Odchod šéfů Microsoftu
Nedávno avizované změny na vedoucích místech lokálního i globálního Microsoftu mě přiměly k zamyšlení nad rolí a významem šéfů firem. Nebudu teď spekulovat nad vývojem a budoucností Microsoftu a nad cenami jeho akcií bez Billa Gatese. Krátkodobě asi žádnou změnu nezaznamenáme a dlouhodobě uvidíme. Znamená to tedy jen ověření pravidla, že každý je nahraditelný? Nebo dokonce že role leadera tolik probíraná v současných příručkách managementu a v řadě prezentací je jen novým módním trendem živícím autory a „guru“ konzultačních společností? Právo chybovat a mít své slabé stránky se vztahuje určitě i na velikány.
Faktem zůstává, že změna na významných pozicích amerických firem zhruba každé čtyři roky je něco, co je až na výjimky přijímáno jako normální. Firmy to většinou oživí a jejich šéfové nejsou obviňováni z neloajálnosti. Existují samozřejmě stálice jako Bill Gates nebo Jack Welch. Obecně asi platí, že čím je byznys dynamičtější, a takovou charakteristiku má informační a komunikační průmysl, tím jsou podobné změny častější. Šéfové Coca Coly nebo rodinných podniků, jako jsou Wall Mart nebo Fiat, zůstávají déle. Některé společnosti, kupříkladu General Electric nebo IBM, se stávají líhní talentů odcházejících mimo mateřské subjekty, protože uvnitř pro ně není dostatek prostoru. Problémem může být následník trůnu. Je samozřejmě věcí každého podniku, aby měl nastavený proces náhrady na důležitých postech. Vychovávat a hledat svého nástupce je, alespoň podle mého názoru, jednou ze základních povinností vrcholového manažera. Hledejte ale nového Billa Gatese zvlášť, když dotyčný ještě žije a je součástí firemního brandu. Pro nového ředitele není jednoduché přivést si s sebou své lidi, nebo si ponechat ty současné. Rozhodnutí asi záleží na stavu firmy. Funguje-li dobře, „velký třesk“ by byl spíše chybou.
Co se týká manažerů samotných, doporučoval bych jim odcházet ve fázi úspěchu. Dostane se jim potlesku, ocenění i přemlouvání, aby zůstali. Za zenitem, byť i na zlatém padáku, je to poněkud méně příjemné. Změna, jak pro společnost, tak i pro jejího vůdce, je určitě příležitostí, nikoli ohrožením. Když podnik po vašem odchodu nadále vzkvétá, můžete mít příjemný pocit kontinuity vaší práce. Může se sice na krátkou či delší dobu stát , že váš odpadkový koš se nebude plnit nepřijatými pozvánkami a vaším jménem nebudou přeplněny noviny. Život má ale přece i jiné stránky. Navíc, jestliže jste nebyli jen prázdnou náplní firemního trička, něco umíte a jste ochotni se stále učit, věřte, že příležitost přijde. Horší je to s politiky. Přežít čtyřleté období vládnutí je mečiarovský úděl. Naštěstí (nebo naneštěstí?) se v naší politice někdo, koho bychom po čtyřech letech oplakávali, dosud neobjevil.
