Velká většina manažerů o selhání státu nepochybuje
Souhlasíte s tím, že český stát selhal v kauzách „zločineckých celebrit“ typu Pitra, Krejčíře a Koženého?
- Ano 89,5 %
- Ne 3,5 %
- Nevím 7 %
Na případech Tomáše Pitra, Radovana Krejčíře a Viktora Koženého se ukazuje, že oklamat českou policii a justici není zase až tak obtížné. Všichni tři také mají společný nejen „osud“ uprchlíků, ale i štěstí na lidi a okolnosti, díky nimž je české úřady nemohou polapit. V každém případě, nedokázal-li český stát ani jednu z těchto tří veřejností velmi sledovaných kauz dotáhnout do konce, vypovídá to o jeho neschopnosti, ba přímo selhání. To si myslí i drtivá většina, tedy 89,5 procenta manažerů.
Odpovědět na otázku však nedokáže odpovědět manažer: „Nevím, zda stát jako celek. Ale jak v těchto kauzách 'uspívá' česká policie a justice, se mi opravdu příliš nelíbí. Nicméně 'zvenku' je do toho málo vidět, takže se to velmi těžko posuzuje.“ Naopak tento se domnívá, že otázka není zcela přesná: „Možná by časopis veskrze vybraného stylu, jakým je týdeník EURO, snesl příznačnější slovo pro konání policejních složek, než 'selhal'.“
V následujících odpovědích však žádné výhrady nezaznívají. A už vůbec ne v této: „Samozřejmě, že selhal. Otázka zní: Proč? Všichni zmiňovaní pánové, tedy Tomáš Pitr, Radovan Krejčíř a Viktor Kožený, hráli vysokou hru. Byli v té či oné míře napojeni na vysoké policejní složky a na politickou garnituru. Byli to zřejmě i sponzoři politických stran. Jiné vysvětlení není. Jejich přátelé se postarali o to, aby měli čas uprchnout a tak dále. Vůbec se těmto pánům nedivím. Měli příležitost, a tak ji využili. Asi bychom tak jednali všichni. Je to chyba systémová. Je to otázka korupce. Jde o začarovaný kruh.“
Tento respondent jde v rozboru příčin selhání státu ještě dále: „Český stát zcela vědomě rezignoval na jednu z hlavních funkcí státu, kterou je vytvoření férového právního prostředí a jeho vynucování. Příležitost k rozkradení všeho, co zbylo po řádění komunistů, byla zřejmě tak lákavá, že velká část těch, které jsme si zvolili, aby spravovali věci veřejné, se přidala ke zločincům, jejichž jediným cílem bylo ukrást, co se dá. Kromě neschopnosti a chamtivosti mnoha politiků k tomu nepochybně přispěla i neexistující accountability, tedy přímá osobní odpovědnost politiků voličům, kterou znají především v Británii a v USA. Možnost schovat se za politickou stranu, která se zase dokáže skvěle vymlouvat na koaličního partnera, vedla k tomu, že v politice nemáme téměř žádné důvěryhodné osobnosti. A když se v ní náhodou objeví, jsou záhy vytlačeny zástupy neschopných přitakávačů, kteří ještě dnes paběrkují na tom, co zbylo po privatizační bonanze.“
A další příčiny nefungování státu poskytuje manažer: „Mana manus lavat, aneb vrána k vráně sedá. Bude-li stát nadále provádět personální politiku v bezpečnostních sborech a na silových ministerstvech způsobem, jakým ji uskutečňuje v posledních patnácti letech, pak se není čemu divit.
Domnívám se, že v posledním, mediálně zřejmě nejvíce sledovaném případu Radovana Krejčíře neselhal jenom český stát, ale zřejmě i justice Jihoafrické republiky. O rozhodnutí soudu si každý může myslet, co chce. Vždyť již staří Římané říkávali: Pecunia non olet, tedy peníze nesmrdí. V každém případě ve všech těchto kauzách nejvíce pochybilo české ministerstvo spravedlnosti, protože zastupováním státu v nich pověřilo neschopné úředníky. Ti si sice za peníze daňových poplatníků udělali krásný výlet do Jihoafrické republiky, ale to je asi tak všechno. Faktem však také zůstává, že státní úředníci se již delší dobu cítí ve velké většině 'lovnou zvěří' a navíc mají mizerné platy.
Na útěk Radovana Krejčíře doplatil svého času policejní prezident Jiří Kolář a rozhodně i nyní by měl být někdo veden k zodpovědnosti. Jen se obávám, že jestli se toho vůbec někdy dočkáme, pak to bude asi příliš malá rybka.
Bohužel, ryba smrdí od hlavy. A současný ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil to vůbec nemá jednoduché, protože převzal ministerstvo po Pavlu Němcovi z US-DEU, jenž se neproslavil ničím jiným než neúměrně vysokými účty za telefon a kauzou ,katarského prince‘, která byla zcela nestandardní. Zdálo by se, že grandiózně neschopný politik po prohraných volbách musí nutně skončit. Omyl, Pavel Němec nyní dělá poradce dokonce samotnému premiéru Mirku Topolánkovi! Být salonním zločincem, jak si tito lidé často sami říkají, pak musí být skutečně radost.“
Odpovídalo 86 manažerů
