Ekonomické krize mají původ v manipulaci s penězi a státních politikách inflacionismu
Pokusíme se důkladněji analyzovat třináctý bod v recenzi Štefana Marka Šestnáct stupňů ke zlaté profesora Revendy, věnované knize Zbyňka Revendy Peníze a zlato (EURO 23/2010): „Zlatý systém neumožňuje emisi peněz prostřednictvím úvěrů. Potenciální dlužníci proto nemohou získat úvěr ve vyšším objemu, než je objem zlata uložený v bankách na termínovaných vkladech. Po vyčerpání termínovaných vkladů v bankách by již žádný potenciální dlužník na úvěr nedosáhl.“ Marek v tomto bodu nejde k jádru problému. Upozorňuje sice na nesporný fakt, že banky nejsou jediným kanálem, kterým se peníze mohou dostat od spořivců chtivých investovat k podnikavcům žádajícím úvěr, ale zmíněný bod Zbyňka Revendy má podstatu jinde.
Jen prostředek
Stručný popis současného stavu může být následující. Pana Podnikavého napadne založit nový podnik. Jde za panem Bankéřem, a pokud ho o životaschopnosti podnikatelského záměru přesvědčí, dostane úvěr. Jde o nové peníze, které vznikly podpisem úvěrové smlouvy. Pan Podnikavý za ně nakoupí stroje, materiál, najme zaměstnance a spustí výrobu. Potud to jsou známé skutečnosti a většina dnešního podnikání takto začíná. Vyplývá však ze současného stavu dramatický závěr, že kdyby pan Bankéř nemohl vytvořit peníze škrtem pera, nikdo z pánů Podnikavých by nemohl zahájit podnikání a všechny stroje, jež by bývali koupili, by nevyužité rezly ve skladu a lidé, které by bývali zaměstnali, zůstali sedět doma? Revenda je přesvědčen, že ekonomická činnost je založená na úvěrech – nově vytvářených penězích – bez kterých by se neuskutečnila. Možnost tvorby nových peněz je dle něho sine qua non vzniku a fungování firem. To je podivné u někoho, kdo si dal na začátek knihy citát z Davida Huma: „Peníze jsou nástrojem, který zprostředkovává směnu jedné komodity za jinou. Peníze nejsou žádnými koly obchodu. Jsou olejem, který umožňuje, aby se kola obchodu točila hladčeji a snadněji.“ Tedy peníze nejsou původem bohatství, ale jen prostředkem, který umožňuje, aby skutečné bohatství snadněji přecházelo z ruky do ruky.
Podnikaví, Spořiví a Bankéř
Omyl zastánců úvěrových peněz je snáze vidět v nejjednodušším modelu ekonomiky. Malé společenství samostatně hospodařící na pustém ostrově musí před provedením každé investiční akce nejprve shromáždit dostatečné zásoby – musí spořit. Aby si lidé na ostrově mohli začít budovat přístřešek, musejí nejprve shromáždit dostatek potravy na dobu, kdy budou kácet a otesávat stromy a budovat střechu z palmového listí, a nebudou mít čas lovit ryby nebo sbírat kokosové ořechy. Předpokladem úspěchu každé investiční akce jsou reálné úspory – dostatečné pro její dokončení. Nezbytnou podmínkou každé investice pana Podnikavého je ve skutečnosti existence pánů Spořivých, kteří vytvoří dostatečné úspory. Nikoli pana Bankéře obdařeného mocí vytvářet úvěrové peníze. Na to si lze představit námitku, že náš svět je „složitější než primitivní příklad pustého ostrova“ doplněný o výčet dramat a tragédií, které vyplývají z vyššího počtu účastníků a komplikovanosti transakcí.
