Česká dcera společnosti Lasselsberger vyváží do 65 zemí světa Přes 130 let. Tak dlouho trvá keramická tradice české značky Rako, která dnes patří rakouskému koncernu Lasselsberger. „Nejen v Česku, ale ani v zahraničí není mnoho značek s takovou kontinuitou. Proto si té naší velmi vážíme a o její odkaz intenzivně pečujeme. Těší nás, že se dosud dochovaly úžasné keramické obklady, klenoty, které zdobí Obecní dům a Café Imperial v Praze či lázně Amalienbad ve Vídni,“ říká jednatel české dceřiné společnosti koncernu Lasselsberger Roman Blažíček.
* Jak se dařilo Lasselsbergeru v uplynulém roce?
Začnu rokem 2014, kdy se nám povedlo zvýšit tržby o více než deset procent. Začaly naplno fungovat změny v sortimentu z předchozích let, jejichž cílem bylo přesměrovat export na západní trhy, čehož jsme dosáhli. Vloni jsme dokázali obrat meziročně ještě o něco zvýšit a dnes máme výrobní kapacity zcela vytížené. Proto připravujeme rozsáhlé investice, jež nahradí staré technologie s vysokou spotřebou energií. V únoru jsme spustili novou linku na výrobu obkládaček za více než 300 milionů korun, která navýší naši kapacitu o 15 procent. Navíc nám umožní vyrábět i nový formát obkládaček 30 krát 90 centimetrů. Obdobně velkou investici připravujeme rovněž v závodu na výrobu dlaždic v Chlumčanech. Tyto investice dokážeme financovat ze svého zisku, tedy bez dodatečných úvěrů.
* Mluvíte o exportu, kam míří česká keramika?
Podíl exportu stále roste, dnes vyvážíme 70 procent naší produkce, ještě před dvěma třemi lety tvořil export méně než 60 procent. Prodej v Česku neklesá, ale opravdu úspěšně navyšujeme vývoz. Exportujeme již do 65 zemí světa, a to včetně tak exotických destinací, jako je Zambie, Zimbabwe či ostrov Guadeloupe v Karibiku. Také se nám daří obnovit vývoz do Austrálie.
* Dodávky do Afriky z Česka nejsou obvyklé, na jakých dalších zajímavých projektech jste se podíleli?
Například na výstavbě univerzitního kampusu ve Vídni, což bylo zajímavé z pohledu technologie. Z hlediska objemu byla zase mimořádná stavba univerzity v Saúdské Arábii, kam jsme dodali 350 tisíc metrů čtverečních obkladů a keramiky. To je pro představu pětkrát více než dodávka pro tunel Blanka. Když mluvíme o Blance, tu vnímáme jako náš další významný referenční projekt. Zde vidíme jistou analogii – jedním z nejslavnějších historických projektů je Hollandův tunel z roku 1927 spojující New York a New Jersey. Tunelem denně projede asi sto tisíc vozů, přesto tam naše obklady slouží dodnes a my věříme, že ty v Blance vydrží stejně dlouho. Keramické obklady do takového tunelu jsou velmi vhodné z hlediska údržby i trvanlivosti. Na rozdíl například od betonového povrchu neabsorbují mastnotu z výfukových plynů a špína se z nich jednoduše umyje strojem. Jen pro představu, 70 tisíc čtverečních metrů obkladů, které byly do tunelu Blanka dodány, je necelá naše jednodenní výroba.
* Lasselsberger aktivně udržuje historický odkaz značky Rako, na jakých projektech tohoto typu jste se podíleli v poslední době?
Kromě známé rekonstrukce Café Imperial jsme se v poslední době podíleli na třech významných projektech. Kromě unikátní Křížové cesty na Hostýně od akademického malíře Jano Köhlera to byla i významná brněnská funkcionalistická Vila Stiassni. Tato rekonstrukce byla unikátní tím, že jsme měli k dispozici jen úlomky původních obkladů, zbytek keramických prvků se nezachoval, ale nám se podle fotografií podařilo kompletně vyrobit repliky. V Plzni jsme se zase podíleli na rekonstrukci interiéru Brummelova domu, jehož autorem byl známý architekt Adolf Loos.
* Výrobce keramiky dlouhodobě trápily ceny elektřiny, zlepšilo se to?
Energie tvoří čtvrtinu našich nákladů, proto jsou ceny energií pro nás klíčové. Vždy nás znepokojovala hlavně jejich regulovaná část, která byla v Česku následkem velkých příspěvků na obnovitelné energie extrémně vysoká. Kvůli tomu jsme platili za elektrickou energii jednu z nejvyšších cen v Evropě, což ohrožovalo naši konkurenceschopnost. Tyto nesmyslně vysoké ceny se nakonec podařilo zabrzdit, ale stále naše podmínky nejsou srovnatelné s dalšími evropskými výrobci. Zásadní jsou i náklady na emisní povolenky. Ty jsme doposud, protože jsme byli na seznamu ohrožených odvětví, dostávali zdarma. Nyní se vede debata, zda povolenky máme od roku 2020 nadále dostávat zdarma, nebo za ně platit a kolik. My jsme přesvědčeni, že tento okamžik ještě rozhodně nenastal. Velkým problémem je i případné uznání Číny tržní ekonomikou, to by znamenalo zrušení celních bariér a zaplavení Evropy levnou čínskou produkcí. To se týká i dalších odvětví, například hutnictví, výroby papíru, skleněných vláken a dalších, celkem jsou v Evropě ohroženy tři miliony pracovních míst.
