Letošním nositelem Nobelovy ceny za literaturu je Francouz Jean-Marie Gustave Le Clézio
Na tiskové konferenci v nakladatelství Gallimard, která se konala den po vyhlášení Nobelovy ceny, odpověděl Jean-Marie Gustave Le Clézio na otázku, jaká je role spisovatele: „Spisovatel není filozof ani technik jazyka, je to někdo, kdo píše, kdo si klade otázky. Je třeba dál číst romány, to je nejlepší prostředek k pochopení současného světa, aniž by člověk dostával příliš schematické odpovědi.“
Udělení Nobelovy ceny Le Cléziovi vyvolalo řadu diskusí a dalo podnět k mnoha komentářům jak autorova díla, tak jeho názorů a postojů. Pro některé kritiky je spisovatelem, který takzvaně vyhovuje Švédské akademii: autor s vysokou literární ambicí, ale zároveň angažovaný v etnologických a ekologických kauzách. Po udělení ceny se dočkal řady přívlastků – antipařížský, antiamerický, ekologický, etnologický, málo autentický, nostalgický, romantický, politicky korektní, na druhé straně výborný stylista, nadnárodní, přátelský, univerzální. Dominique Viart, spoluautor publikace o současné francouzské literatuře, která právě vychází česky, říká: „Le Clézio je angažovaný spisovatel, jednoduše proto, že zaujímá postoj k některým důležitým otázkám života, ale to se prolíná jeho dílem již od počátku jeho tvorby. Nelze říct, že by se teprve nedávno začal zabývat módními ekologickými tématy. Je citlivý ke kulturám vzdálených zemí, k ohroženým civilizacím, k útlaku.“ Podle Viarta patří Le Clézio ke spisovatelům, kteří nejsou ve svých postojích militantní, nevyznávají žádnou ideologii, respektují paměť a historii. Sám autor odpovídá na otázku, zda se považuje za angažovaného spisovatele: „Je třeba si nejdřív ujasnit definici slova ,angažovaný‘. Jsem rozhořčený mnoha věcmi, nespravedlností či násilím.“
Švédská akademie ocenila Le Clézia za „neúnavné hledání lidskosti v nadevším kralující civilizaci“. Autor svým dílem a svými názory souzní s mnoha problémy dnešního světa a svou kritikou civilizace a konzumní společnosti se dotýká přesně toho, co dnes trápí celý svět. „Zároveň se nezařazuje do proudu velkého kulturního zjednodušení, obchodování s uměním, dokazuje, že není třeba psát jenom literaturu zjitřenou, okořeněnou trochou sexu a násilí,“ dodává Viart.
Nová literární epocha Jean-Marie Gustave Le Clézio se stal 9. října letošního roku v pořadí čtrnáctým francouzským spisovatelem odměněným nejvyšším literárním oceněním, které každoročně uděluje Švédská akademie. Jeho jméno není v Čechách sice příliš známé, ale ve Francii je autorem uznávaným a ověnčeným řadou literárních cen. Psát začal v sedmi letech, jeho prvnímu románu Zápis o katastrofě, který vydal ve svých 23 letech, byla věnována velká pozornost a obdržel za něj prestižní Renaudotovu cenu. Jeho dílo čítá více než 50 titulů zahrnujících prózu, eseje, knihy pro děti, deníky a překlady z indiánské mytologie. Přes třicet let strávil v zemích mimo Francii – v Anglii, Thajsku, Mexiku, na ostrovech v Indickém oceánu, v Maroku, Novém Mexiku či Jižní Koreji. Do konce sedmdesátých let byl znám jako autor, který se přikláněl k „novému románu“, ale s nástupem osmdesátých let se jeho styl mění a zklidňuje. Vybírá si zajímavá témata, důležitý je pro něj příběh a vyprávění, jeho romány splňují kritéria čtivosti i náročnosti. Dominique Viart mluví o období od roku 1980 jako o „nové literární epoše“ ve francouzské literatuře. „Literatura se zajímá o ,životní příběh‘, obliba románu a radost z vyprávění znovu uchvacuje autory, kteří již své texty netříští ani je donekonečna nekomplikují.“ Zmiňuje se o tom, že se literatura od osmdesátých let otevřela různým sociálním prostředím a objevili se spisovatelé mnoha původů. Tím se rozšířila také „zásobárna zkušeností a kultur“. Le Clézio je autorem, který se zabývá prolínáním kultur, střety civilizací a menšinami. Není spisovatelem jedné země, stírá hranici literatury francouzské a frankofonní, jeho dílo objímá celý svět. Ve svém románu Revoluce z roku 2003 vyslovuje své hluboké přání „být současně tady a tam, být součástí různých příběhů, ne pro šarm exotiky a malebnost, ale proto, abych se našel, abych se opravdu pochopil“. Nadnárodní charakter a humanistický rozměr jeho díla hrál pravděpodobně velkou roli při letošní volbě laureáta Nobelovy ceny.
