Hodnocení cíle, že se měla Evropa stát nejkonkurenceschopnější ekonomikou, je obtížné
Lisabonská strategie (LS) je hodnocena z mnoha hledisek – často kritických. Navzdory tomu ji lze považovat v podstatě za úspěšnou. Má-li se však nad ní vynést konečný úsudek, je třeba ji zařadit do správného kontextu. Žádná strategie se neformuluje ve vzduchoprázdnu, což platí i pro LS. Každá musí vycházet z definice problému. Co definovala LS jako základní jevy, na které je třeba reagovat? Globalizaci, demografické stárnutí a ekologickou degradaci planety.
Dvě základní myšlenky
První základní myšlenkou LS bylo, že pokud si Evropa jako kontinent chce udržet autonomii a schopnost rozvíjet svůj společenský a sociální model, musí souběžně sledovat tři hlavní oblasti a budovat strategii na jejich rovnováze. Odtud myšlenka stejné váhy tří hlavních prvků – ekonomiky, sociálna a ekologie. A to v celé Evropské unii. Žádný evropský stát již nemá sílu se bez integrace s ostatními udržet v první vlně moderní civilizace.
Druhou základní myšlenkou LS bylo, že pokud chce Evropa obstát, musí být schopna kvalitativní konkurence založené na inovaci, kvalitě výroby a vysokých sociálních a ekologických standardech. Její cestou nemůže být odbourávání dosažených standardů a přizpůsobování jiným civilizačním okruhům. Například úroveň čínských mezd je mnohonásobně nižší než evropská. A pokud by se ty evropské měly vyrovnat čínským, musely by klesnout na zhruba deset procent současné úrovně. A v některých zemích zhruba na pět procent. To je absurdní.
Na základní úvaze LS není nutné nic měnit. Čas prokázal, že hlavní problémy definovala správně a že i metoda odpovědi je v pořádku. To je úspěch. V tomto ohledu je LS globálně inspirativní a hlavní globální hráči ji používají jako referenční rámec.
Pokrok ve všech oblastech
Při hodnocení LS je také nutné vzít v úvahu, že nebyla koncipovaná jako strategie pro rozšíření, ale prohloubení EU. Rozšíření EU v roce 2004 totiž podstatně změnilo situaci a v některých oblastech výrazně ovlivnilo výsledek. Uvedu dva příklady. Účast na pracovním trhu v nových zemích je podstatně nižší než v původní patnáctce EU. To ovlivnilo statistický výsledek. Také produktivita práce je ve všech oblastech v nových zemích výrazně nižší.
V poslední době je zásadním externím šokem globální krize. Ta začala v USA v důsledku hlubokých nerovnovah současného amerického rozvojového modelu a zásadně ovlivnila globální vývoj, EU nevyjímaje. Jaké jsou tedy výsledky LS?
Obecně lze říci, že ve všech oblastech vytyčených jako prioritní nastal pokrok. Nevýraznější na trhu práce. Od roku 2000 vzniklo osmnáct milionů nových pracovních míst – ze dvou třetin v dobré kvalitě pracovních podmínek. Zvýšila se i zaměstnanost žen – před krizí jsme se již přibližovali cílovým hodnotám. I zapojení osob starších 55 let na trhu práce se výrazně zlepšilo. Prosadil se princip flexsecurity, který umožnil za odpovídajících sociálních standardů zefektivnit trh práce. Ve většině členských států EU se odehrály nebo odehrávají reformy trhu práce a systému sociální ochrany kvůli vyšší účasti na něm. Přetrvává však jeho fragmentarizace s dlouhodobou prekarizací některých skupin, například imigrantů. Pokud jde o prohloubení integrace, všechny členské státy EU akceptovaly LS a sledují vlastními metodami její cíle. Ekonomický růst akceleroval až nad tři procenta HDP ročně, přerušila jej však krize.
Pozitivní důsledky
Hodnocení cíle LS, dle nějž se měla Evropa stát nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa, je obtížné a zkreslené rozšířením EU. Metodologickým problémem také je, že žebříčky konkurenceschopnosti neposuzují EU jako celek – neberou v úvahu rozsah jejího vnitřního trhu. Obecně lze říci, že EU a USA jsou dvěma nejkonkurenceschopnější mi oblastmi světa. EU má aktuálně nejvyšší podíl na světovém obchodu. A ani ve světových investicích – jako investor i příjemce investic – si nevede špatně. V jaké oblasti je výsledek nejhorší? V posílení investic do vědy a výzkumu. I v tom však nastal pokrok, ale jen symbolický. Další slabinou je málo efektivní správa celého procesu.
Deset let LS prokázalo, že záměr zformulovat rámcovou strategii pro Evropu byl správný. Její důsledky byly pozitivní, ale v některých oblastech nedostatečné. LS získala mezinárodní uznání a mnoho zemí inspirovala – například Japonsko a Činu. Minulých deset let však také odhalilo slabiny v institucionálním a regulačním rámci. Proto je nutné v další etapě nejen posílit pozitivní stránky, ale především zlepšit organizační a institucionální rámec EU.
