Kniha Stanleyho Binga Házení slonem
V pracovně Lubomíra Soudka v Dlouhé ulici v Praze - tak, jak vypadala kolem roku 1993 - by jen slepec přehlédl bělostnou bustu císaře Nerona v životní velikosti. Otázal jsem se jednou Soudka, proč svou firmu nazval právě po caesarovi nijak valné pověsti. „Líbí se mi, jak rozhodný byl,“ opáčil tehdy, rozhovořil se o svých zářivých vyhlídkách ve Škodě Plzeň a usmál se na bustu. V tu chvíli se choval jako typický slon. „Sloni často věří tomu, že se vejdou do koktejlových šatů velikosti M,“ říká jeden z hrdinů Bingova pojednání.
Stanley Bing, autor knihy Házení slonem aneb zen a umění, jak zacházet se svým šéfem, sotva kdy slyšel o Soudkovi, zato jako reportér periodik Fortune, Esquire či Wall Street Journal spatřil celá stáda slonů amerických. A viděl je dostatečně zblízka, aby zvolil pro popis jejich zvyků žánr živočichopisu.
Sloni tu byli, jsou a budou za všech režimů. Slon vždycky váží víc než vy, vždycky víc sežere a hrozně za sebou nadělá. Kromě toho je zvyklý dostat vše, po čem zatouží. Jedná na základě pravidel, která si stanovuje sám, a dělá mu dobře, kdykoli mu leštíte kly. Zbývá doplnit jeho jméno, ano, to, které se vám právě vybavilo. Alespoň ve výskytu slonů Česko za zámořím nijak nezaostává.
Slon je stroj na podnikání, jak říká Bing, Bill Gates je slon. Jack Welsh je slon. Dokonce i Martha Stewartová je slon. Jsou i menší sloni, vychrtlí nebo zestárlí sloni, ale pořád jsou to sloni. Což neznamená nic jiného, než že už váha jejich mrknutí se ve firmě počítá na tuny. Vy jste jen lidé. A který rozumně myslící člověk by uvažoval o házení slonem? (Házení Soudkem by mohlo být pravda o něco snazší než, řekněme, házení Neronem, alespoň pokud platí Bingovo pravidlo, že „myš hrající si na slona není koneckonců nic jiného než nadměrně veliká a zdivočelá myš“.)
Slon ovšem z hlediska Bingova živočichopisu není idiot. Idiota nelze podezírat, že řídí Microsoft. ;-) O všech důležitých součástech vašeho firemního kosmu toho slon ví určitě více než vy. Konkrétně ví lépe: co chce, co nechce, ví víc o podnikání, o práci všech oddělení, o svých zálibách. O vínu, jachtách, sýrech a drcení nepřátel (přátel). Jedinou věcí, o které ví méně, je: Jak se cítí jiní lidé.
Až potud by kniha Stanleyho Binga mohla být „jen“ mimořádně vtipným metaforickým souhrnem doporučení, jak vyjít s kastami svých i cizích šéfů, aniž by podřízený musel soustavně vyhledávat ortopeda (neboť vesmír se sice může ve vteřině změnit k nepoznání, ale váhy slona se to nijak netýká). Házení slonem je napěchováno říznými americkými sarkasmy a jiskří tu a tam bezmála pratchetovským humorem a jako studie o top manažerech v akci by patřilo k tomu nejlepšímu, co u nás kdy vyšlo. Jenže Bing to s házením slony myslí vážně.
Skutečný slon má slabiny, které snadno přehlížíme, považujíce je pouze za fatální nezbytnost. Například pro skutečného slona vy ne-e-xis-tu-je-te. Na světě není nic jiného než SLON. A dále: slon nemůže být nic jiného než slon. Slonem se nelze stát, sloni se rodí. „Ať už se ocitnou pod jakýmkoli tlakem, nestanou se ani krysami, ani myšmi, ani nezískají svou původní lidskou podobu. Zůstanou vždycky slony.“ V gigantickém stínu jejich bytí se naopak vy můžete stát čímkoli (přirozeně s výhradou, že se pravděpodobně nemůžete stát slonem s ročním příjmem v řádu milionů dolarů). Konkrétně můžete být tím, kdo si slonem pohazuje.
Jakmile začne Bing aplikovat devítidílnou cestu zenu na management a firemní vztahy, není sice se slonem amen (je to přece pořád slon - a pozor, jsou i masožraví sloni), ale zato to nevyhlíží dobře s tradičním modelem angažované práce v liberálním západním systému. Pryč s iluzemi, pravidla života poblíž slona jsou jasná: s ničím si nedělat starosti, v nic nedoufat, nemluvit, nereagovat, nesoudit, nenaslouchat (což není totéž, co neslyšet), nemyslet, nechovat vůči nikomu žádné city, nic neplánovat, nevzdávat se. V konci konců vyprázdnit svou mysl i v roztočeném větrníku firemních zemětřesení, zbavit své srdce touhy (například být taky slonem) a prostě pracovat, protože to je místo naší Služby. Čemu se tu slouží? „Podle slonova světového názoru nepracujete pro sebe. Nýbrž pro: dobro slona, dobro akcionářů, dobro lidstva, dobro týmu, smrt toho druhého hocha.“
Guru Bing nás učí, jak z této neotřesitelné pozice poblíž slona dýchat, jak ho krmit, očišťovat, rozveselovat, jak třemi způsoby neplnit jeho příkazy a jak je šesti způsoby plnit. Dokonce jak se se slonem od srdce pobavit! Jak ho postrašit myší, jak ho ochraňovat (protože v každém slonu dříme také zplihlý sloník) a nakonec jak ho vodit, jezdit na něm a dokonce si s ním pohazovat. Od jisté fáze cesty se žák nezbaví pocitu, že slon mu jistým způsobem patří a začne ho označovat přivlastňovacími zájmeny.
Jestliže se zdá, že podle Stanley Binga jsme od časů orientálních satrapů zase tak nepokročili, registrujte to jako fakt, zcela bezvýznamný vedle Nicoty, které se šťastně přibližujete, a pamatujte: „Jakmile se slon odpoutá od země, není žádný důvod, proč by se na ni měl kdy vrátit.“ Je to údajně jediný způsob jak slona zpacifikovat, protože polidštit se nedá. A vy si už konečně vyberte: Slon, nebo člověk? Obojí být nemůžeme. Půjdu potichu zkonzumovat svou misku rýže do gigantického stínu svého slona.
Stanley Bing: Házení slonem aneb Umění jak zacházet se svým šéfem. 192 stran. Portál, Praha 2002. Doporučená cena: 217,- Kč.
