Syn textaře Michala Bukoviče zažaloval Vitanu kvůli užití slavného sloganu svého otce „je to paráda“ v reklamě. Soud rozhodl, že ona tři slova nejsou autorským dílem, a žalobu zamítl
Píseň Paráda vyšla roku 1983 na stejnojmenném albu Karla Zicha. Text „je to paráda, lehnout si na záda a číst si, s rukou za hlavou usínat s představou, že jsem čísi“ sepsal textař Michal Bukovič. O 27 let později si song vypůjčila Vitana do reklamy na své pytlíkové „natur“ omáčky. Hudbu ponechala beze změny a Zichovým dědicům zaplatila. Zato text kdosi kompletně přepsal: „Je to parádní, udělat omáčku tak přírodní, vařit ji tak zdravou a taky výbornou, to všichni ocení.“ Z toho původního nechal jen lehce upravený ústřední slogan, přičemž Bukovičovi dědicové nedostali nic.
Textařův syn, rovněž Michal, si to nenechal líbit. Nejdřív psal Vitaně dopisy, žádal za nedovolené užití sloganu peníze a tvrdil, že píseň se hlavně díky textu „stala megahitem a je legendou dodnes“. Když neuspěl, podal žalobu a za ona necelá tři slova chtěl 420 tisíc korun.
Jen tak pro jistotu Nejdřív se sporem zabýval středočeský krajský soud. Bukovičův advokát Jan Slunečko vysvětloval, že slogan „je to parádní“ evokuje známé sousloví je to paráda a zbylý text je neuměle naroubovaný na slova původní písně. K částce 420 tisíc dospěl podle svých slov tak, že znásobil dobu trvání šotu (asi 30 vteřin) standardní cenou dle sazebníku Ochranného svazu autorského (OSA) a výsledek pak ještě kvůli neoprávněnému užití zdvojnásobil.
Zástupce Vitany Petr Ostrouchov namítal, že v žádném případě nemohlo jít o neoprávněné použití cizího autorského díla - už proto, že sousloví „je to paráda“ je naprosto běžně a používá ho řada lidí. Ostrouchov zpochybnil i výpočet požadované sumy a opřel se přitom o dohodu s druhým „padesátiprocentním“ dědicem práv - textařovou ženou Danou Bukovičovou, která se na rozdíl od syna při dohadování s Vitanou spokojila s 18 tisíci korunami. „Zaplatili jsme jen pro jistotu, abychom se vyhnuli případným obtížím. Je to suma, která stála za zaplacení,“ vysvětlil Ostrouchov.
Krajský soud loni v listopadu žalobu Bukoviče mladšího kompletně zamítl s tím, že nelze být autorem jedné věty. Jazyk je podle soudce Vojtěcha Cepla veřejný dorozumívací prostředek a nelze si ho privatizovat, přičemž představa, že by někdo platil za užití byť i těch nejproslulejších hesel typu „mám sen“ (Martin Luther King) či „a přece se točí“ (Galileo Galilei), je absurdní.
Bukovič se odvolal k vrchnímu soudu. Ten minulé úterý rozhodl stejně jako ten krajský.
Předsedkyně odvolacího senátu Dagmar Javůrková přitom bez dalších podrobností poznamenala, že slogan „je to paráda nesplňuje požadavky kladené na autorské dílo“, které zákon definuje coby „jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora“.
Jestli spor půjde „výš“, nebyl zatím Bukovičův advokát schopen říci. Jistá šance na úspěch by tu vzhledem k předloňskému rozsudku Nejvyššího soudu ve známém sporu Svěrák vs.
Bauhaus (viz box) zřejmě byla.
Jazyk je podle soudce Vojtěcha Cepla veřejný dorozumívací prostředek a nelze si ho privatizovat, přičemž představa, že by někdo platil za užití proslulých hesel typu „mám sen“ či „a přece se točí“, je absurdní.
Upeč třeba… hurikán Svěrák si vymohl omluvu a 200 tisíc, zelení se vyrovnali s Katapultem
Sporů o slogany bylo v Česku již několik. Například Zdeněk Svěrák podal žalobu na kutilský řetězec Bauhaus kvůli tomu, že v září 2004 vylepili billboardy s obrázkem míchačky a bez ptaní je doprovodili upraveným sloganem „upeč… třeba zeď“ z jeho písně Dělání. Po letité soudní tahanici zvítězil v březnu 2012 u Nejvyššího soudu Svěrák. Bauhaus se mu musel omluvit a zaplatit 200 tisíc korun. Soudil se i textař Jan Krůta, který zažaloval firmu Modrý anděl (živila se svozem opilců) za to, že polepila hospodské záchodky obrázky muže na vozíčku a doprovodila to sloganem „říkal si Hurikán…“ z hitu Dalibora Jandy (a textaře Krůty) o klukovi, se kterým „vzlétla motorka“. Mimosoudním vyrovnáním skončilo užití slavné „hlášky“ skupiny Katapult „A co děti? Mají si kde hrát?“ v kampani Strany zelených.
O autorovi| Václav Drchal, drchal@mf.cz
