Jeden pás, jedna cesta

22. 6. 2015

Čerstvá vlna pekingských investic do globální infrastruktury dělá z Číny skutečnou říši středu

Číňané mají sklon mluvit tak, že to necvičenému uchu zní jako hádanka.

„Krása ve své nekonečné proměnlivosti sídlí na vrcholcích hor,“ řekl Mao Ce-tung, zakladatel čínského komunistického režimu, při památné schůzce s Richardem Nixonem v roce 1972. Americký prezident netušil, proč to Mao povídá ani jaká odpověď by měla následovat. Když se o jedenačtyřicet let později vydal Si Ťin-pching, dosud poslední z Maových nástupců, na světové turné, nebylo tomu jinak. „Naše strategie je ‚jeden pás, jedna cesta‘,“ řekl v září roku 2013 pro změnu kazašskému prezidentovi Nursultanu Nazarbajevovi, když svým podpisem v Astaně stvrdil investici ve výši pěti miliard dolarů do těžby ropy v Kašaganu, jednom z nejbohatších ropných nalezišť planety. Tentokrát však čínský boss nenechal nikoho dlouho na pochybách, o čem je řeč: vybral si tuto příležitost, aby uvedl na scénu svoji představu o tom, jak bude Čína v budoucnu vycházet se zbytkem světa. Stručně řešeno, je třeba lepší infrastruktura, která by Čínu spojila se všemi ostatními kontinenty rychleji a účelněji než dosud. Dává to dvojí smysl: jednak jde o byznys a jednak stará vojenská pravda říká, že jen amatéři mluví o zbraních či taktice, kdežto profesionálové studují logistiku. Koneckonců i staří Římané postavili v době svého rozmachu na 90 tisíc kilometrů dlážděných silnic.

Vizionáři Konkrétní výsledky této čínské představy se objevují roztroušeně: tu železnice, tamhle přístav, deset miliard dolarů tady, padesát tam. Z celkového pohledu na dosavadní plnění pekingské vize je však zjevné, že Si a jeho lidé myslí dopředu nejméně v řádu desetiletí, jednají systematicky a konzistentně, nemají ideologické zábrany a „ne“ pro ně není odpověď. Michael Pillsbury, někdejší specialista amerického ministerstva obrany na Peking a autor knihy Maraton sta let na téma čínského vzestupu, nedávno řekl novinářům, že „Číňané o svém smyslu pro nemilosrdný konkurenční boj říkají, že jej odkoukali od Američanů devatenáctého století“.

Jak Čína prosazuje své zájmy například v Africe a Střední Asii, někdejších doménách Ruska a Západu, bylo již mnohokrát popsáno. Čínský smysl pro dlouhodobé strategické uvažování však ještě lépe ilustrují příklady méně medializované. Prvním z nich je Antarktida; jejích pět milionů čtverečních kilometrů je největší zásobárnou sladké vody na světě a má navíc odhadovaných 200 miliard barelů ropy. Mezinárodní smlouva z roku 1959 jakoukoli těžbu a militarizaci druhého nejmenšího světadílu zakazuje; nezakazuje ovšem výzkum.

Číňané na jihu zeměkoule zaspali, první stanici postavili až v roce 1985. Dnes mají stanice čtyři a stavějí pátou (Američané jich mají šest, Australané tři); navíc investují do ledoborců a letadel schopných provozu i za extrémně nízkých teplot. Jsou dnes daleko nejaktivnější zemí ze všech 52 signatářských zemí řečené smlouvy. „Veškerá čínská antarktická aktivita směřuje k zabezpečení dodávek energie a potravin,“ řekl britskému Guardianu Peter Jennings, šéf Australského ústavu pro strategický výzkum. „Je to jako šachy,“ řekl bez obalu Kuo Pchej-čching, profesor práv na Čínské oceánské univerzitě, americkému měsíčníku The Atlantic, „nevíme, kdy se dá globální hra do pohybu, ale je důležité mít v tu dobu připravenou dobrou pozici.“ Zákaz těžby totiž vyprší v roce 2048.

Druhý příklad strategického uvažování pochází z druhého konce světa, Pákistánu. Čtyři tisíce kilometrů od pacifického pobřeží (z nichž většinu zabírá poušť Gobi), sevřeno mezi pohořími Kchun-lun a Ťan-šan, leží třistapadesátitisícové čínské město Kašgar.

Za svůj vznik před více než dvěma tisíci lety vděčí oáze a za místo v historii někdejší Hedvábné stezce spojující Čínu s Evropou. Poloha několik desítek kilometrů od místa, kde se v nepřístupných horách stýkají hranice Číny, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu, možná nezní automaticky jako výhra - to se však má zanedlouho změnit.

