Kdo udělá změnu na politické scéně? Když pominu komunisty, jako reálná opoziční síla zbývá ODS. Tuto stranu si neidealizuji. Prokázala mnoho oportunizmu, arogance a diskreditovala myšlenky svobody tím, že často dělala pravý opak toho, co říkala.
Vyžaduje velké sebezapření přiznat si, že vláda ODS nebo každá jiná, třeba i vylosovaná z telefonního seznamu, by byla lepší než ta současná. Ale je to tak. ODS je bohužel přesvědčena, že vládu sesadí z útrob malostranských paláců bez námahy a podpory veřejnosti. Místo toho, aby ODS vyhledávala spojence v občanské společnosti, považuje se za jedinou opozici, a kdo ji neposlouchá na slovo, nachází se pod úrovní její rozlišovací schopnosti. V minulosti používali Havel & spol. struktury pseudoobčanské společnosti, napájené ze státních a unijních grantů, v boji proti ODS, ale ona není schopná se jim náležitě revanšovat. Nesnese, že by věci neměla na povel, že by někdo měl trošku jiný názor na cestu i cíl a považoval se za více svobodomyslného, pravicovějšího. Zároveň je velkou otázkou, zda ODS vůbec chce získat moc jinak, než že ji najde spadlou na zemi. Veškeré její aktivní členstvo, mimo formální členy, kteří pouze platí příspěvky, sedí v obecních, městských, krajských zastupitelstvích nebo alespoň v jejich komisích a v úředním aparátu, kde rozehrávají své drobné kšeftíčky nebo si užívají teplých místeček, kde neprší, nefouká a jde pravidelně plat. Zbytek tvoří podnikatelé. Část z nich je napojena na státní zakázky nebo další toky veřejných financí a dnešní socialistický systém jim vyhovuje. Proto se veřejně neprojevují a osobní politické názory skrývají více než sexuální orientaci. Nemějme jim to za zlé. Ti opravdu schopní necítí potřebu nahrazovat spolustraníky, kteří umí žít pouze za peníze těch druhých, ve státním žoldu, jelikož by si z hlediska příjmů pohoršili. Zároveň spoléhají na moc peněz, které je mají ochránit před vládními nápady. Věří, že zdravotní péči získají nějakým tím úplatkem bez čekání a od erudovaných lékařů. Stejným způsobem dostanou děti na vysoké školy a když přidají obratné vyjednávání s trochou sebeponížení, stavební úřad ustoupí a oni si postaví dům, jaký chtějí a kde chtějí. Rozbité silnice řeší koupí džípu, zločinnost vysokou zdí, mřížemi apistolí, rostoucí daňové sazby obejdou pomocí daňových poradců a advokátů, když bude nejhůř, jsou odhodláni emigrovat. Obecnou vlastností bohatých lidí je, že jejich rozhořčení nad politickou situací pohasíná tak rychle, jako vzplane, protože politickou akcí si nemohou mnoho polepšit. Zároveň platí ono klasické „být pro byznys neznamená být pro trh“. Proto vidíme, jak se ze zištnosti i strachu šéfové velkých, ryze soukromých podniků, lísají k sociální demokracii. Každé vyjednávání podnikatelů s vládou je znakem rozkladu svobodné společnosti. Také poslancům a senátorům ODS schází tah k moci, resp. ke korytům. Proč také? Vždyť už u koryta jsou. Berou svých 50 000 korun, občas dobře využijí získané informace nebo drobky vlivu, které spadnou pod stůl z vládního porcování státu, jednodušší občané na ně hledí s otevřenými ústy a čas od času mohou exhibovat v televizi, což plně uspokojuje jejich ego. Co víc jim chybí? ODS se vyznačuje kreativitou pařezu, nemá odvahu k razantní politické akci. Jestli se však nepřidá k normálním lidem, tak změna proběhne bez ní.
