Konzultanti uchazečů o MBA...
… dělají vše, od poradenství až po psaní esejů. Kdy už překračují hranice?
Uchazeči o titul MBA stále častěji platí velké sumy poradcům, aby jim pomohli k přijetí na obchodní fakultu, kterou si přejí studovat. Rostoucí množství uchazečů - včetně zahraničních studentů - společně s relativně stejným počtem studijních míst vede k tomu, že najmout si instruktora představuje cestu ke zvážení.
Členové přijímacích komisí na to mají dva pohledy: instruktáž je v pořádku, zpracovávání přihlášek však nikoli. „Když udělal práci někdo jiný, jako byste do kurzu přijímali podvodníka,“ říká Liz Rileyová-Hargroveová, asistentka děkana a vedoucí přihlášek na Fuqua School of Business při Dukeově univerzitě.
Kolem čtvrtiny přihlašovaných do nejprestižnějších programů si zaplatí pomoc, odhadují konzultanti, což umožnilo rozkvět firem, jakou je Stacy Blackman Consulting. Před sedmi lety začala s jedním koučem, dnes firma zaměstnává 30 konzultantů v celé zemi a „nestíhá zvedat telefony“, říká Blackmanová, jež si účtuje 3250 dolarů za přihlášku. Losangeleská společnost pomáhá přihlašovaným s výběrem programu, s perfektním zhotovením eseje a se zvládnutím pohovoru. Zatímco mnozí školští úředníci si na jednu stranu přejí, aby instruktoři zmizeli, na druhé straně připouštějí, že většinou poskytují zájemcům o MBA spíše jen obecné rady a naděje, než aby jim psali přihlášky.
To ale nelze říci o všech. „Konzultant, s nímž jsem pracoval, měl magisterský titul z tvůrčího psaní,“ říká šestadvacetiletý adept, jenž letos začíná studovat obchodní fakultu na Harvardu, „základem byly mé nápady, jenže on tomu dodal veškerou barvitost.“ A vzpomíná na přítele z Obchodní fakulty Leonarda N. Sterna při Newyorské univerzitě, který zaplatil 9000 dolarů za napsání eseje na základě pouhé črty. „Druh pomoci se dosti liší,“ říká Mae Jennifer Shoresová, členka přijímací komise z Whartonovy fakulty Pensylvánské univerzity, „jsme znepokojeni, když jsou konzultanti využiti ke psaní textů.“
Bedlivé zkoumání.
Mnohé z nejlepších oborů mají jasně stanovená pravidla proti pomoci zvenčí. Webová stránka postgraduálního studia obchodní fakulty Stanfordovy univerzity varuje uchazeče, že „mají dodržet meze, aby přihláška nepřestala být výlučně jejich; a to KAŽDOU myšlenkou nebo slovem“. Na Harvardu komise vedly pohovory s více než patnácti procenty přihlašovaných ve snaze „proniknout k autentické osobě“, říká Deirdre C. Leopoldová, výkonná ředitelka přihlášek k MBA a finanční podpory.
Graham Richmond bryskně brání konzultantské firmy, jako je Clear Admit (Čisté přijetí), kterou se spolužákem z Whartonovy fakulty založil před šesti lety. Říká, že jeho cílem je „učinit přijímací proces perfektním, nikoli zvráceným“. Sám v tomto měsíci přispěl ke spuštění Asociace mezinárodních postgraduálních přijímacích konzultantů, aby byl poradenský byznys legitimizován.
Přijímací komise budou i nadále prověřovat přihlášky, pakliže třeba písemný projev dalece předčí vyjadřovací schopnosti kandidáta. A nejlepší instruktoři jsou samo sebou pro. „Nemůžete ohlupovat komisi tím, že píšete jako Hemingway a mluvíte jako Borat,“ říká Alex Chu, zakladatel a jediný člověk v konzultační MBA Apply. Blackmanová dodává: „Rozhodně jsme párkrát uspěli, když klienti 'hořeli', a byli stejně přijati.“ Příkladem budiž pětadvacetiletý klient Blackmanové, jehož hodnocení GPA z předchozí školy činilo podprůměrných 2,82 bodu, a přesto zatoužil po špičkovém vzdělání. Říká, že jej to stálo 5500 dolarů - a později ještě tři doporučující dopisy -, ale že „každý cent byl skvěle vynaložen“.
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