Le Clézio u nás Ač je jméno čerstvého laureáta Nobelovy ceny pro české čtenáře málo známé, v Čechách se objevil jeho první román již dva roky po úspěšném autorově debutu ve Francii. V roce 1965 byl v nakladatelství Odeon v překladu Věry Dvořákové vydán jeho Zápis o katastrofě, o dva roky později stejná překladatelka připravila opět pro Odeon knihu povídek Horečka. Podle slov Věry Dvořákové byla obě díla vydána v poměrně velkém nákladu a byl o ně zájem. Francouzská literatura se v té době těšila přízni čtenářů. Le Clézio se vrátil do českých knihkupectví v 90. letech minulého století, posledním vydaným dílem je Mondo a jiné příběhy z roku 2001. „Česká nakladatelství a český trh se chovají k držitelům Nobelových cen příznivě,“ říká politolog a nakladatel Alexandr Tomský. Na otázku, zdali ocenění pomůže méně známým autorům blíž ke čtenáři, odpovídá, že „klíčová je lidská zvědavost, někdy se ale stane, že díla oceněných autorů nesouzní s českým prostředím“. Podle některých vydavatelů se současná francouzská literatura neprodává snadno. Ani Nobelova cena autorovi nepomůže nadlouho – nejdůležitější je zájem čtenářů, práce dobrých kritiků, překladatelů a nakladatelství.
BOX
Francouzští nositelé Nobelovy ceny za literaturu
1901 Sully Prudhomme
1904 Frédéric Mistral společně s Josém Echegarayem y Eizaguirre (Španělsko)
1915 Romain Rolland
1921 Anatole France
1927 Henry Bergson
1937 Roger Martin du Gard
1947 André Gide
1952 François Mauriac
1957 Albert Camus
1960 Saint-John Perse
1964 Jean-Paul Sartre
1985 Claude Simon
2000 Gao Xingjian
2008 Jean-Marie Gustave Le Clézio
BOX
Jean-Marie Gustave Le Clézio (68)
Narodil se v Nice, jeho matka byla Francouzka, otec anglický lékař. Nejprve se věnoval studiu malířství a literatury, později jen literatury. Na literární pole vstoupil jako velmi mladý v roce 1963 svým románem Zápis o katastrofě. Doposud publikoval přes 50 děl. Je držitelem řady literárních ocenění – ceny Théophrasta Renaudota za svůj první román Zápis o katastrofě, ceny Paula Moranda udělované Francouzskou akademií za román Poušť, ceny Jeana Giona, ceny Stiga Dagermana a dalších.
Výběr z díla:
Le Procès-verbal (1963), česky Zápis o katastrofě (Odeon, 1965)
La Fièvre (1967), česky Horečka (Odeon, 1967)
Le Déluge (1966, Potopa)
Terra Amata (1967)
La Guerre (1970, Válka)
Lullaby (1970), česky Lullaby (Dauphin, 1996)
Mondo et autres histoires (1978), česky Mondo a jiné příběhy (Dauphin, 2001)
Désert (1980), česky Poušť (ERM, 1996)
Onitsha (1991, Oniča)
Etoile errante (1992), česky Bludná hvězda (EWA, 1996)
Diego et Frida (1993, Diego a Frida)
La Quarantaine (1995, Karanténa)
Poisson d’or (1997, Zlatá ryba)
Révolutions (2003, Revoluce)
L’Africain (2004, Afričan)
Ritournelle de la faim (2008, Hladový ritornel)
