger Woods je v obou těchto kategoriích velmi vysoko.
Důvodem, proč je Woods dominantní postavou světového golfu, není jeho síla a délka, ale výkony kolem greenu ukryté ve statistikách. Sám přiznává, že trénovat krátkou hru ho bavilo již od dětství. „Byl jsem mladý a dlouhý, ale míjel jsem spoustu greenů v regulaci. Musel jsem proto začít trénovat krátkou hru, abych mohl vyhrávat turnaje.“
Cvičný green na Navy Golf Course v Kalifornii pamatuje malého Woodse, jak se snaží „přihrát se“ z těch nejroztodivnějších míst, kde se nedalo ani stát. Nakonec se mu zalíbilo víc než tři hodiny jednotvárné dřiny na drivingu, a to především potřebou tvořit. „Kromě turnajů mě ani nebavilo chodit hrát – daleko víc mě bavilo vymýšlet a hrát nejrůznější přihrávky,“ tvrdí nejlepší světový golfista současnosti.