Peking chce z Kašgaru udělat výchozí bod pro více než dva tisíce kilometrů dlouhou dopravní tepnu, jež má spojit čínské vnitrozemí s pákistánským přístavem Gwadar. Má mít tři paralelní součásti: superdálnici o šesti proudech, vysokorychlostní železnici a velkokapacitní ropovod. Ta legrace má stát dvaačtyřicet miliard dolarů; čínské vedení ovšem předpokládá, že se mu investice bohatě vrátí. RoPná STEzKA Tepna Kašgar-Gwadar má totiž sloužit třem různým účelům najednou. První je zjevný - zkrátí se jí cesta ropy z Arabského moře do čínského vnitrozemí a cesta zboží převážně obráceným směrem. Druhý účel má co do činění s vnitřní politikou. Kašgar leží v provincii Sin-ťiang, oficiálně Ujgurské autonomní oblasti; separatistické tendence jejího převážně muslimského obyvatelstva představují pro Peking permanentní bolavé místo. Prosperita následující po vytvoření důležitého obchodního uzlu by měla takovým snahám sebrat vítr z plachet. Peking zároveň očekává, že za investice v Pákistánu se mu tamní vláda odvděčí větší vstřícností v postupu proti nejradikálnějším separatistům, kteří často nacházejí úkryt právě v Pákistánu.

Konečně zatřetí má obchodní koridor Kašgar-Gwadar fungovat jako pojistka pro případ zhoršení vztahů se Spojenými státy. Dosud je veškerá čínská logistika v této části světa odkázaná na průjezd Moluckou úžinou. I kdyby nebylo pirátů, kteří průjezd prodražují, je relativně snadné místy jen tříkilometrový koridor vhodný pro plavbu nejtěžších lodí vojensky uzavřít. Číňané to tak nechtějí nechat, ačkoli v současné době nic vojenské konfrontaci s Američany nenasvědčuje.

K tomu připočtěme neustále rostoucí investice do armády i námořnictva, které má v budoucnu hlídat obchodní trasy čínských plavidel i mimo čínské vody. Vezměme v potaz vytvoření čtyřicetimiliardového fondu pro projekt Jeden pás, jedna cesta, jenž podle prezidenta Si Ťin-pchinga nebude půjčovat peníze na projekty jednotlivých zúčastněných zemí, nýbrž bude stavět projekty vlastní - rozuměj čínské. Připočtěme šestačtyřicet zemí (včetně USA, Norska a paradoxně Tchaj-wanu), které letos vyslyšely pekingské výzvy ke vstupu do Asijské banky pro investice do infrastruktury, v níž má Peking hlavní slovo. Je zjevné, že se Čína pečlivě chystá na převzetí role světové velmoci číslo jedna. A naopak není vůbec jasné, co by proti tomu dnes kdo mohl dělat.

Je zjevné, že se Čína pečlivě chystá na převzetí role světové velmoci číslo jedna. A naopak není vůbec jasné, co by proti tomu dnes kdo mohl dělat. Jak se staví impérium Eínské vedení uvažuje nadlouho dopoedu. Po letech, v nichž v sumi eínských zahranieních investic jasni poevažovala energetika, se Peking zaeal orientovat na infrastrukturu, od Vladivostoku po Peru

Železnice Los Angeles - San Francisco čínské ? rmy se ucházejí o kontrakt ve výši 68 mld. USD na stavbu vysokorychlostní železnice

Nikaragua kanál skrz Nikaraguu (plánovaná soukromá investice 50 mld. USD)

Železnice CNR Corp dodala bostonské podzemce vagony za 566 mil. USD

Přístavy Lisabon, Hamburk, Duisburg, Rotterdam - nejčastější evropské destinace

Železnice Bělehrad - Budapešť 400 km, investice 3 mld. USD - ještě nestojí

Železnice Rio de Janeiro - Arequipa investice 10 mld. USD

Nigérie železnice kolem pobřeží, investice 13 mld. USD

Antarktida čtyři výzkumné stanice již fungují, pátá se staví

Zdroj: Reuters, Global Forest Watch, Classical Geographer, Quartz, Kenya Railways Corporation, Lowly Institute, Xinhua, Gazprom Arktida ropná firma CNOOC vlastní většinový podíl v islandském ropném a plynovém poli Dreki. Na norských Špicberkách postavili Číňané stálou výzkumnou stanici.

Železnice (projekt) Sian - Duisburg 16 dnů

Přístav Pireus investice 260 mil. USD

Čad vnitrostátní železnice za 5 mld. USD

Přístavy Dáresalám, Maputo, Libreville, Tema, Dakar celkem investice za 2-3 mld. USD

Železnice Nairobi - Mombasa investice 3,8 mld. USD Addis Abeba - Džibuti investice 4 mld. USD

Pákistán Kašgar - Gwadar, investice do vysokorychlostní železnice, „superdálnice“, ropovodu a přístavu v Arabském moři vyjdou celkem na 42 mld. USD

Námořní Hedvábná stezka (projekt) Kanton - Antverpy 36 dnů

Fidži, Samoa, Tonga, Vanuatu celkem investice ve výši 2,5 mld. USD - především do letišť

Železnice Kchunming - Hanoj částečně postaveno, další trasy se plánují

Železnice Peking - Madrid již funguje

Železnice Peking - Moskva investice 242 mil. USD (cesta potrvá dva dny namísto dnešních šesti)

Plynovody smlouva s Ruskem na dodávky plynu za 400 mld. USD během 30 let

Turkmenistán 3 plynovody už fungují, staví se další. Čína je jediná země, jíž Ašchabad povoluje těžbu. Tamní pole Galkynyš je druhé největší naleziště plynu na světě.

Uzbekistán investice 15 mld. USD do tamního plynu a uranu