Peněžní směna
Jak je to v rozsáhlejší ekonomice s peněžní směnou? Existují-li dostatečné reálné úspory k provedení investice, nezjistí lidé v komplexní společnosti na rozdíl od obyvatel pustého ostrova pohledem na velikost hromádek kokosových ořechů a počet sušených ryb. Informaci o velikosti hromádek a počtech ryb – o vzácnosti a dostupnosti reálných zdrojů – přenáší v ekonomice cenový systém. V tomto konkrétním případě finanční trh s nejdůležitější cenou na světě – úrokovou mírou. Finanční trh je místo, na němž paní a pánové Spořiví, kteří vytvořili úspory, je nabízejí paním a pánům Podnikavým k dispozici na zapůjčení za cenu zvanou úroková míra. Ve světě stoprocentně komoditních peněz pan Bankéř hraje důležitou roli zprostředkovatele. Přijdou za ním lidé, kteří chtějí vlastní ušetřené prostředky dát k dispozici. A také lidé, kteří chtějí uspořené prostředky využít k investici. Pan Bankéř a peníze proto mají v systému funkci oleje Davida Huma, který usnadňuje pohyb soukolí, aniž by byl jeho prvotním hybatelem. Prostřednictvím ceny peněz – úroků pro půjčující a pro spořící – by se trh opět dostával do rovnováhy. V dnešním systému, v němž je pan Bankéř – aspoň z hlediska peněz – prvotním tvůrcem úvěru a lidi, kteří nejprve něco uspoří, vlastně ani přímo nepotřebuje, tento mechanismus příliš dobře nefunguje.
Podivná obhajoba
Na Revendův argument se lze podívat ještě z druhé strany a testovat ho ad absurdum. Kdyby vytvoření zdrojů na investiční projekt bylo jen záležitostí poskytnutí bankovního úvěru, problém nalezení dostatku zdrojů na libovolný projekt by v lidské společnosti nikdy nenastal. Vždy by si je mohla natisknout. Většina tržních mechanismů, které v minulosti omezovaly úvěrovou expanzi, již padla a nahradil je mnohem volnější mechanismus státní regulace, a proto se opravdu nacházíme (zatím) na prahu tohoto zázračného světa. Část věty z třináctého bodu „potenciální dlužníci proto nemohou získat úvěr ve vyšším objemu, než…“ platí totiž i dnes. Ani dnes banky nemohou provádět úvěrovou expanzi bez omezení, ale musejí mít (dle regulací) kapitál ve výši určitého zlomku z poskytnutých úvěrů. Ani v dnešním systému se úvěr nedostane na všechny potenciální dlužníky! Skutečně by pro nastolení světa neomezené hojnosti stačilo tuto bariéru zrušit a dát bankovním domům neomezené záruky, které už dnes některé z nich implicitně mají? V oblasti ekonomie je obhajoba dnešního systému podivná. Pokračující emise nových peněz deformují ekonomickou kalkulaci a jiné vodítko pro své rozhodnutí účastníci tržní soutěže nemají. Systematicky pak dělají chybná rozhodnutí. Cenový systém přestává plnit svou funkci. Opakující se finanční krize, později deprese, recese a nyní opět krize, jsou právě tím, k čemu narušování přenosu informací v peněžním systému vede. Není náhodou, že ekonomické krize mají původ v manipulaci s penězi a ve státních politikách skrytého nebo otevřeného inflacionismu. To platilo už ve starověkém Řecku i v Římě. A platí to dodnes. Existuje mnoho argumentů proti zavedení komoditních peněz. Počáteční období přechodu by určitě nebylo jednoduché a mohly by při něm nastávat zmatky a podvody. A určitě lze vymyslet spoustu politických důvodů, což je naprosto v pořádku. Není však mezi nimi žádný ekonomický.
Reakce
Na recenzi knihy Peníze a zlato s názvem Šestnáct stupňů ke zlaté profesora Revendy od spolupracovníka redakce Štefana Marka (EURO 23/2010) zareagoval její autor, profesor na Vysoké škole ekonomické v Praze Zbyněk Revenda článkem Zlaté sny o světě bez krizí (EURO 33/2010). Nyní na recenzi zareagovali Vladimír Krupa a Jan Čmolík.
