Hackaton, který proběhl poslední lednový víkend, byl jedinečnou příležitostí vidět Andreje Babiše pokořeného. Najednou se z něj stal neschopný manažer, který si nedokáže ohlídat fungování státu jako firmy a raději přenechá zřízení státního e-shopu na dálniční známky nadšeným dobrovolníkům.
To je pro šéfa hnutí ANO nebezpečná situace, která kazí jeho
image efektivního správce státního molochu. Babišovi nezbývalo nic jiného než
přijet ajťáky podpořit. Nedlouho poté, co vyměnil už třetího ministra dopravy
za hnutí ANO. Vladimír Kremlík přitom z vlády zmizel stejně potichu a
nenápadně, jako do ní vstoupil.
Loni v dubnu se v politických kuloárech množily
teorie, kdo Kremlíka na ministerstvo vlastně přivedl. Jedno je jisté: Babiš to
nebyl a Kremlík si jeho přízeň nikdy nezískal. Jedna z verzí směřovala
k šéfce Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Kateřině Arajmu,
které si Andrej Babiš váží. Právě ona měla podle některých zdrojů Kremlíka,
svého tehdejšího náměstka, do vlády doporučit.
Druhou verzí byla Kremlíkova blízkost k vlivnému plzeňskému advokátovi Danielu Volopichovi, v jehož kanceláři si pozdější ministr odbyl koncipientskou praxi. Volopich je švagrem Martina Nejedlého, hlavního poradce prezidenta Zemana. Zemanův vliv na obsazování ministerstev v Babišově vládě je přitom zřejmý. Projevil se už v několika jiných případech, například u Marie Benešové nebo Miroslava Tomana.
Změny v dopravě v roce 2020: elektronické dálniční známky, rozšíření mýta i jednotné jízdenky
Další verzí Kremlíkova příchodu do vlády pak byl vliv
exministra dopravy Aleše Řebíčka jako Kremlíkova někdejšího nadřízeného z
ministerstva a také jako klíčového poradce předsedy KSČM Vojtěcha Filipa.
Komunisté jsou v této vládě tichým koaličním partnerem a mohli mít logický
zájem na obsazení alespoň jednoho postu ve vládě svým nominantem. Babiš zase
chtěl loni ministerstvo dopravy, pokud možno, co nejvíce odstřihnout od vlivu
svého nejbližšího spolupracovníka Jaroslava Faltýnka, který mu v tomto
resortu se svými dlouhými prsty začal trochu přerůstat přes hlavu.
Vzhledem k tomu, že Miloš Zeman podepsal odvolání Kremlíka z vlády po pouhých 17 minutách od chvíle, kdy mu ho Babiš předložil, druhá varianta naznačující jistý vliv Hradu se nakonec nezdá být příliš pravděpodobná. Ale ať už to bylo jakkoli, Babiš tak trochu čekal, až se bude moci Kremlíka zbavit. Předražená IT zakázka byla právě tou správnou záminkou, kterou Babiš zároveň využil k tomu, aby si před voliči uchoval alespoň špetku ráznosti ze svého pečlivě budovaného mediálního obrazu.
Na doporučení svých zkušených poradců ještě pro jistotu
vytáhl ze šuplíku s názvem „vrtěti psem“ zprávu o možném slučování
ministerstev, která skvěle posloužila svému účelu. Na dva až tři dny zaměstnala
jak média, tak opozici, takže nikdo už vlastně nemluvil o problémech na
dopravě, kterými celá kauza začala. Jakmile tato zpráva splnila, co od ní Babiš
očekával, slučování ministerstev zase zavrhl. Tedy prozatím.
Babiš je totiž přesvědčen, že jakási „ministerská optimalizace” je vysoce efektivní způsob řízení státu. Zvlášť když máte k dispozici takového oddaného superministra, jakým je Karel Havlíček. Zvládá být zároveň vicepremiérem pro ekonomiku, ministrem průmyslu a obchodu a teď ještě ministrem dopravy. Klobouk dolů. Babiš teď hlavně nebude muset volat třem ministrům, ale stačí mu napsat brzkou ranní esemesku jen Havlíčkovi. A to se vyplatí.
Babiš by nejradši měl ve vládě ministrů třeba jen pět. Asi tolik, kolik je členů představenstva Agrofertu. A pokud možno za jedinou stranu, samozřejmě hnutí ANO. K tomu bude ještě třeba taková maličkost: změnit volební a kompetenční zákon. Nabrat víc než pět kompetentních manažerů, očividně Babiš není schopen. Jeho personální politiku ve vládě provází už od roku 2014 karambol za karambolem a má obrovské štěstí, že vládne v době relativního klidu i prosperity.
